Archiv pro štítek: grafika

  • Výtvarný záměr: zobrazit zimní sídelní krajinu lineární kresbou, z vyryté matrice sejmout otisk a tím vytvořit pozitiv a negativ jedné téže kresby
  • Výtvarná technika/postup: protisk (=kresebný monotyp) a otisk matrice
  • Pomůcky:  černá tiskařská barva, plastové desky/popisovací folie, 2 grafické válečky, tužky, kancelářské papíry, ubrus.

 

Motivace a hra
  • Pexeso/karty: Pozitiv/negativpro pochopení pozitivu a negativu vytvoří pedagog hrací karty. Kartičky budou párové (pozitiv/negativ). Z bílé a černé čtvrtky vystřihneme čtverečky (5 x 5 cm). Zvolíme si jednoduché motivy (domek, jablko, obličej, brýle, květina, mrak, slunce apod.) Na bílé čtverečky kreslíme černým fixem a na černé čtverečky bílou pastelkou. Příklad: stejný domeček nakreslíme černým fixem na bílý papír a bílou pastelkou na černý papír. Děti si mohou s kartami zahrát pexeso (vždy odkryjí jednu bílou a jednu černou kartu) anebo pouze hledají párové dvojice.

 

Realizace výtvarné činnosti

Pokud ve školce máte popisovací folie A4, můžete dvojité folie rozlomit a získáte tak 2 podložky. Aktivitu s tiskařskou barvou uskutečňuji po 1-2 dětech z důvodu potřebné pomoci při postupu práce i při rozválení barvy do plochy. Na folii kápneme malé množství černé tiskařské barvy a válečkem ji pečlivě rozválíme po celé ploše. Příliš velké množství by způsobilo příliš začernělý, nečitelný, rozpitý protisk. Málo barvy by naopak nedovolil následný otisk, který se při této technice přímo vybízí. Nelze říct přesné množství, zkoušejte a praxí zjistíte, co je hodně/málo/akorát.

Na rozválenou barvu přiložíme kancelářský papír, na který kreslíme tvrdší tužkou. Papír při propisování přidržujeme jen při okraji, aby se kresba přítlakem v nevhodných místech neznehodnotila, neboť každý silnější dotyk zanechává stopu. Jakmile děti mají kresbu hotovou, opatrně sejmou papír z folie a na druhé straně papíru se nám objeví tmavá kresba na světlém podkladě – PROTISK.

Jestliže na propsanou použitou folii přiložíme nový kancelářský papír, na který vyvíjíme čistým válečkem větší tlak, dostaneme na sejmutém papíře OTISK (světlá kresba na tmavém podkladě). Může se stát, že tmavé pozadí nebude již tak tmavé. Příčinou může být slabý přítlak na váleček/ nedostatek naválené barvy před protiskem/kresba trvající delší dobu, kdy tiskařská barva se za tu dobu zapije do předchozího papíru/zaschne na folii.

protisk

otisk z matrice

Poznámky

  • Místo tiskařských barev lze využít temperové barvy.
  • Naválená barva na matrici může být tvořená jednou i více barvami.
  • Techniku lze využít pro zrcadlové zobrazení, pro souměrnost předmětů.

  • Výtvarný cíl: reálné zachycení tvaru ptačího těla, uplatnění dekoru
  • Výtvarná technika (postup): tisk z výšky (folioryt)
  • Pomůcky: krabice od vína, mléčných výrobků; ořezané tužky, obrázky ptáků, černá tiskařská barva, grafický váleček, polévková lžíce, deska na válení barvy, čtvrtky formátu A4

 

Motivace

Prohlížíme si knihy o ptácích. Nejvíce nás zaujme pestré zbarvení ptačích těl, díky němuž i jednotlivé druhy poznáme. Dalšími znaky je zobák a ptačí peří rostoucí na těle, křídlech i ocase, které se liší tvarem, barvou i velikostí. Učitelka před děti položí obrázky různých ptáků. Děti mají za úkol poznat, jakého ptáka učitelka představuje. Ta sděluje informace a děti na základě obrázků zjišťují, kterého ptáka popisuje. Např.: Mám bílo-černé peří, dlouhé nohy, úzký dlouhý zobák a hnízdím na komíně.

Některé druhy mají na hlavě okrasnou chocholku tvořenou z peří (ukázka chocholouše, dudka, korely). Páv nosí dokonce na hlavě korunku a jeho ocas krášlí paví oka. Ptáci tedy kromě zbarvení mohou být pozoruhodní dekorativními prvky objevující se na peří a útvary vyrůstající na hlavě.

  • navazuje na kopírování textů
  • reprodukuje nejen kreslené nebo tištěné linky, ale i materiály a ploché předměty
  • tisk mění vzhled kopírovaného motivu a vnáší do otisku specifické výrazové prostředky
  • zdůrazňuje světla a stíny, zjednodušuje škálu šedých a potlačuje tónové přechody
  • výrazně zvětšené tisky několikrát překopírované vytvářejí texturální zrnité plochy

PRÁCE S XEROXEM

  • blíží se užité grafice – posouvání a opakování prvků, ubírání nebo přidávání jiných prvků, zmenšování nebo zvětšování kresby, využití výřezů nebo převrácení tisků, koláž ze stejných nebo příbuzných tisků
  • lze pracovat  se záclovinou, nebo využívat pro tisk bílých či barevných papírů

 

XEROKOPIE MATERIÁLŮ

  • vytváří plochy plné tajemných skvrn, které rozvíjejí fantazii a představivost
  • hledání a kreslířské zdůraznění povědomé siluety v otisku pomuchlaného textilního nebo jiného materiálu lze doplnit asociačními texty

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI VÝTVARNÝMI TECHNIKAMI

  • s koláží, roláží
  • kombinace xerokopií s otisky, s černobílou kresbou na tónovaném podkladu, s vytíraným monotypem, s protiskem, s písmem nebo s barvou

xeroxová grafika

Použitá literatura: ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 134-135. ISBN 80-902267-1-X.

  • otisk není originálem, lze ho reprodukovat bez omezení a stále stejně dokud vydrží síto
  • matrici nahrazuje síťovina napjatá v rámu
  • barva se roztírá pomocí tříče (těrka), který jí hrne přes síto přiložené na papír
  • pod sítem se plocha papíru pokrývá stejnoměrně barvou
  • práce lakem využívá linií, a proto připomíná kresbu
  • je mimořádně vhodná pro realizaci užité grafiky, pro potisk látek apod.

 

  • práce s papírovými šablonami je snadná a pohotová
    • výchozím materiálem pro šablony je silnější kreslířský papír, který je možno trhat nebo stříhat
    • trhaná šablona působí měkce nepravidelnými obrysy expresivněji, stříhaná nebo prořezávaná šablona je věcná a přesná

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI VÝTVARNÝMI TECHNIKAMI

  • spojení sítotisku s kreslířskými technikami
  • spojování s písmem – koláž, protisk, grafické techniky

 

VELIKOST SÍTOTISKŮ

  • závidí na velikosti síta a na záměru učitele
  • vhodné jsou formáty A3 nebo větší
  • s menším sítem se lépe zachází

 

TECHNICKÉ OBTÍŽE

  • obtíže vznikají při mísení a ředění barev
  • nejvhodnější práce je se škrobovou vodou obarvenou temperovými či plakátovými barvami nebo Remacolorem
  • je-li barva příliš řídká, zatéká pod síto nebo pod šablony; je-li příliš hustá, špatně se sítem protlačuje
  • pokud si učitel není jistý jeho hustotou, musí si to před výukou sám ověřit

sítotisk

Použitá literatura: ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 132-133. ISBN 80-902267-1-X.

  • spadá do TISKU Z PLOCHY (místa, která tisknou, se nachází ve stejné rovině jako místa, která netisknou)
  • MONOTYP –  je technika jediného otisku (každý otisk je originální a jiný)
  • pro všechny typy monotypu je vhodnější tisk v lisu, který má větší tlak a zaručuje větší kontrast linií a ploch; ruční tisk vyvíjí tlak slabší

 

KRESLENÝ MONOTYP

  • matrici tvoří deska naválená tiskařskou barvou
  • tiskne se celou plochou
  • z míst, která netisknou, odebereme barvu pro soutisk – otištěná kresba na rubové straně papíru položeného na papíru
  • negativ této kresby zůstává na matrici jako bílá linie na tmavé ploše

 

VYTÍRANÝ MONOTYP

  • vytírání linek a plošek na povrchu matrice
  • žák do mokré barvy zasahuje libovolnými nástroji a stopy vytírání spontánně odrážejí gesto ruky
  • tisky materiálů odebírají barvu podobně jako protisk a zanechávají zřetelné texturální plochy

 

MALOVANÝ MONOTYP

  • =malba na skleněné desce, plexiskle nebo jiné průhledné fólii
  • návrh monotypu si žák pod desku pokládá a rychle ji na ni barvami přenáší
  • na provlhčený papír lze monotyp vytisknout jen jedenkrát
  • bez doplnění barev by další monotyp nebyl kvalitní, proto je nutné opravit matrici
  • pro malovaný monotyp jsou nejvhodnější olejové nebo tiskařské barvy
  • temperový monotyp obsahuje hodně vody a při jeho tisku se plochy poněkud prostupují-obrysy ztrácejí ostrost a barvy jsou méně syté

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI VÝTVARNÝMI TECHNIKAMI

  • s kombinováním jiných technik se setkáváme velmi zřídka
  • lze spojit s kreslířskými technikami
  • plochy vzniklé vytíraným monotypem lze využít pro koláž, roláž nebo kombinované grafické techniky (tisk z šablon, gumotisk)

 

VELIKOST FORMÁTU

  • umělohmotné folie jsou obvykle limitované velikostí A4-A3
  • velikost skleněných desek  je omezena silou skla – okraje skel je potřeba zabrousit nebo jinak zajistit, aby nedošlo k úrazu
  • omezujícím faktorem je čas, technika vyžaduje rychlost, pohotovost a zručnost, aby barva nezaschla

monotyp

Použitá literatura: ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 130-131. ISBN 80-902267-1-X.

  • je nejčastější technikou ve školní praxi
  • obsahuje širokou škálu výrazových prostředků – pozitivní a negativní linie, kontrast bílé a černé plochy, dekorativní výplň ploch a modelace objemů
  • pro matrici je vhodná rubová strana linolea, která není zpevněna odolnou povrchovou vrstvou
  • rydla různých profilů zanechávají odlišné stopy
    • nejvhodnější jsou rydla s úzkou stopou, která reprodukují linku, vybírají plochu a vytváří hustou texturu
    • rydla se širokou stopou se uplatní na velkých formátech, ve výrazně odrytých plochách

 

VÍCEBAREVNÝ LINORYT

  • vzniká postupným vrstvením otisků, a to buď od světlých k tmavým nebo od tmavých ke světlým barvám
  • výsledné působení obou postupů se výrazně liší
    • první způsob: každý následující odstín je tmavší a dobře kryje a uchovává barvy čisté a výrazné – poslední barva je černá a ostře rámuje spodní barevné plochy
    • druhý způsob: prosvítají tmavší tóny podkladu, výsledek vyvolává dojem, že je tisk podstatně barevnější, protože se v každé vrstvě objevují nestejně jasné tóny – poslední barva bílá prosvětluje potištěnou plochu a celek působí měkce
  • ve škole se využívá jedna matrice, kterou žáci po tisku každé barvy umyjí a dále odrývají (šetří se čas a materiál)

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI VÝTVARNÝMI TECHNIKAMI

  • slepotisk – vytisknutí linorytu bez použití barvy (plastický tisk)
  • černobílá nebo barevná frotáž na matrici – matrici otáčíme, posouváme, vybíráme si detaily, opakujeme je, klademe je přes sebe nebo vedle sebe
  • lze spojit s kresbou, navázat koláží

 

VELIKOST FORMÁTU

  • záleží na záměru učitele a zkušeností žáků, na čase, který linorytu chceme věnovat
  • zprvu je vhodné pracovat na formátech A5 – A4 – lze je dobře držet a omezit tak možného zranění ruky
  • postupně lze formát zvětšovat nebo využít delší a užší formát pro práci ve dvojicích

 

METODICKÉ PROBLÉMY

  • ovládání rydel a vedení linky – technika linorytu klade velké nároky na správné držení rydla
    • rydlo žák opírá o dlaň a prsty ho svírá, na linoleum ho klade v úhlu asi 60° a během tlaku na nástroj ho jemně sklání níž
    • matrici si děti přidržují volnou rukou u těla, rydlem směřuje od ruky dopředu, před sebe
    • matricí podle potřeby otáčí
    • šířka rydla – některá rydla jsou pro děti nevhodná – rydlo s široce rozevřeným ostřím (ve tvaru U)
  • nepochopení grafické redukce tvarů a jejich vzájemného vztahu
    • pochopit vztah pozitivních a negativních forem
    • vhodné je před tím děti seznámit s přípravnými technikami, které řeší podobné otázky

linoryt

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 118-121. ISBN 80-902267-1-X.

  • technika přípravná na linoryt, technika rovnocenná linorytu
  • žák ryje do sádrové desky jakýmkoliv ostrým nástrojem (hřebíkem, rydlem)
  • vyrytá linka připomíná kresbu, je nepravidelná, místy mělká a jinde hluboká
  • z hotové matrice, kterou je třeba preparovat šelakem, žák tiskne ručně (lis by matrici rozdrtil)
  • matrice potřebuje kvalitní povrch, proto je potřeba sádru pečlivě připravit a dobře promíchat

 

VELIKOST SÁDROVÉ DESKY

  • odpovídá podmínkám, v kterých se desky odlévají – na skle, mramorové desce, silném igelitu
  • sádroryty jsou většinou menších velikostí pravoúhlého tvaru

 

METODICKÉ PROBLÉMY

  • obtíž sledovat charakter vznikající grafiky – před započetím práce pokryjeme povrch sádrové desky černou tuší
  • ze sádrové desky se uvolňuje bílý prach, který děti snadno rozfoukají a roznáší ho po bačkorách po třídě – ihned po práci očistíme boty o mokrý hadřík a vytřeme pod lavicemi

sádroryt

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 117. ISBN 80-902267-1-X.

  • seznamují děti s principem tisku, vyvolávají zájem o vlastnosti okolního světa, probouzejí výtvarnou fantazii a tvořivost
  • stopy materiálů, přírodnin a drobných předmětů se liší tvarem, velikostí a texturou
  • děti je sbírají, pozorují a porovnávají
  • nejdříve si jen hrají, vytvářejí sbírky otisků, komponují nálezy na ploše

 

VÝTVARNÉ ETUDY S TISKÁTKY

  • děti využívají skutečná razítka, písmena či číslice
  • tiskátka vytvořené dětmi – lze je vyřezat do gumy, korku nebo je vytvořit otiskem drobných plochých předmětů a členitých materiálů do plastické gumy

 

AKTIVNÍ GRAFIKA

  • přilepení materiálů a předmětů na pevný podklad=matrice pro tisk z hloubky nebo z výšky připomínající asambláž
  • charakter otisku navozuje slovní či výtvarné asociace se zajímavým obsahovým kontextem

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI VÝTVARNÝMI TECHNIKAMI

  • na otiskování lze navázat kresbou, malbou nebo některou grafickou technikou

 

FROTÁŽ

  • specifický typ otisku
  • objevuje se v kombinaci s mnoha technikami nebo je východiskem pro další postupy, například pro koláž

 

VELIKOST FORMÁTU

  • dle záměru učitele nebo žáka, lze se setkat se všemi velikostmi podkladu-od A6 až po balicí papír

hry s otisky

Čeho se každý den dotýkám, razítka z plastické gumy

 

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 106-108. ISBN 80-902267-1-X.

  • nelze rozmnožit, je však možné otisknout matrici, na které zbyla barva po protisku
  • před žákem tak leží dvě podoby monotypu – protisk tvoří černá kresba na bílé půdě, otisk je šedý s bílou kresbou
  • při porovnání protisku a otisku se objevuje zrcadlové převrácení původní kresby
  • protisk vychází z kresby tvrdší tužkou nebo kuličkovým perem na papír podložený deskou s naválenou tiskařskou barvou
  • po oddělení od podložky je kresba z rubové strany sytě černá a doplňují ji stíny vzniklé tlakem dlaně nebo prstů
  • nejvhodnější  je papír kancelářský nebo xeroxový

 

KOMBINACE PROTISKU

  • sytá tmavá linka se dobře pojí s barevnou plochou při kolorování vodovými barvami
  • na velkých formátech, kde výrazně kreslené nebo hustě šrafované monotypové plochy střídají plochy bílé, lze spojit protisk s malbou temperou
  • s grafickými technikami: linorytem, tiskem  z koláže nebo šablony

 

VELIKOST FORMÁTU

  • kreslený monotyp vyžaduje menší formáty
  • slabá vrstva tiskařské barvy poměrně rychle zasychá a na velkém formátu by slábla intenzita barevné stopy

 

TECHNICKÉ OBTÍŽE

  • protisk se snadno ušpiní, protože si ji děti přidržují po celé ploše a neuvědomují si, že dotyk zanechává na rubové straně stopy tiskařské barvy
    • pro přidržování poslouží úzký okraj, který po dokončení práce odstřihneme
  • další problém je ve vedení nástroje, kdy ruka spočívá na lavici a pak hrana ruky setrvale přejíždí po papíře a přenáší na něj jednotvárný  šedý stín- potřeba naučit žáky vést nástroj tak, aby se papíru nedotýkal
  • velký nános tiskařské barvy, který se přenáší na rubovou stranu – z naválené matrice lze sejmout přebytečnou barvu  přejetím dlaní přes pomocný papír (tyto pomocné papíry lze v budoucnu využít jako materiál pro koláž nebo jiné postupy)

monotyp, protisk

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 104. ISBN 80-902267-1-X.

  • odkrývací technika na voskovém podkladu je PŘÍPRAVNÁ GRAFICKÁ TECHNIKA (nelze tisknout)
  • pomáhá dětem pochopit úlohu rydla, které odkrývá světlý podklad
  • spodní vrstvu tvoří plocha navoskovaná úlomkem svíčky nebo voskovkami, voskovým pastelem
  • voskový povlak se slévá do souvislé hladké plochy, na kterou žák nanáší vrstvu černé tuše nebo tmavé temperové barvy
  • do zaschlé krycí vrstvy žák odkrývá motiv jehlou, hřebíkem nebo obráceným koncem perka – nástroje lze kombinovat

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI VÝTVARNÝMI TECHNIKAMI

  • málokdy se s touto technikou kombinuje jiná
  • snáší se jen s temperovou malbou, která dobře kryje černé plochy i eventuální skvrny na papíře

 

VELIKOST FORMÁTU

  • je limitovaná únavou dětí z voskování podkladu a časem, který je přípravě papíru možno věnovat
  • volíme malý nebo střední papír  (A6-A5)

 

TECHNICKÉ A VÝTVARNÉ PROBLÉMY

  • optimální podklad je bílý vosk překrytý černou tuší, na kterém kresba nejvíce připomíná grafiku, malé děti však nedovedou rozpoznat dobře a špatně navoskovanou plochu, proto je dobré využít světlých tónů voskových pastelů
  • nanášení krycí vrstvy na voskový podklad – vosková vrstva odpuzuje vodu, takže tuš a tempera špatně chytá (pomáhá pravidelné přemydlení štětce s tuší nebo barvou, které zvyšuje přilnavost nátěru
  • uvědomělé použití podmalby u vícebarevného podkladu je pod černým krytem obtížné, proto se doporučuje pokrýt podklad jedinou barvou
Sněhový závoj zimy Sněhový závoj zimy2

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 102. ISBN 80-902267-1-X.

  • PŘÍPRAVNÁ GRAFICKÁ TECHNIKA (nelze ji reprodukovat tiskem)
  • pomáhá pochopit roli linky a vytírání plochy při tisku z hloubky
  • podklad tvoří zaschlá vrstva klovatiny
  • žáci do ní kresbu vyrývají jehlou nebo hřebíkem a vyrytou linku zatírají
  • pokud kresba prostupuje vrstvou klovatiny až do papíru, lze zaschlou matrici vymýt vodou
  • jiná varianta nechává kresbu nevymytou nebo využívá kombinaci rezervovaných a nerezervovaných ploch
  • vzhledem ke své mnohotvárnosti a křehkosti vyhovuje jako vhodná ilustrační technika
  • dobře se uplatní ve velkých bílých plochách gumotisku, kam vnáší detail, dekor, děj
  • působí příznivě zůstane-li nevymytá, zakrytá je málo vytřenou olejovou nebo tiskařskou barvou

rytá kresba

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 101. ISBN 80-902267-1-X.

  • patří do PŘÍPRAVNÝCH GRAFICKÝCH TECHNIK (nelze vytisknout)
  • gumotisk zprostředkovává pochopení vztahu negativních a pozitivních prvků
  • základem gumotisku je bílá linka kreslená dřívkem, perem nebo štětcem a klovatinou
  • zaschlá kresba se zatírá tiskařskou nebo olejovou barvou rozpuštěnou nejčastěji v benzinu (lze použít i křídové pastely)
  • klovatina se odplaví proudem vody a s ní i barva, která na ni ulpěla
  • plochy, které nebyly klovatinou rezervovány, mají černou nebo jinou sytou barvu
  • vymytou plochu tónují jemné plochy prasklin v zaschlé klovatině

 

VÍCEBAREVNÝ GUMOTISK

  • vzniká stejným způsobem jako batika
  • žák rezervuje klovatinou bílá místa navržené kompozice a plochu zatírá třeba žlutou barvou
  • na zaschlém podkladu pokračuje rezervováním a zatíráním dalších stále tmavších vrstev
  • klovatina se vymývá až v závěru práce po položení poslední vrstvy a po zatření nejtmavší barvou

 

VÍCETÓNOVÝ GUMOTISK

  • žák používá k zatírání jen jednu barvu, kterou různě ředí-zprvu hodně, v dalších vrstvách pak méně a méně
  • i zde se klovatina vymývá až v samém závěru

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI VÝTVARNÝMI TECHNIKAMI

  • spojení kresby a malby
  • bílé plochy mohou být doplněny akvarelem či pastelem
  • na tmavých plochách vynikne suchý nebo olejový pastel

 

VELIKOST FORMÁTU

  • je závislá na použitém nástroji
  • při kresbě perem stačí velikost A6-A4, kresbě dřívkem A5-A2 a štětcová lineární kresba až do formátu A1

 

TECHNICKÉ OBTÍŽE

  • vznikají při kresbě perem a klovatinou-slabá vrstva rychle na peru zasychá a pero proto nezanechává na papíře požadovanou stopu
  • při vícebarevném gumotisku se stává, že mastná spodní vrstva klovatinu odpuzuje
  • klovatinu mnohdy nejde všechnu beze stop odstranit z papíru

gumotisk

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 99-100. ISBN 80-902267-1-X.

  • TECHNIKA TISKU Z HLOUBKY (Reprodukuje stopu, kterou zanechává jehla v matrici. Po nanesení a vytření se barva uchová v rýhách a pod tlakem lisu tiskne křehkými linkami. V místech, kde je méně vytřená, se objevuje jemný šedý nebo barevný tón. Je zapotřebí lisu, tisknout ručně zde nelze.)
  • využívá papírovou matrici pokrytou zaschlou vrstvou laku
  • jde o techniku málo fyzicky náročnou, kterou zvládnou i nejmladší žáci
  • základem je lineární kresba
    • nalakovaná a vytřená plocha je skoro bílá
    • málo vytřená plocha vytváří hluboké stíny
    • nenalakovaná plocha přijímá barvu a tiskne černě jako při tisku z koláže
    • vybroušená plocha smirkovým papírem dosahuje jemných valérových přechodů

 

BAREVNÝ PAPÍRORYT

  • jednodušší variantou je zatírání různých barevných tónů do matrice, vytíráním se ostré přechody mezi barvami stírají a tvoří světlé přechody
  • druhá varianta vychází ze dvou a více matric

 

KOMBINOVANÍ S JINÝMI TECHNIKAMI

  • s jinými grafickými technikami
    • např. vyrytý motiv vystřihneme a použijeme ho pro tisk z šablony; spojíme více motivů do koláže z papírorytných matric; spojení papírorytu s textem řešený v technice tisku z koláže, linorytu nebo protisku

 

TECHNICKÉ OBTÍŽE

  • rytou kresbu nelze opravit nebo ji vyhladit  a znovu vyrýt

 

VÝHODY

  • z jediného zatření barvou lze vytisknout až 5 otisků, které zprvu zaznívají tmavší plochy a ke konci působí tisk více lineárně

Papíroryt

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 124-125. ISBN 80-902267-1-X.

  • Výtvarné vyjadřovací prostředkyotisk z uhlového papíru
  • Pomůcky:  Kniha: Rok s krtkem (s. 108-109), uhlové papíry A4 (1 dítě=1 papír), žehlička, nůžky, lepidlo v tubě, nakopírované šablony na čtvrtce, sněhové vločky z raznice, kancelářské papíry, kancelářská děrovačka, noviny, lepenka
Motivace

Pro motivaci využije upravený a zkrácený úryvek pohádky z knihy Rok s krtkem

Na louce už skoro žádný sníh nezbyl. Jen tu a tam zbylo pár sněhových ostrůvků a mezi nimi stálo něco zvláštního. Tři velké bílé koule na sobě. Ta na zemi byla veliká, druhá nad ní byla menší a třetí koule úplně nahoře byla nejmenší.

„Co to je?“ kroutil hlavou krtek. „Půjdu se podívat kousek blíž.“

Krtek pomaloučku postupoval k té věci a stále z ní nespouštěl oči. Najednou ta koule nahoře zamrkala očima a zasmála se na krtka.

„Ahoj, ty maličký“, řekla koule krtkovi.

„Ahoj“, řekl potichu krtek. „Kdo jsi?“

 „Já jsem sněhulák a postavili mne tu před chvílí děti ze sněhu. A kdo jsi ty?“ zeptal se sněhulák krtka.

„Já jsem krtek. Děti umějí stavět sněhuláky? To musí být těžké. Proč to dělají?“ ptal se krtek.

„Je přece zima a padá sníh. Děti mají ze sněhu velikou radost. Mohou sáňkovat, lyžovat a hlavně stavět nás – sněhuláky. Ach, zima je hezká, mám ji moc rád,“ usmíval se sněhulák a mrkal při tom vesele očima. „A nejšťastnější jsem, když přijde silný mráz.“

„Ty jsi rád, když přijde mráz?“ kroutil hlavou krtek. „Tak to já jsem raději, když je teplo. Mráz mne štípá do čumáčku a zebou mne tlapičky.“

„Kdepak teplo, to sněhuláci nemají rádi. Když je teplo, začínáme se my sněhuláci rozpouštět. Ba ne, teplo a sluníčko nemá žádný sněhulák rád,“ použil sněhulák krtka. „Jsem moc rád, že sluníčko má málo síly a moc nehřeje,“ řekl sněhulák a pak si povzdychl: „ Ještě kdybych tak měl na hlavě nějaký hrnec. Sněhulák bez hrnce je totiž jen poloviční sněhulák. Krtku, prosím, nevěděl bys o nějakém?“ prosil krtka.

„Hrnec? Kde já jsem ho jen viděl,“ přemýšlel krtek. „Už to mám. Kousek dál v lese jednou na podzim vyhodili nějací nepořádní lidé odpadky a mezi nimi byl i velký starý hrnec. Ale nevadilo by ti, že už je zrezivělý?“ ptal se krtek sněhuláka.

„Zrezivělý a starý hrnec je pro sněhuláky ten nejkrásnější. Krtku, prosím, doneseš mi ho? „ znovu poprosil sněhulák.

„To víš, že ti ho donesu, když je pro tebe tak důležitý.“ Zašel k místu, kde ti zlí lidé vyhodili odpadky, vzal odtud hrnec a donesl jej sněhulákovi.

„Jé, to je ale krásný hrnec,“ radoval se sněhulák. „Hned si ho nasadím na hlavu. No, jak mi sluší?“ ptal se sněhulák krtka, když si hrnec nasadil na hlavu.

„Sluší ti opravdu moc,“ přitakal.

Z čeho je sněhulák postaven? Hovoříme o velikosti jednotlivých koulí a jejich uspořádání na sněhulákovi, z čeho jsou vytvořené ruce, čím sněhuláka můžeme ozdobit (šála, čepice, starý hrnec, mrkev na nos, větvička do ruky, kamínky=knoflíky).

 

Postup výtvarné činnosti

Každé dítě si vybere z nabídky různorodých šablon sněhuláků již nakopírovaných na čtvrtce a ty si vystřihne. Vedeme děti k tomu, aby odstřižky dávaly například doprostřed stolu a vystřižené dílky na jiné místo, aby se jim neztratily. Hlavu můžeme přehnout na polovinu, vystřihnout pusu a vyrazit děrovačkou oči. Přilepíme nos, hrnec, koště, knoflíky a jednotlivé koule k sobě (šablonu nepřilepujeme na čtvrtku).

Na vrstvu novin položíme kancelářský papír, na který upevníme v horní části uhlový papír lepenkou lesklou stranou dolů. Na papír rozložíme šablony, přikryjeme uhlovým papírem, vše přikryjeme listem novin a přežehlujeme žehličkou zahřátou na nižší stupeň. Mladším dětem obrázek přežehlí učitelka, starší děti pracují pod dohledem.  Odstraníme všechny šablony, znovu přikryjeme papír stejným kopírákem a ještě jednou krátce přežehlíme, díky čemuž se nám objeví detaily (knoflíky, obličej).

Uhlový sněhulák Uhlový sněhulák2 Uhlový sněhulák3 Uhlový sněhulák4

 

  • Výtvarný cíl: rozvíjet kreslířské dovednosti, fantazii, představivost při tematické kresbě
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: odkrývací rezerváž
  • Pomůcky:  černá tuš, bílé čtvrtky formátu A5 a A4, voskové svíčky, kulaté štětce, nádoby na tuš, rycí nástroje – např. párátka, větší špendlíky; lepidlo v tubě, ubrus
Motivace

Jak poznáme zimu? Jak vypadá? Zima je období, kdy je v přírodě více ticha, protože chybí ptačí zpěv, bzučení hmyzu, kvákání žab, ševelení listí. Je to období nouze, zvířata nemají zelené krmení, hmyzožravcům chybí hmyz. Některá zvířata si dělají zásobu na zimu, jiná přečkávají zimu spánkem. Ticho může evokovat smutek, ale je to i chvíle se ztišit a pozorovat přírodu, kterou zima zahalila do svého bílého závoje.

S hedvábnými šátky (gázovinou, stuhou) vyjadřujeme padající sníh snášející se na krajinu.  Především na vycházkách si děti všímají zimní krajiny, zkoumají sníh všemi smysly, pozorují, jak sníh poletuje, víří a co vše zahaluje pod svou peřinku.

 

Postup výtvarné činnosti

Pokud máme ve třídě barevné svíčky, nejprve nožíkem odstraníme jejich svrchní barevnou vrstvu, aby při nanášení neobarvila bílou čtvrtku. Na čtvrtku A5 naneseme silnou vrstvu voskové svíčky. Důležité je, aby vrstva pokrývala celou plochu čtvrtky. Tuto podkladovou vrstvu natřeme černou tuší nebo můžeme použít temperovou barvu. Pro nátěr volíme tuše zakoupené v malých lahvičkách, které neobsahují tolik vody jako tuše prodávané ve velkých lahvích, které hůř chytají na povoskovaný podklad. Do zaschlé černé plochy obrázek vyrýváme rycím nástrojem – v tomto případě párátkem.

Na závěr děti na rub vyrytého obrázku nanesou lepidlo z tuby a přilepí ho na bílou čtvrtku formátu A4, která nám vytvoří paspartu, obrázek tak působí jako skutečná grafika.  Dobré je si před lepením umýt ruce, aby děti zbytečně neušpinily bílý papír od zbytku tuše, která se uvolnila vlivem rytí.

Sněhový závoj zimy Sněhový závoj zimy2

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: odkrývání voskového podkladu
  • Pomůcky: čtvrtky A5, voskovky (s dobrým otěrem), párátka, černá tuš, silnější štětce

 

Výtvarný postup
  • děti na čtvrtku kreslí barevné pruhy (snaha se vyhnout temným barvám=hnědá, černá, šedivá,..)
  • důraz na to,aby barevné pruhy na sebe navazovali, a nikde neprůsvitala bílá čtvrtka
    • (dětem objasníme, že pokud by tam bylo bílé místečko, tak nám poté kreslit nepůjde)
  • děti vezmou štetec a postupným namáčením do tuše překrývají celou plochu
  • kde barva na poprvé nechytne, necháme nejprve zaschnou tuš a až poté znovu zakryjeme vystupující voskovky
  • dětem můžeme ukázat různé možnosti zdobení vajíček (proužky, kružnice, kruh, vlnky, zubatice,..)
  • vše ostatní necháme na dětech-pouze zpočátku dohlížíme, aby obrys vajíčka nebyl příliš malý
Velikonoční umění (9) Velikonoční umění (13) Velikonoční umění (2)

 

 

 

 

  • TECHNIKA TISKU Z HLOUBKY (Reprodukuje stopu, kterou zanechává jehla v matrici. Po nanesení a vytření se barva uchová v rýhách a pod tlakem lisu tiskne křehkými linkami. V místech, kde je méně vytřená, se objevuje jemný šedý nebo barevný tón. Je zapotřebí lisu, tisknout ručně zde nelze.)
  • využívá soulad linky a hustě šrafované nebo hladké plochy
  • materiál pro matrici je KOV nebo UMĚLOHMOTNÁ FÓLIE
  • ocelová jehla ryje do tvrdé desky
  • žák drží jehlu podobně jako tužku, hloubku rýh ovlivňuje tlakem na nástroj
  • jak jehla vyrývá linku, rozhrnuje materiál matrice a vytváří plastický hřebínek
    • na kovové desce je tento hřebínek ostřejší a jeho účinky jsou zřetelnější

 

SVĚTLO A STÍN

  • vyjadřujeme ho křížením a vrstvením čar
  • jiný způsob modelace světlem a stínem přináší omezené vytírání matrice
    • tisk je poměrně tmavý a jeho černé a šedé plochy působí až malířsky
  • oživit jednobarevné pojetí lze tiskem na tónovaný papír nebo podtisk

 

BAREVNÝ TISK

  • na matrici žáci nanášejí barvy a částečně nebo úplně je vytírají
  • zbytky barev se prostupují a vytváří průsvitné barevné tóny

 

FORMÁT KOVOVÝCH MATRIC

  • spíše komorní
  • námaha spojená s vedením nástroje a jemná stopa, kterou zanechává, ovlivňuje jeho velikost
  • kovové desky jsou také poměrně drahé
  • pro děti proto volíme materiály přiměřené dětské síle a ekonomickým možnostem

 

FORMÁT UMĚLOHMOTNÝCH MATRIC

  • je omezen výrobcem (nejčastěji se s vhodnými fóliemi setkáváme jako s podložkami do sešitů)
  • A5 – A3
  • problém: děti se bojí matné hutné barvy a nanáší ji proto jen opatrně a pak se stane, že barva nevyplní jemné rýhy a některé linie netisknou nebo působí šedě, nevýrazně
  • při vytírání desky se stává, že dítě barvu nerovnoměrně vytře a na ploše tisku se objeví nechtěné stíny, skvrny
suchá jehla

Použitá literatura:

ROESELOVÁ, VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 128-129. ISBN 80-902267-1-X.