Archiv pro štítek: člověk

  • Výtvarný záměr: parafrázovat siluety lidských rukou z jeskynní malby našich prapředků
  • Výtvarná technika/postup: slash painting
  • Pomůcky:  hnědý balicí papír, temperové barvy (bílá, červená, hnědá), staré zubní kartáčky, kelímky na barvu (popř. lepící guma na upevnění balicího papíru)

 

Motivace a hra
  • Vysvětlení: Jeskynní malířství – Otiskovat dlaň na papír je zábava, která nás baví, ale bavila i naše předky. Ač pravěcí lidé neznali mnoho věcí, malovat už uměli a to dokonce i barvami. Protože v té době neexistoval ještě papír, štětce ani barvy, které dnes známe, papírem se jim staly zdi v jeskyních, štětcem jejich prsty a pro barvu využívali přírodní pigmenty, které našli (hlinka, jíl, rudka, dřevěné uhlí).
  • Inspirace fotografií: Jeskyně rukou ve Španělsku – Nikdo dodnes přesně neví, jak otisky v jeskyni vznikly, ale nejspíše prapředci svou dlaň přitiskli na stěnu a okolo ní nanášeli barvu. Podle fotografie však mohli i barvu okolo dlaně rozstřikovat, což si zkusíme my.

 

Realizace výtvarné činnosti

Hnědý balicí papír rozložíme na stůl. Pokud by se roloval, dočasně ho ke stolu upevníme lepicí gumou. Do kelímků vymáčkneme červenou, bílou a hnědou temperovou barvu. Můžeme využít popř. i černou, nebo namíchat barvu okrovou. Tempery neředíme, popř. přidáme minimum vody. Pokud bychom vytvořili příliš řídkou barvu, z kartáčku by při práci barva často odkapávala na papír.

Děti pracují ve dvojici. Jeden přitiskne ruku na papír (po celou dobu by s ní neměl hýbat) a druhý mu ji pomocí zubního kartáčku přestříká. Stříkání se provádí tak, že kartáček namočíme do barvy, přebytečnou barvu otřeme o okraj kelímku a přejížděním ukazováčku o štětinky barvu rozprašujeme okolo položené ruky. Ruce se mohou překrývat stejně jako v jeskynních malbách, dbáme však, aby se překrývaly odlišné barvy rukou a nedocházelo tak k jejich zániku.

Závěr
  • Srovnání: Fotografie vs. naše otisky rukou – barevnost, počet rukou, směr
  • Poznáš vlastní ruku?

Obměna: Místo kartáčku lze využít foukací fixy, rozprašovač

  • Výtvarný záměr: snažit se o zachycení drobných kostí v lidské ruce
  • Výtvarná technika/postup: akční malba (slash painting), koláž
  • Pomůcky: měkké černé papíry formátu A4, bílá temperová barva, kelímek na barvu, starý zubní kartáček, bílá pastelka, bílé vatové tamponky, lepidlo Herkules, nůžky, ubrus

 

Motivace a hra
  • Zkoumání: Kosti ruky – Pokud nemáme encyklopedii zaměřenou na anatomii lidského těla, vyhledáme na internetu fotografii kosti ruky, nebo můžeme dětem předložit rentgen ruky, která bude inspirací i pro následné výtvarné tvoření. Počítáme, kolik článků mají prsty (čtyři prsty po 3 článcích, palec po 2 článcích). Všímáme si, že dlaň tvoří 5 kůstek vycházející z prstů a že z ruky vybíhají dvě silnější kosti.
  • Vysvětlení: Rentgen – Může se stát, že si prst přivřeme do dveří, špatně chytneme při házení míč a uděláme si něco s rukou. Aby doktor zjistil, jestli nemáte zlomenou kost, musí udělat rentgenový snímek. Speciálním přístrojem ozáří ruku a objeví se mu na monitoru takovýto (viz níže) obrázek. Podle toho zjistí, zda je některá kost zlomená. Pokud je, dá prst do dlahy. Vyrobíme rentgenový snímek našich rukou – samozřejmě jenom na papíře, kdy kosti budou simulovat vatové tamponky.

 

Realizace výtvarné činnosti

Negativ dětských rukou vytvoříme jejich postříkáním (slash painting). Do kelímku např. od jogurtu Pierot vymáčkneme bílou temperu, kterou můžeme naředit s trochou vody. Na černý papír položí dítě obě ruce, druhé dítě namočí starý zubní kartáček do bílé barvy a přejížděním přes štětinky rozstřikuje barvu kolem rukou kamaráda. Negativní ruce podepíšeme bílou pastelkou a necháme zaschnout.

 

Na stůl připravíme obrazovou oporu kostry ruky, bílé vatové tamponky, nůžky, lepidlo Herkules a štětce na lepidlo. Děti dle potřeby stříhají vatové tamponky, aby co nejvěrněji dodržely články na prstech, a lepí je do vnitřku rukou. Pro lepší konečný výsledek je vhodnější natírat lepidlem přímo tamponky a ty pokládat na papír. Pro někoho je snazší potřít lepidlem papír a na něj klást tamponky, nicméně po zaschnutí bude lepidlo na papíře tvořit lesklé plochy.

 

Závěr
  • Ruce vypadají velmi strašidelně, mohou být i vhodným námětem pro Halloween.
  • Komparace fotografie s dětskými pracemi – dodržení drobných kůstek na prstech

  • Výtvarný cíl: zachycení pohybu, práce s  linií za účelem uvolnění, relaxace
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kresba pastelkami, volné čmárání
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A5, tužky, pastelky, nůžky, lepidlo v tubě, větší archy modrého papíru

Motivace

Děti si představují zamrzlý rybník a radovánky s bruslemi. Bruslit se dá na ledu, asfaltu (kolečkové brusle) i na sněhu (lyže). Předvádíme na koberci pohyb hokejistů držící hokejku, krasobruslařek tančící na ledu i rychlobruslařů. Pro všechny je společné, že mají na nohou nazuté brusle na led.

 

Postup výtvarné činnosti

Děti si vezmou tužku a nakreslí postavu při bruslení. Může se jednat o hokejistu v hokejové výstroji, krasobruslařku v krásném kostýmu nebo sebe na bruslích. Snažíme se zachytit pohyb, hotové postavy vystřihneme. Na stoly položíme archy modrého papíru a modré pastelky. Děti si vyberou rybník a na ten si přilepí svou postavu. Do jedné ruky uchopí dvě pastelky (dvě brusle) a od svého bruslaře uvolněnými tahy bruslí po rybníku. Oba hroty se dotýkají plochy, když se jeden ztratí, bruslař jezdí po jedné noze. Děti přistupují postupně k rybníku si zabruslit v pořadí, jak dokončují své bruslaře. Někdo tedy umisťuje své bruslaře už na modré linie. Při volném čmárání je podstatné navzájem respektovat druhé a bruslit okolo postav – nikoliv přes ně.

 

Reflexe

Koho jsi kreslil? (sebe, hokejistu, krasobruslařku). Jak se vám tvořilo ve skupině s ostatními dětmi? V čem to bylo příjemné a co se ti popřípadě nelíbilo?

bruslaři bruslaři3

 

  • Výtvarný  záměr: vybrat si materiál a ozvláštnit fotografii sebe samého neobvyklou parukou
  • Výtvarná technika (postup): asambláž
  • Pomůcky: vytištěné barevné fotografie dětských portrétů, nůžky, lepidlo v tubě, lepidlo Herkules, štětečky a kelímky na lepidlo, ubrusy, kartony formátu A4, jakékoliv zbytkové prostorové materiály přírodní i umělé (šípek, žaludy, semínka dýně, skořápky od ořechů i arašídů, kukuřice, šupiny z šišek, špejle, klacíky od zmrzliny, malé stavebnicové dílky, vata, klubíčka vln, těstoviny, alobal, knoflíčky, kolíčky, mušle atd.)

Motivace
  • Hra v roli: KloboukyUčitelka přinese klobouky i jiné pokrývky hlavy (šátky, zvířecí a pohádkové čepičky). Na chvíli se staneme někým jiným, propůjčíme svou hlavu maskám zvířat, pohádkovým bytostem. Každý si jednu vybere, nasadí na hlavu a pokusí se vžít do nové role, prezentovat se jako charakterová postava.
  • Seznámení s činností úkolem: Vytvoření paruky – Na karnevale se kromě klobouků, čepiček používají i paruky, které daleko víc změní náš vzhled a napodobí tak danou bytost (paruka pro vílu Amálku, princeznu Elsu, Pipi dlouhou punčochu, klauna, indiánku) – možnost donést jednu paruku pro ozkoušení. Vytvoření vlastní originální paruky na vlastní fotografii.
Postup výtvarné činnosti

V první fázi si děti opatrně vystřihnou svůj portrét z fotografie, který si přilepí lepidlem v tubě doprostřed kartonu. Na stole již máme připravené veškeré materiály, které dětem postupně ukazujeme, aby věděly, z čeho si mohou vybírat. Můžeme i pohovořit, k čemu věci dříve sloužily. Pokud nám to množství nashromážděných zásob dovolí, každé dítě si vybere odlišný materiál, který si odnese na své místo a může začít pracovat. Děti mohou pouze své vlasy na fotce obměnit, anebo si vytvoří jiný, extravagantní účes. Lepidlo nanášíme na papír štětečkem po menších úsecích a po nalepení materiálu pokračujeme s jeho nanášením.

Poznámka: Při výběru pomůcek se vyhýbáme větším i plastovým materiálům, které se špatně lepí. Fotografie z tiskárny nemají rády vodu, pokud na ni kápne lepidlo, nebo jím děti fotku přetřou, barva se rozpije.

Závěr
  • Haló, pane Karnevale, jakou paruku máte?Učitelka postupně oslovuje děti sedící v kruhu. Dítě ukáže všem své dílo a odpoví, z jakého materiálu ji vyrobil. Děti odpoví: „Děkujeme mnohokráte“.
ucesy-a-jejich-promeny ucesy-a-jejich-promeny6 ucesy-a-jejich-promeny3
ucesy-a-jejich-promeny5 ucesy-a-jejich-promeny2 ucesy-a-jejich-promeny7

  • Výtvarný záměr: rozvíjení spolupráce a kreativity při práci s papírem
  • Výtvarná technika (postup)práce s papírem
  • Pomůcky: kartony (na velikost postavy, lze slepit i k sobě izolepou), řezací nůž, černá temperová barva, velké ploché štětce, kelímky na barvu, igelity, lepidla v tubě, barevné papíry, tužky, nůžky

Motivace

Ať jsi holka nebo kluk,
udělej si se mnou kruh.
Naučím tě chodit, stát,
pojď si s námi, pojď si hrát.
Když je dobrá nálada,
najdi si kamaráda,
zatleskej a zadupej,
kamarádům ruku dej.

V rámci tematického bloku: „Já a moje tělo“ s dětmi pojmenováváme jednotlivé části těla, seznamujeme je s kostrou člověka, orgány – jejich umístěním i funkcí. Pro zachycení obrysu lidského těla si vybere učitelka po jednom zástupci z řad dívek a chlapců. Dítě se položí na tvrdý karton, zaujme libovolnou pohodlnou a zajímavou polohu, učitelka ho tužkou obkreslí a následně řezacím nožem postavu vyřízne. Dětem ukážeme již vyříznuté siluety a porovnáváme je s obkreslenými dětmi. Přímo na figurách si zopakujeme jednotlivé části těla.

 

Postup výtvarné činnosti

Siluety položíme na igelit a celé je pokryjeme černou temperou z důvodu následného vyniknutí barevných tvarů. Dívky pracují na dívčí postavě a chlapci na klučičí.  Siluety dáme schnout a mezitím dáme prostor chlapcům, abychom zjistili jejich oblíbené barvy, a ihned poté vyzpovídáme dívky. Barvy si napíšeme a při dalším pokračování práce připravíme 2 řady vzorníků barevných papírů (= oblíbené klučičí/holčičí barvy). Každý si vezme 1 barevný papír, tužku a nůžky. Figury máme po celou dobu práce položené na zemi na igelitech. Děti po třídě hledají předměty s kruhovým či jiným půdorysem, který zvládnou obkreslit a není příliš velký/malý. Vhodné je včas ukázat názorné příklady, co je moc velké a co naopak moc malé. Lze využít velké lepenky, hrnečků, dílků ze stavebnic, kostek atd. Tvary se na papíře nesmí překrývat, po obkreslení si je děti vystřihnou, uklidí si stoleček a přesunou se k dané siluetě tvary nalepit – tam jsou již k dispozici lepidla v tubě. Tvary na figuře se je možné překrývat, lepit dovnitř jiného většího tvaru apod. Dívky lepí geometrické tvary do holčičí postavy, chlapci do klučičí. V případě velkých přesahů přes figuru barevný papír na závěr zastřihneme.

 

Reflexe

Postavy vystavíme do prostor školky.  Karton je vhodnější zavěsit za provázek anebo připevnit špendlíky na nástěnku. Při fixování lepenkou, či lepící gumou se mnohdy od podkladu odlepuje. Sedneme si společně do kruhu a poděkujeme sobě i kamarádům za společnou práci. Potřeseme rukou sousedovi po pravé straně a pak sousedovi po levé straně.

at-si-holka-nebo-kluk-udelame-spolu-kruhh

  • Výtvarný záměr: využití tváře jako ozvláštnění, okrášlení vlastního těla
  • Výtvarná technika (postup)body-art
  • Pomůcky: ovoce a zelenina (slupky od jablek, okurky, pomeranče, mrkve; kolečka okurek, banánu apod.), byliny (jitrocel, mlíčí, heřmánek, řebříček…), krém na obličej

Motivace

O své zdraví se můžeme starat sami, bez pomoci doktorů, stejně jako o květinu. Když bude mít květina dostatek světla, budeme ji pravidelně zalévat a hnojit, pokvete. Když ale bude v šeru, bez vody a živin, bude chřadnout, až zahyne. Kdo žije zdravě? Učitelka jmenuje příklady a děti hádají, zda takto žije/nežije zdravě (ten, kdo ponocuje, zapíjí jídlo limonádou, dopřává si samé sladkosti, hodně kouká na televizi; ten, kdo jí hodně ovoce a zeleniny, pije vodu a ovocné čaje, chodí do přírody a sportuje apod.) Vitamíny jsou látky důležité pro naše zdraví, které jsou obsaženy nejvíce v ovoci a zelenině. Do školky učitelka přinese pár druhů, které děti pojmenovávají.

 

Postup výtvarné činnosti

Téměř vše, co se dá sníst, můžeme použít na pleť, abychom ji vyživili, vyčistili, zjemnili, zahojili záněty. Kromě ovoce lze využít i bylinky. Děti utvoří tříčlenné skupinky, jednoho si určí jako pacienta, který si lehne na koberec. Ošetřovanému uděláme masku – z ovoce, zeleniny, bylin. Obličej oživíme nejen přírodními látkami, ale i tím, že vytvoříme masku, která bude zajímavá. Oblékneme tvář slupkami od jablek, mrkve, okurky, pomeranče, citrónu, listy pampelišky, jitrocele. Každá skupina si vybere igelitový pytlík s danou ingrediencí a zdobí tvář svého kamaráda. Slupky lze trhat na menší kousky, klást je vodorovně, svisle, šikmo, tvořit zajímavé linie. Před nanášením masky potře učitelka obličej dítěte krémem, aby slupky a bylinky lépe držely na kůži. U krému i masky se vyhýbáme partiím očí. Líčené dítě se snaží po celou dobu moc nehýbat s hlavou.

 

Reflexe

Na konci akce zůstanou nalíčené děti ležet na zemi z důvodu opadávání masek. Ostatní chodí opatrně mezi nimi a prohlíží si vytvořené masky druhých. Abychom ještě více podpořili naše zdraví, ze zbytku doneseného ovoce a zeleniny si uděláme zdravou svačinku, kterou rozkrájíme na kousky a podáváme ji u stolečků.

Oblékání tváře

smysly

Informatorium 3-8 speciál: Moje zdravé tělo. Praha: Portál, 2014(2). ISBN 9788071781752.

orgány v těle

 

Informatorium 3-8 speciál: Moje zdravé tělo. Praha: Portál, 2014(2). ISBN 9788071781752.

  • Výtvarný cíl: snímání povrchové textury podrážek bot, rozehrání akce se vzniklými artefakty
  • Výtvarné vyjadřovací prostředkyhra s otisky podrážek, výtvarná akce
  • Pomůcky: kreslící uhly, kancelářské papíry, venkovní boty dětí, nůžky, plastová deska na válení barvy, černá temperová barva, linorytový nebo jiný váleček, igelit na boty

Motivace

Sedíme s dětmi na koberci a povídáme si, jak by se nám líbilo mít kouzelné boty a kam bychom s nimi cestovali. Bohužel kouzelné boty existují jen v pohádkách, my však máme své boty, které nás mnohdy dokáží dovést někam, kde jsme ještě nikdy nebyli. Každý si přinese z šatny vlastní boty. Vnímáme botu zrakem i hmatem, všímáme si, že každá podrážka má jinou strukturu.

 

Postup výtvarné činnosti

Můžeme se rozhodnout sejmout otisky dvojím způsobem – frotáží nebo otiskem podrážky. Při frotáži přiložíme kancelářský papír na podrážku a uhlem položeným naplocho snímáme strukturu. Technika je pro malé děti náročnější v tom, že přes papír nevidí konec boty, papír nelze k botě upevnit a proto je potřeba ho pevně držet, aby se nepohyboval a frotáž byla přesná. Základem je i správné držení nástroje. Druhou možností je rozválení nenaředěné temperové barvy na plastovou destičku. Botu přiložíme, pohoupeme, aby byla barva nanesena na špičce i patě. Poté ji děti položí na papír a opět s přítlakem pohoupají. Můžeme otisknout stejnou botu 2krát z důvodu menšího znečištění, nebo obě dvě. Boty použité při otisku necháme schnout na igelitu podrážkou nahoru. Po zaschnutí tempery si děti otisky vystřihnou.  Na jednom místě se nám objeví spousty stop celé naší třídy i popř. paní učitelky.

Start začátku akce si určí děti – zda naši cestu započneme v šatně, před budovou školky, u prolézačky apod. Pokládáme vždy po dvou stopách = krok.  Stopy mohou mít různé rozestupy a dle toho nám i řeknou, zda jdeme pomalu, utíkáme. Pořadí necháme na dětech, v případě předhánění můžeme vyvolávat jména dětí. Každé dítě má právo si zvolit směr cesty, kam chce jít. Kam nás stopy zavedou? Akci z důvodu bezpečnosti realizujeme v areálu školy. Měli bychom vše nechat náhodě, nedomlouvat se před akcí, kam chceme dojít. Cesta končí ve chvíli, kdy dojdou stopy.

kam-nas-stopy-zavedou kam-nas-stopy-zavedou3
kam-nas-stopy-zavedou4 kam-nas-stopy-zavedou5

 

Reflexe

Hodnotíme zvládnutí techniky u frotáží, otisků – proč se neotiskla celá podrážka? Vzhledem k tomu, že každý má přibližně 2 kroky (4 stopy), nelze dojít daleko. Uvědomění si, kolik stop by bylo potřeba ke zdolání vzdálenosti na nedaleké hřiště, domů apod.

  • Výtvarný záměr: zpodobení sebe a kamaráda z profilu, vhodná volba a uplatnění teplých nebo studených barev
  • Výtvarná technika (postup): práce se šablonou, kombinovaná technika
  • Pomůcky: tužky, pastelky, kulaté štětce, kelímky na vodu, vodové barvy, čtvrtky A3, šablony profilu hlavy na čtvrtce, magnety, barevné křídy

Motivace

Kdo jsem já, a kdo jsou mí kamarádi? Pojďme se navzájem dobře prohlédnout. Děti si najdou kamaráda a utvoří spolu dvojici. Oba se navzájem prohlíží a pozorují, v čem jsou jiní. Na první pohled nás odlišuje délka vlasů, barva očí, tvar nosu i úst. Pomocí zraku se dokážeme rozeznat, ale poznali bychom se i poslepu? Děti si zavřou oči, položí si ruce na obličej, lehce se pohladí po tvářích, poté si osahají tvar očních důlků, oči a obočí. Rukama si sjedou na nos – je kulatý, špičatý? Jaký tvar má naše pusa? Osaháme si také bradu, vyjedeme dlaněmi k uším, zjišťujeme délku vlasů a poté otevřeme oči. Takto stejně zkoumáme našeho kamaráda. Učitelka děti slovně vede při hmatovém prohlížení obličeje, aby děti věděly čeho si všímat.

 

Výroba šablon

Při vlastním zhotovení šablon si vybereme 2-3 děti s výraznějšími rysy, vyfotíme je z profilu, fotografie vytiskneme na čtvrtku a vystřihneme. Díky tomu lze vytvořit různě velké profily odpovídající tvarově skutečnosti.

 

Postup výtvarné činnosti

Při obkreslování šablon navrhuji zvolit skupinovou práci u jednoho stolečku, kdy dohlížíme na přesné obkreslování, pomáháme s kritickými místy, s přidržováním šablon. Šablonu děti obkreslují tužkou na čtvrtku A3, a to 2 krát. Kamarádi by se na sebe měli dívat, proto při druhém obkreslování šablonu zrcadlově převrátíme. Jednu z postav si děti určí jako sebe a druhého jako kamaráda (ze třídy, z domova). Před činností je dobré na šabloně názorně ukázat, v jakém místě je položené oko (z profilu pouze jedno), nos, ústa, kam až na hlavě sahají vlasy – předlohu můžeme nechat vystavenou po celou dobu práce. Děti by se měly snažit o vystižení skutečných barev kůže, svých vlasů, očí atd., K práci využíváme pastelek.

Druhý den uděláme dětem krátký výklad o teplých a studených barvách. Na tabuli nakreslíme sluníčko (teplé barvy) a sněhovou vločku (studené barvy). Některé barvy vyvolávají pocit tepla nebo chladu, proto se jim říká teplé nebo studené. Učitelka v ruce drží obdélníčky z barevných papírů. Vždy ukáže jednu barvu a děti hromadně sdělují, jak na ně působí. Kartičky připevňujeme magnetem pod daný symbol, tak mají děti po celou dobu samostatné práce vizuální oporu, jaké barvy mohou použít.

cimg3563

Děti si zvolí pro své pozadí teplou či studenou barevnost. Po vybrání barev se ještě ujistíme, zda děti ví, jaké barvy mohou použít. Klademe důraz na to, aby barvy nezasáhly do profilů hlav a bylo zaplněné celé pozadí. Lze pracovat pouze jednu barvu, nebo aplikovat celou sérii teplých/studených barev.

ja-a-kamarad2 ja-a-kamarad3

Reflexe

Který jsi ty a kdo je tvůj kamarád/ka?

  • Výtvarný záměr: vhodná kombinace různých tvarů, velikostí a barev prvků mozaiky
  • Výtvarná technika (postup): papírová mozaika
  • Pomůcky: lepící guma, samolepící průhledná fólie, bílý kancelářský papír eventuálně barevný papír, staré kalendáře s fotografiemi nebo barevné časopisy na roztrhání, tužka, nůžky

Motivace

K čemu všemu potřebujeme ruce, co s nimi dovedeme? Kromě úchopu, hmatu se rukama i dorozumíváme – zdravíme se, prosíme, ukazujeme na věci, dokážeme naznačit, jak je něco velké, malé, kulaté, hranaté; prstem naznačíme ticho, nesouhlas, zakrytím očí nebo uší dlaněmi upozorňujeme, že nevidíme či neslyšíme. Rukama můžeme doprovázet některé říkanky, které si názorně s dětmi demonstrujeme: Každá ručka má prstíky, sevřeme je do pěstičky… Všechny moje prsty schovali se v hrsti… To jsou prsty, to jsou dlaně, mýdlo s vodou patří na ně… Meleme, meleme kávu… Koulela se brambora aj.

Jak se jednotlivé prstíky jmenují? Kolik jich máme? Víme, že palec je nejsilnější, ukazováček umí na věci ukazovat, prostředníček je nejdelší, co to má na všechny strany stejně daleko, prsteníček ze všech nejkrásnější, neboť se na něm nejčastěji nosí prstýnky a malíček nejmenší. Bez našich rukou bychom se zkrátka v životě neobešli. Jak rosteme, rostou s námi i naše ruce, určitě jste si všimli, že tatínek má ruku nevětší, maminka menší a vy tu nejmenší. Pojďme si vytvořit naše ruce a můžeme mezi sebou porovnávat nejen jejich velikost, ale i vlastní barevnost díky zajímavým útržkům.

 

Postup výtvarné činnosti

My sami nebudeme míchat barvy pro své ruce, ale budeme vyhledávat již hotové. Největší zásobárnou takových barev jsou obrázkové magazíny a velké obrazové kalendáře, kde najdeme plno barevných odstínů. Každé dítě si v prvé fázi hledá v kalendáři, časopisech zajímavý barevný detail, který by se mu líbil pro jeho ruku. Po vybrání je dobré, aby sama učitelka proužek odstřihla z důvodu zamezení zbytečného plýtvání papírem.

Dle věku dětí si buď samy, nebo s dopomocí učitelky obkreslí na zadní papírovou část průhledné fólie formátu A5 svou ruku. Fólii si děti odlepí, položí na obkreslenou ruku lepivou částí nahoru a učitelka ji upevnění k papíru lepící gumou. Barevné útržky na sebe mohou navazovat, ale mohou mezi nimi vznikat i drobné mezery. Učitelka při práci dětí koriguje velikost útržků, aby nebyly příliš velké (nezachytí přesný tvar obrysu ruky např. u prstů) nebo malé (vedou k vyčerpání a následné ztrátě zájmu o činnost). Dbáme i na to, aby děti lepily útržky papíru barevnou částí dolů a jen ve vyhrazeném vnitřním prostoru ruky. Po dokončení si děti vezmou kancelářský papír, položí ho na hotové dílko, přejedou dlaní, aby se fólie přilepila k papíru, a otočí. Zbývá pouze odlepit papír s obrysem ruky připevněný lepící gumou.

 

Reflexe

Děti jsou pln očekávání, co se jim objeví po otočení papíru a výsledné nadšení je u všech velké. Vznikají květinové, kůrové, kamenné a jiné jedinečné ruce. Činnost je časově nenáročná, pro děti zábavná a něčím nová, vyžaduje však občas dopomoc učitelky – např. při upevňování fólie k papíru.

ruce ruce2 ruce3

 

  • Výtvarný záměr: poznávání sebe samého i ostatních
  • Výtvarná technika (postup): práce s fotografií
  • Pomůcky: fotoaparát, tiskárna, kancelářské papíry, temperové barvy, užší ploché štětce, ubrus, barevné papíry, malé nůžky, lepidlo v tubě

 

Motivace

Hovoříme o různorodosti a odlišnosti lidí. Jaké znaky máme společné? V čem se od sebe lidé mohou lišit? Žádní dva lidé na zemi nejsou úplně stejní. Mluvíme jinými jazyky, máme jiné zájmy, jsme různě staří, jinak velcí atd. Na první pohled si však všimneme obličeje, který má každý trochu jiný. Například nos, jaký může být? A co vlasy? Oči? Pleť? Nejlépe se tvar obličeje dá zachytit ze strany (profilu). Děti obeznámíme, že si je vyfotíme, aby viděly, jak je každý z profilu obličeje odlišný.

 

Postup výtvarné činnosti

Děti po jednom vyfotíme z profilu nejlépe na co nejsvětlejším pozadí. Fotky hlav před tiskem můžeme v počítači ještě oříznout. Děti si malými nůžkami vystřihnou svůj obrys – u obličejové části dopředu konstatujeme, že ji mohou vynechat a učitelka ji dostřihne (pokud by děti ustřihly některou z hlavních částí, nebyly by to pak už ony).

Nabídneme kompletní škálu temperových barev, kdy si děti zvolí vlastní odstín a z druhé (bílé) strany fotografii zakryjí barvou. Při malbě fotografie používáme nezředěných temper. Lze pomalovat i fotografie, ale je potřeba využít pouze tmavé barvy, které zakryjí tiskařskou barvu. Lze obměnit motivací na stíny, kdy by všechny obrysy byly pouze černé.

Po zaschnutí se kancelářské papíry povětšinou zkroutí, proto je dáme na den vylisovat. Narovnané lepíme na barevný papír. Opět záleží na učitelce i dětech, zda profily budeme lepit na papír, který se dětem líbí anebo na příbuzný barevný odstín jako je silueta (odstíny červené, růžové, oranžové atd.)

 

Reflexe

Poznávají děti samy sebe po přemalbě fotografie? Sledujeme charakteristické rysy u jednotlivých dětí. Poznáme své kamarády dle siluety hlavy?

Každý jsme jiný Každý jsme jiný4 Každý jsme jiný2 Každý jsme jiný3

 

  • Výtvarný záměr: kresba lidských figur s proměnami jejich pohybu, pozitiv a negativ
  • Výtvarná technika (postup): kresba tužkou a fixy
  • Pomůcky: čtverce ze čtvrtky o velikosti 21 x 21 cm, fixy, tužky, gumy, černé Centropeny, pravítko, barevné papíry, obrazová inspirace z tvorby Keitha Haringa

Motivace

Děti inspirujeme tvorbou Keitha Haringa, představitele graffiti a pop-artu, který je znám svými postavičkami – figurkami dětí, které kreslil křídami na veřejných místech. Povšimněme si, že postavičky jsou plné, oproštěné od detailů, vybarvené sytými barvami s výraznou obrysovou linkou zachycují různé pohyby postav. Některá Haringova díla vytiskneme a dáme na stolečky jako inspiraci pro zachycení různorodých pohybů, tak i jako oporu pro kresbu plných postav. Široké spektrum kreslených a malovaných děl jsou k nalezení na stránkách: http://www.haring.com/.

         

Postup výtvarné činnosti

Ze čtvrtky formátu A4 učitelka ořízne čtverec o velikosti 21 x 21 cm. Ten dále za pomoci pravítka a tužky rozdělí na 4 díly – čtverce. Děti do každého čtverce tužkou nakreslí postavičku lišící se pohybem (stačí např. různé polohy rukou). Klademe důraz na to, aby postavy byly plné a bez detailů (bez obličeje, prstů,…). U této činnosti dětem dovolme gumu, pokud se teprve seznamují s kresbou plných postav. Po dokončení kresby učitelka jednotlivé postavičky dětem obtáhne černou obrysovou linkou a přebytečné čáry vygumuje.

Každé dítě si zvolí dvě barvy fixů pro vytváření barevného pozitivu a negativu (červená postava, zelené pozadí – na šikmo zelená postava a červené pozadí). Po dokreslení dvou okének si děti vyberou další dvě fixy jiné než předchozí a postupují stejným způsobem. Učitelka po celý průběh činnosti na práci dohlíží, radí a dbá na zaplnění celé plochy, aby neprosvítalo mnoho bílých míst. Po dokončení práce si děti zvolí jednu ze čtyř barev, kterou použily při kresbě s fixy, a učitelka jim obrázek zapaspartuje.

 

Reflexe

Zkoumáme, zda každá figura zachycuje jiný pohyb. Děti se pokouší napodobit pohyby svých nakreslených postaviček.

Poznámka: Jedná se o náročnější a časově delší práci, kterou je dobré dětem rozfázovat do několika dní, aby je neunavila, neodradila (1. den: kreslení postaviček, 2. den: kresba dvou okének, 3. den: dokončení práce). Záleží samozřejmě na schopnosti soustředěnosti a vytrvalosti dětí.

práce 5-6letých dětí

cvičící děti cvičící děti5 cvičící děti4

Kdo jsi kamarád

  • Výtvarný cíl: reprodukce výtvarného díla A. Warhola
  • Výtvarná technika (postup): kresba barevnými fixy, práce s fotografiemi
  • Pomůcky: koláž 4 stejných černobílých fotek dítěte vytištěných na čtvrtce, fixy, nůžky, reprodukce Andy Warhola

Motivace

Východiskem pro tvoření se stane reprodukce výtvarného díla Marylin Monroe od amerického pop-artisty Andy Warhola – stále stejný opakující se motiv, jen měnící se barevnost. S uměleckým směrem děti předškolního věku neseznamujeme, pop-artový obraz má v dětech vytvořit pouze představu o podobě práce. Naším úkolem bude napodobit na vlastním opakujícím se portrétu práci umělce – vytvořit na každé fotografii jinou barevnost. U níže zobrazovaného díla se mění barvy v pozadí, na vlasech, tváři i oblečení. Kdyby děti zakrývaly vše fixy, vytratila by se jejich podoba, proto tvář ponecháme v odstínech šedi.

Já 4 krát jinak (3)
Postup výtvarné činnosti

Učitelka si v přípravné fázi vyfotí děti, stačí zachytit hlavu a část trupu. Na počítači fotky ořízne do tvaru čtverce a vytvoří koláž z dalších tří kopií stejné fotografie, čímž vznikne čtverec skládající se ze čtyř stejných portrétů dítěte. Hotové série vytiskneme černobíle na čtvrtku (na kancelářském papíře by se vlivem fix papír kroutil a protrhával).

Postup částečně nechejme na volbě dítěte, avšak vhodné je děti navést k vykreslení jedné fotografie a až pak pokračovat dál. Začínáme vždy u pozadí! Důraz klademe na to, aby se v žádném čtverci neopakovala stejná barevnost pozadí. Můžeme děti navést k vybrání pouze čtyř barev, které budou po celou dobu práce používat. Po pozadí dotváříme vlasy, oblečení, popř. oči a ústa. Do tváře nezasahujeme, ta zůstane šedá. Při kresbě fixy se snažíme vyplnit celý čtvercový snímek, obzvlášť kritickými místy bývá spoj mezi přiléhajícími fotografiemi, kde mnohdy zůstávají prosvítající místa. Na závěr si děti celou koláž vystřihnou, čímž se i částečně odstřihnou některé přetahy fixy.

 

Reflexe

Hodnotíme splnění úkolu (odlišné pozadí u každé fotky), zvládnutí techniky s fixy a především trpělivost a důslednost při práci.

Já 4 krát jinak 3 Já 4 krát jinak
Já 4 krát jinak 2  CIMG0729

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: slash painting
  • Pomůcky: černé papíry, sprej-rozprašovač, bílá tempera

 

Příprava učitelky
  • připravíme si libovolný sprej, vymáčkeneme do něj dostatek bílé tempery a zředíme s trochou vody
  • náplň nesmí být moc hustá, aby nezacpala hadičku a dala se rozprašovat

 

Výtvarný postup
  • děti si libovolně umístily své ruce na černý papír- mohli mít roztažené-sevřené prsty, ruce se mohli/nemuseli dotýkat, jedna ruka mohla být níž-výš, vycházet ze stran,..
  • následně vybraný kamarád z větší vzdálenosti ruce přestříkal barvou
  • pokud některé děti neumáčkly sprej, postříkala jsem ručičky dětem já
Reflexe
  • děti samy přišli s názvem: Strašidelné ruce, ruce ve tmě
  • uchvátí Vás obdiv dětí, když lehce sejmou ruce z papíru a objeví se jejich ruce :)
Strašidelné ruce (16) Strašidelné ruce (13)
Strašidelné ruce (10) Strašidelné ruce (5)

 

 

 

 

 

  • Výtvarná technika (postup): malba na folii, otisk na navlhčený podklad
  • Pomůcky: štětec, tmavá tempera zakápnutá olejem (pro delší zasychání), tónovaný papír, mycí houba, průsvitná folie, provázek, kolíčky

 

Motivace
  • Jak to, že všichni lidé vypadají jinak, nejsou stejní? Každý má přece 2 oči, nos, ústa. Čím to je?
  • Jaké mohou být oči? (modré, zelené, hnědé, světlé, tmavé) a nos? (velký, malý, baňatý, špičatý, zahnutý, pršáček, zahnutý) Ústa? (drobná, úzká, velká..)
  • Proto rozeznáme Mařenku od Terezky. Musíme se na to podívat pěkně zblízka.
  • Natáhneme dlouhou šnůru a na ní pověsíme pevnou průsvitnou folii.

 

Výtvarný postup
  • Najdeme si dvojice, a stoupneme si proti sobě.
  • Jeden bude malovat a druhý opatrně drží folii za dolní rohy, aby se nehýbala.
  • Štětcem obkreslujeme protější tvář -oči, nos, ústa, vlásky, krk a část těla.
  • Z druhé strany dítě vidí pohybující se štětec a svou podobu v zrcadle.
  • Často namáčíme do barvy pro výraznou linii.
  • Obraz sundáme a položíme ho na stůl.
  • Na hotový obrázek položíme papír, který předtím můžeme navlhčit mokrou houbičkou. Uhladíme ho a sejmeme otisk.
  • Výsledek nám připomíná starou fotografii.
  • Záleží na každém, zda ho chce ještě barevně doladit. Vystřídáme se.

 

Reflexe
  • Jaké to bylo, když se našeho obličeje skoro dotýkal štětec?
  • Hodnotíme jednotlivé práce.
  • Martin přivírá oči, Kristýnka je zase rozesmátá a zubatá. Jsme tedy všichni stejní?

Zrcadlo

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: body- art
  • Pomůcky: temperové barvy, štětce

Pocta rukám

  • Výtvarná technika (postup): práce se šablonou, malba akvarelovými barvami
  • Pomůcky: pastelky, voskovky, štětec, kelímek na vodu, vodové barvy, čtvrtky A3, šablona profilu hlavy
Postup výtvarné činnosti
  • obkreslování šablony-2 profily hlavy proti sobě
  • určení, kdo jsem já a kdo je můj kamarád
  • do kresby nezasahujeme, pouze radíme ohledně proporcí (kde leží oko, ústa, kam až sahají vlasy)
  • snažíme se vystihnout skutečné barvy a dokončit práci
  • poučení o barvách
  •  jako i my máme kamarády, které máme rádi, jsou i barvičky, které se mají víc rádi a které ne“
  • rozdělení na teplé a studené barvy (terminologii dětem neříkáme, objasňujeme na základě příběhu)
  •  rada: nejdříve obtáhneme barvou profil a poté zaplníme zbývající bílou plochu
    • dbáme na to, aby barvička nezasáhla obličeje
Já a můj kamarád Já a můj kamarád (5)
Já a můj kamarád (2) Já a můj kamarád (4)