Archiv pro štítek: bičomalba

  • Výtvarný záměr: experimentováním s technikami vystihnout sedmikrásky (sedm krás) rostoucí mezi stébly trav
  • Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika (bičomalba, gumotisk, malba vodovkami)
  • Pomůcky: maskovací kapalina (k sehnání ve výtvarných potřebách), slabý a silnější kulatý štětec, vodovky, miska na vodu, 3 malé nádobky, potravinářský provázek, zelená tuš či zelená naředěná tempera, ubrus.

Motivace a hra

  • Říkanka: Sedmikráska Když sluníčko vychází, sedmikráska vstává, načeše si obočí, na motýlky mává. Když sluníčko zapadá, sedmikráska chřadne, ke spánku se ukládá do postýlky chladné.
  • Rozvoj myšlení a fantazie: Sedmikráska chudobka – Kdyby se takto jmenovala dívka, jaká by asi byla? (chudá, 7 krát krásnější)
  • Motivace: Hledání sedmi krás – inspirace z knihy: Fanfárie – Fanfára Sedmikrásná. „Kdo chce prožít hezký den, musí v něm najít 7 krás! A kvítky sedmikrásek, co všude svítí z trávy skoro po celý rok (minimálně 7 měsíců), nám to mají připomenout.“ – výtvarné ztvárnění

 

Realizace výtvarné činnosti

Maskovací kapalina je „páchnoucí“ tekutina, která po nanesení na papír během chvilky zaschne a vytvoří na něm nepropustnou vrstvu, stane se z ní guma. Používá se k zakrytí míst na papíře, která nechcete obarvit. Proto je vhodná pro nápisy, kontury anebo třeba bílé sedmikrásky. Pokud ji budete používat na detaily, vydrží vám velmi dlouho, její cena je cca 150,- Kč. Nevýhodou ovšem je, že nejlépe se nanáší štětcem a ten je poté na vyhození (z kapaliny se rychle stane guma, která nejde z vlasových štětců sundat).

Děti si namalují vodovkami žluté středy sedmikrásek, aby se jim jednak lépe tvořily okvětní lístky a jednak získaly představu o počtu sedmikrásek. Protože nám má výtvor připomínat 7 denních krás, mělo by jich být na papíře nejméně sedm. Lahvičku s maskovací kapalinou protřepeme a trochu odlijeme do malé nádobky. Pomocí štětce nanášíme silnější vrstvu na papír (lépe se slupuje), která uschne cca za 3 minuty. Následně pokryjeme celý formát (i přes kapalinu) světle zeleným odstínem vodovky. Po zaschnutí se vrhneme na bičomalbu. Do dvou malých mističek dáme 2 odstíny zelených – v našem případě šlo jednou o zelenou tuš a o temperu naředěnou vodou. Konec provázku děti namočí do barvy, palcem a ukazováčkem odstraní z provázku přebytečnou barvu a hbitým pohybem švihají o čtvrtku různými směry. Při bičování pracujeme ve stoje u stolu. Po zaschnutí sundáme maskovací kapalinu buď nehty, nebo třením prstu o zaschlou kapalinu. Pokud bychom sundali s gumou i příliš žluté barvy ze středu sedmikrásek, dodatečně ještě můžeme přemalovat.

Závěr

  • Rozhovor: Sedm krás – Každý si vezme svůj výtvor a poví nám, jakých sedm krás předchozí den našly (úsměv, pomoc druhému, zpěv písně, krásné počasí apod.)
  • Odměna: Čaj ze sedmikrásek

    • Výtvarný záměr: zanechávání stop linií a čar pomocí gest i nových nástrojů
    • Výtvarná technika/postup: lavírování, bičomalba, stopy nástroje
    • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, anilinové barvy, silné kulaté štětce, nádoba s vodou, sůl, provázek nebo bavlnka, bílá temperová barva, mistička na temperu, ubrus

Motivace a hra

Mrazivé zimní dny proměňují vodu na rybnících i řekách v led. Pevný led bývá tmavý, naopak mléčně zbarvený neunese tolik váhy. Bruslaři za sebou při bruslení zanechávají bílé rýhy i ledovou tříšť vytlačenou z ledu a vytváří tak vyježděné koleje. Kdo byl někdy bruslit na rybníku, určitě si všiml i vzduchových bublinek zamrzlých v ledu. Velké bubliny jsou pro bruslaře nebezpečné, neboť by pod nimi mohl prasknout led, ale drobné bublinky jsou neškodné. Každý si vytvoří tmavý průzračný led, doplní ho o malé bublinky, které se v ledě objevují a poté si na svém rybníku zabruslí.

 

Realizace výtvarné činnosti

Dejme dětem na výběr, zda budou chtít vytvářet rýhy v ledové ploše špendlíkem nebo šviháním provázku. U obou postupů platí vytvořit si modrý podklad lavírováním. Použijeme anilinové barvy zajímavé svým sytým barevným pigmentem, které hojně rozmýváme vodou. Na vlhký podklad nasypeme sůl, ta do sebe vsákne barevnou vodu a vytvoří v daném místě bílé skvrnky – vzduchové bubliny.

 Pokud se děti rozhodnou pro kresbu špendlíkem, ryjí ještě do vlhkého podkladu. Na špendlík není potřeba tlačit, volně s ním „bruslíme“ po čtvrtce, ten za sebou zanechává rýhy i vytlačený papírový grátek připomínající ledovou tříšť. Do rýh se občas dostane i barevná voda, která zvýrazní vyryté čáry.

U bičomalby může být podklad o něco tmavší, lépe tak i vyniknou bílé otisky provázku. Podmalbu necháme zaschnout. Konec provázku namáčíme do řídké bílé tempery, palcem a ukazováčkem odstraníme z provázku přebytečnou barvu a hbitým pohybem šviháme o čtvrtku různými směry. Kromě švihu lze provázek položit na plochu a táhnout ho po ní. Při bičování pracujeme ve stoje u stolu.

Pozn. Pokud z provázku neodstraníme přebytečnou barvu, bude tempera více stříkat po okolí, linie bude širší a okolo otisku se budou tvořit drobné kapičky.

Ledová plocha
Kresba špendlíkem do vlhkého podkladu

Ledová plocha3
Bičomalba-švihání provázkem namočeným v barvě

Závěr

Povedlo se ti dle tvých představ zachytit rozbruslenou ledovou plochu?