Archiv pro štítek: asambláž

  • Výtvarný záměr: přeměnit sám sebe ve sv. Mikuláše
  • Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika (asambláž, malba)
  • Pomůcky:  vytištěné fotografie dětí na kancelářském papíře, čtvrtky A4, nůžky, tužky, červená a zlatá temperová barva, štětce, kelímky, vata, lepidlo v tubě, ubrus, fotografie Mikuláše.

 

Motivace a hra

  • Legenda o sv. Mikuláši – Svatý Mikuláš byl biskup, svoje jmění po rodičích rozdal chudým, proto vznikla legenda o jeho štědrosti. Po tři noci prý házel zadluženému muži oknem peníze a tím zachránil celou jeho rodinu. Dárečky, které děti nacházejí za oknem, jsou možná připomenutím právě této legendy. Den před sv. Mikulášem (5. prosince) obchází Mikuláš rodiny s dětmi i s doprovodem své družiny – andělem a čerty.
  • Vzhled Mikuláše – Většinou se jedná o staršího pána, kterého zdobí dlouhý bílý vous. Bývá oblečený v červeném plášti, na hlavě mívá biskupskou mitru, která nahoře vybíhá do špičky a v ruce drží biskupskou berlu.

 

Realizace výtvarné činnosti

Den před výtvarnou činností děti vyfotíme (stačí zachytit hlavu a část trupu) a vytiskneme na barevné tiskárně. Děti si svůj portrét opatrně vystřihnou a nalepí lepidlem v tubě do středu čtvrtky A4, aby měly dostatek prostoru pro malbu mitry (=čepice) i části pláště. Specifický tvar čepice si děti nejdříve načrtnou tužkou. Je potřeba si uvědomit, že čepice je nasazená na hlavě (nestojí na ní), zasahuje částečně do čela, proto si děti udělají nejprve vodorovnou linku na čele, od které kreslí čepici. Tu i šat vyplní červenou temperovou barvu zředěnou s minimem vody. V případě, že bychom použili více vody, mohlo by dojít k rozmočení fotografie. Červeně přebarví i své tričko, které protáhnou až ke spodní hraně papíru. Po zaschnutí vytváříme detaily zlatou (popř. bílou) nezředěnou temperou.

Nakonec nalepíme vousy z vaty. Vatu lze různě stáčet, trhat, zastřihávat. Z vaty lze vytvořit kromě vlasů a plnovousu i knírek a obočí. Dlouhý vous může být zastřižen s papírem anebo může přes papír přesahovat. Při tvoření je pro děti lepší, pokud se mohou opírat o názorné fotografie Mikuláše.

Pozn. Pokud bychom chtěli zachytit celou postavu sv. Mikuláše i s berlou v ruce, vytištěný portrét přilepíme na čtvrtku A3-A2 a to povýš.

Závěr

Mikulášská nadílka – Když jsme se takto proměnili v Mikuláše, každý si na něj na chvíli zahraje. Dítě si vybere jednoho kamaráda, kterému např. nakreslí obrázek, ten mu předá a popřeje mu něco osobního.

  • Výtvarný záměr: vystihnout podobiznu Podzimu prostřednictvím typické barevnosti a symbolů podzimního období
  • Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika (otisk přírodnin, zapouštění barev do klovatiny, asambláž z přírodnin)
  • Pomůcky: karton A2 a větší, temperové barvy, anilinové barvy, černá tiskařská barva, grafický váleček, deska na rozválení barvy, štětce, klovatina, živé listy (ne suché), šablony listů, přírodniny (borovicové šišky, žaludy, šípky), tavná pistole, sádrové obvazy, kelímky, ubrus.

 

Motivace a hra
  • Báseň: Podzim

Léto se už rozloučilo,

podzimu trůn uvolnilo,

vládu převzal v dlouhém hávu,

kolem rozlil pestrou barvu:

zlatou, hnědou, červenou,

prolétá se přírodou.

Zkrášlí louky, keře, stromy,

přinese i jiné skvosty.

Podzim ujal se své moci,

nastávají dlouhé noci.

  • Pohybová hra: Podzim ťuká na vrata – Děti sedí v kroužku. Učitelka vybere jedno dítě, které se stane podzimem. V ruce drží šátek, chodí okolo kruhu a všichni společně říkají – Vstávej, vstávej ratata, podzim ťuká na vrata. Až děti poví celé říkadlo, podzim zaťuká jednomu z dětí na záda, pustí šátek a utíká kolem kruhu. Označené dítě se snaží podzim chytit. Potom si vymění role a hra pokračuje znovu od začátku.
  • Vyvozování znaků podzimu – společná diskuse

 

Realizace výtvarné činnosti

Činnost byla pojata jako skupinová práce všech dětí, kdy se každý podílel na společném díle. Pro tvář pana Podzimu jsme zvolili chlapce, kterému učitelka udělala sádrový odlitek tváře. (Obličej potřeme krémem, oči zakryjeme kousky papírového kapesníčku a tvář postupně zakrýváme nastříhanými proužky sádrového obvazu. Otvor pro nosní dírky necháme odkrytý a až při sundání masky jej dodatečně obvazem uzavřeme). Zatvrdlou sádrovou tvář pomalujeme nezředěnými temperami v teplé barevnosti (červená, oranžová, žlutá, popř. hnědá). Na kartonu vytvoříme temperovou podmalbu za použití červených odstínů a žluté.

Na zaschlou podmalbu přilepíme tavnou pistolí sádrový odlitek tváře a listy symbolizující rozevláté vlasy vytvořené zapouštěním anilinových barev do klovatiny. Na zaschlou podmalbu skupinka dětí otiskuje živé listy (viz. námět: Složitá síť žilek), lepí přírodniny. Portrétu lze přidělat korále z šípků.

Závěr

Krále Podzimu, který bude vládnout tři měsíce, zavěsíme do prostor šatny. Po konci jeho vlády na jeho místo usedne Jaro.

  • Výtvarný úkol: na karton lepit fotografie aut vystříhaných z časopisů, překrývanou koláž doplnit o skutečné předměty (malá autíčka, kolečka aut apod.)
  • Výtvarná technika (postup): koláž, asambláž
  • Pomůcky: karton formátu A3 a větší, fotografie aut z časopisů/kalendářů, malá autíčka (z Kinder vajíček apod.), nůžky, lepidlo v tubě, tavná pistole, ubrus
Úvod (motivace)
  • Diskuse o autech – značky a typy aut, poznávání aut na fotografiích.
  • Hra na rozvoj myšlení: Bouračky u každého stolečku určíme dítě, které vytvoří z 2-3 autíček bouračku a zbytek skupiny hádá, co se stalo a kdo nehodu způsobil. Vymýšlí příběh, jak a proč se nehoda mohla stát (rychlost, zvěř, chodec, prudké zabrzdění auta).
  • Vysvětlení pojmu: Vrakoviště – auta, která jsou nabouraná, stará a nefunkční končí na vrakovišti, které připomíná hřbitov aut. Novější nabouraná auta jdou použít na celou řadu součástek (kola, nárazníky, motor, světla). Většina aut na vrakovišti jsou ale staré vozy, které jsou vrstveny na sebe a poté likvidovány lisováním. Na scénu pak vystupují torza aut kdysi ladných tvarů a my jen odhadujeme dle vyčnívající části, o jaké auto se jednalo.

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti mají za úkol nosit do školky fotografie aut z časopisů, kalendářů, letáků atd. Malé obrázky aut najdeme i v katalozích hraček. Děti auta pečlivě vystřihnou a hromadí je na jednom místě. Při dostatečné zásobě vystříhaných obrázků je začnou libovolně lepit na karton. Když už se auta nemohou na podklad vejít, lepí je přes sebe tak, aby byl vidět vždy alespoň kousek překrytého auta. Na konci, kdy už na papíře zbydou pouze malé skulinky, hledají děti velikostně vhodné auto, aby zakrylo mezeru, ale zároveň už příliš nezakrývalo další auta. Tyto drobná autíčka se hojně vyskytují v katalozích hraček. Po dokončení koláže doplníme vrakoviště o prostorové autovraky. Učitelka nanese na spodek autíček lepidlo z tavné pistole a děti je opatrně přilepují na kolážový podklad.

 

Závěr
  • Značky aut na vytvořeném vrakovištiurčujeme značky aut podle loga nebo tvaru auta, hledáme na vrakovišti auta od jedné značky (Mercedes, Audi, Honda, Citroen, Volkswagen apod.)

  • Výtvarný cíl: výtvarné zkoumání výtvarných prostředků (odlitek tváře, obarvování gázy, tvorba vloček z papíru, otisk bublinkové folie apod.)
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: podmalba s následnou asambláží
  • Pomůcky: sádrové obvazy, nůžky, krém, kelímky s vodou, karton A2 a větší, temperové barvy, anilinové barvy, štětce, plastové desky, gáza (role 90 cm x 10 m – dostupné v lékárnách), bublinková folie, lepidlo Herkules, zbytky čtvrtek, kousek záclony, tavná pistole (navíc – polystyrénové kuličky, stříbrné třpytky)

Motivace

V zemi chladné, bez ohledu

zlá královna vládne všem.

Místo srdce má kus ledu,

všechno zmrazí pohledem. (Sněhová královna)

Byla jednou jedna zeměkoule a na té zeměkouli byla čtyři království. Království zimní, jarní, letní a podzimní. Začal prosinec, kdy končí vláda krále Podzimu a přichází kralovat královna Zima na dlouhé tři měsíce, která zahaluje krajinu ledem a sněhem. Královna je chladná jako led, někdy se dívá do oken a na okenní skla kreslí záhadné obrazce.

Jak si představujete sněhovou královnu? Jaké studené barvy by mohla mít na sobě?  Jistě se nejedná o lidskou bytost, ale mrazivou studenou tvář paní s modrým, trochu nafialovělým obličejem. Byla by mladá, nebo stará jako babička? Jaké by měla vlasy? Čím by mohla být ozdobena? My jsme si ji představili s dlouhými modrými rozevlátými vlasy, kdy by na pozadí poletovaly sněhové vločky z papíru, polystyrenu i z otisků bublinkové folie, neboť sníh má mnoho podob (nový jemný, zmrzlý, mokrý).

 

Postup výtvarné činnosti

Činnost byla pojata jako skupinová práce všech dětí, kdy se každý podílel na společném díle. Pro tvář paní Zimy jsme zvolili děvče, které učitelka udělala sádrový odlitek tváře. (Obličej potřeme krémem, oči zakryjeme kousky papírového kapesníčku a tvář postupně zakrýváme nastříhanými proužky sádrového obvazu. Otvor pro nosní dírky necháme odkrytý a až při sundání masky jej dodatečně obvazem uzavřeme). Na kartonu vytvoříme temperovou podmalbu za použití modrých barev a bílé. Gázu rozstříháme na dlouhé úzké proužky symbolizující vlasy, do kterých děti na podložce zapouští modro-fialové odstíny anilinových barev. Zatvrdlou sádrovou tvář pomalujeme nezředěnými temperami ve studené barevnosti. Na zaschlou podmalbu skupinka dětí otiskuje bublinkovou folii, lepí polystyrénové kuličky. Další skupina dětí vytváří u stolečků sněhové vločky z papírových proužků a jiní je lepí na podmalbu. Učitelka tavnou pistolí připevní odlitek na karton a zvolené dítě paní Zimě naaranžuje rozevláté vlasy, které přilepí (popř. učitelka). Naposled přichází děti se stříbrnými třpytkami, které roztírají na pozadí i na tvář paní Zimy. V kartonu uděláme dírky, kterými provlékneme provázek na zavěšení asambláže.

Reflexe

Královnu Zimu, která bude vládnout celé tři měsíce, vystavíme do prostor šatny. Po konci její vlády na její místo usedne Jaro.

Paní Zima Paní Zima2

  • Výtvarný  záměr: vybrat si materiál a ozvláštnit fotografii sebe samého neobvyklou parukou
  • Výtvarná technika (postup): asambláž
  • Pomůcky: vytištěné barevné fotografie dětských portrétů, nůžky, lepidlo v tubě, lepidlo Herkules, štětečky a kelímky na lepidlo, ubrusy, kartony formátu A4, jakékoliv zbytkové prostorové materiály přírodní i umělé (šípek, žaludy, semínka dýně, skořápky od ořechů i arašídů, kukuřice, šupiny z šišek, špejle, klacíky od zmrzliny, malé stavebnicové dílky, vata, klubíčka vln, těstoviny, alobal, knoflíčky, kolíčky, mušle atd.)

Motivace
  • Hra v roli: KloboukyUčitelka přinese klobouky i jiné pokrývky hlavy (šátky, zvířecí a pohádkové čepičky). Na chvíli se staneme někým jiným, propůjčíme svou hlavu maskám zvířat, pohádkovým bytostem. Každý si jednu vybere, nasadí na hlavu a pokusí se vžít do nové role, prezentovat se jako charakterová postava.
  • Seznámení s činností úkolem: Vytvoření paruky – Na karnevale se kromě klobouků, čepiček používají i paruky, které daleko víc změní náš vzhled a napodobí tak danou bytost (paruka pro vílu Amálku, princeznu Elsu, Pipi dlouhou punčochu, klauna, indiánku) – možnost donést jednu paruku pro ozkoušení. Vytvoření vlastní originální paruky na vlastní fotografii.
Postup výtvarné činnosti

V první fázi si děti opatrně vystřihnou svůj portrét z fotografie, který si přilepí lepidlem v tubě doprostřed kartonu. Na stole již máme připravené veškeré materiály, které dětem postupně ukazujeme, aby věděly, z čeho si mohou vybírat. Můžeme i pohovořit, k čemu věci dříve sloužily. Pokud nám to množství nashromážděných zásob dovolí, každé dítě si vybere odlišný materiál, který si odnese na své místo a může začít pracovat. Děti mohou pouze své vlasy na fotce obměnit, anebo si vytvoří jiný, extravagantní účes. Lepidlo nanášíme na papír štětečkem po menších úsecích a po nalepení materiálu pokračujeme s jeho nanášením.

Poznámka: Při výběru pomůcek se vyhýbáme větším i plastovým materiálům, které se špatně lepí. Fotografie z tiskárny nemají rády vodu, pokud na ni kápne lepidlo, nebo jím děti fotku přetřou, barva se rozpije.

Závěr
  • Haló, pane Karnevale, jakou paruku máte?Učitelka postupně oslovuje děti sedící v kruhu. Dítě ukáže všem své dílo a odpoví, z jakého materiálu ji vyrobil. Děti odpoví: „Děkujeme mnohokráte“.
ucesy-a-jejich-promeny ucesy-a-jejich-promeny6 ucesy-a-jejich-promeny3
ucesy-a-jejich-promeny5 ucesy-a-jejich-promeny2 ucesy-a-jejich-promeny7

  • dialogy s předměty učí vidět v prostých věcech věci pozoruhodné
  • předměty a přírodniny upoutávající pozornost děti vyčleňují z jejich přirozeného prostředí
  • předměty mimo své prostředí se nazývají OBJEKTY
    • v navázání dialogu je potřeba vnímat a objevovat jeho skrytou řeč
    • objekt na nás působí svou barvou, tvarem, materiálem, svou funkcí nebo pohyby, kterých je schopen
  • nositelem podnětných impulzů  jsou smyslové prožitky
    • prožitky se pojí s hodnocením nálezu, tak s procesem hledání

 

HLEDÁNÍ A SBÍRÁNÍ PŘEDMĚTŮ

  • aby sbírání nevyznělo samoúčelně, je ho potřeba spojit se závazným tématem
  • tematizovat lze tvary, barvy,velikost nebo druh nálezů
  • pokud žák začne sbírat stejné nebo příbuzné předměty, využívá jejich množství a odlišnosti

 

KOMENTOVÁNÍ NÁLEZŮ

  • sdělení může zaznít v dialogu nebo ve volném výtvarném přepisu
  • na zkoumání objektu můžeme navázat vědeckým popisem ( rozměry, tvary, barvy, hmotnost a další vlastnosti)

 

AKUMULACE

  • hromadí množství stejných či příbuzných předmětů nebo přírodnin
  • výtvarným objektem se stává celá sbírka uložená v průhledném obalu nebo skleněné lahvi
  • drobné předměty lze využít k opakování, vytvářet z nich kontrastní celky

 

OBALOVÁNÍ NÁLEZU

  • můžeme výtvarně i literárně dokumentovat
  • různé možnosti – způsob zabalení, obal, dopracování obalu
  • rozbalování neznámého předmětu může prožitek umocnit

 

ASAMBLÁŽE

  • spojení předmětů, které se spolu setkaly
  • provazování reality a vlastních představ
  • u dospívajících žáků promlouvá symbolika, jinotaj, fantazijní grotesknost

 

INTERMEDIÁLNÍ OBJEKTY

  • spojují předměty s dalšími smyslovými i jinými podněty
  • objekty lze zkoumat hmatem, zvukové efekty se objevují při manipulaci s předměty, pohyblivé objekty-mobily
  • děti mohou vytvářet jednoduché mobily – klepadla, vahadla, drátěné objekty, objekty s prvky stavebnicového uspořádání

 

VÝTVARNÉ NÁMĚTY – DIALOG S PŘEDMĚTY

NÁLEZY

  • Námět: předmět, který jsem zvedl ze země (děravá nádoba, smotek drátu,..)
  • Výtvarný problém: instalace dokumentující naše životní prostředí
  • Pojetí úkolu: vyhledávat zajímavé předměty a přírodniny a vnímat jejich vlastnosti – vyčlenit předmět z jeho prostředí a učinit ho objektem, spojit několik předmětů, pozorování proměn, který způsobil čas

 

DIALOG MEZI VĚCMI

  • Námět: etudy pro věci, které nosíme s sebou – klíč, sáček, kuličky, jablko, krabička, nůžky, provázek, tužka
  • Výtvarný problém: významové spojení dvou věcí
  • Pojetí úkolu: rozhovory všedních věcí – skládání dvojic, oživování předmětů do improvizovaných loutek, záznam dialogu

 

AKUMULACE

  • Námět: knoflíky, baterie, mince, klíče, sponky
  • Výtvarný problém: sbírka předmětů jednoho druhu
  • Pojetí úkolu: sbírání a vyhodnocování předmětů a jejich adjustace do stejných sklenic, sypaných hromádek nebo visících igelitových sáčků

 

Použitá literatura:

ROESELOVÁ, VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 217-221. ISBN 80-902267-1-X.

  • Výtvarný záměr: rozvoj citu pro kompozici a technických výtvarných dovedností, znalost barev
  • Výtvarná technika (postup): asambláž, kresba voskovkami
  • Pomůcky: velká papírová paleta, nůžky, lepenka, voskovky, lepidlo Herkules, oboustranná lepicí páska, obrázky ročních dob, různé odpadové materiály (plastová víčka, čajové sáčky, korálky, vlny, vata, knoflíky, skořápky od ořechů…)

Motivace

Na kobereček rozložíme fotografie ročních dob (podzim, zima, jaro) a voskovky. „Barvičky se pomíchaly, pomůžeme jim se vrátit do toho období, kam patří.“ Učitelka ukazuje postupně barevné voskovky, děti je zařazují do příslušných období podle toho, které barvy se v daném období nejvíce uplatní. Pak je kladou na obrázky (podzim – hnědá, červená, oranžová; zima – modrá, fialová, šedivá, bílá; jaro – zelená, žlutá, růžová).

 

Postup výtvarné činnosti

Papírovou paletu rozstřihneme na tři díly – roční období. Každá skupinka dostane jednu část a voskovkami jimi zaplní plochu. Díly spojíme lepenkou a tím opět vznikne malířská paleta. Na vyhrazeném místě máme připravené různé odpadové, ale hygienicky nezávadné materiály. Pojmenováváme si je, diskutujeme o tom, k čemu sloužily, do jakého kontejneru by náležely. My pro ně však máme jiné využití, zakomponujeme je do výtvarného díla a vytvoříme tak asambláž (trojrozměrnou koláž), která dodá obrazu prostorový rozměr. Inspirací pro nás budou práce D. Spoerriho, který lepil na desky nepotřebné předměty. Vybíral si ke své tvorbě věci, jež běžně používáme a považujeme je za samozřejmé. Děti si postupně berou předměty a připevňují je do prostoru, kde se daná barvička objevuje.

 

Reflexe

V průběhu skupinové práce s dětmi narážíme na úskalí, která jim pomáháme řešit (problém s lepením, zařazení barvy do správného období). Na dílo nahlížíme shora, všímáme si různobarevných odlišností ročních období, přelévání barev.

Paleta podzimu, zimy a jara

  • Výtvarný cíl: hromadění vymytých a bezpečných odpadků a jejich následné využití při tvorbě
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: akumulace, asambláž
  • Pomůcky: čtvrtka formátu A2, temperové barvy, štětce, letáky, nasbírané odpadky, nůžky, lepidlo, materiály potřebné pro motivaci

Motivace

V rámci tématu o ochraně životního prostředí se seznamujeme s materiály (sklo, plast, papír), zkoumáme jejich vlastnosti (pevnost, tvrdost, tvárnost, křehkost). Jaké zvuky vydávají? Materiály se stanou hudebními nástroji a my nasloucháme odlišným zvukům při jemném úhozu lžičkou, hudebními dřívky.

Pokud se předmět rozbije nebo jej už nepotřebujeme, kam ho vyhodíme? Objasníme si barvy kontejnerů a přiřazujeme k nim věci. Každý dostane sadu tří barevných papírků, které symbolizují barvy jednotlivých kontejnerů na tříděný odpad. Učitelka jmenuje či ukazuje různé předměty a děti zvedají kartičky podle toho, do jakého kontejneru by patřily. Vymyté a bezpečné odpadky (PET lahve, PVC sáčky, kelímky…) poznáváme podle hmatu. Proč nevyhazujeme odpadky v lese, na cestu? Proč třídíme odpad?

Pro následnou výtvarnou činnost může učitelka přinést vymyté vhodné odpadky – (víčka od PET lahví, kelímky od jogurtů, papírové krabičky, kartonové krabičky od „pitíčka“…). Po celý týden zařazujeme zpěv písničky „Třídíme odpad“ na melodii lidové písně „Prší, prší“:

I když jsme jen malé děti,

umíme už třídit smetí.

||: Modrá, žlutá, zelená,

víme, co to znamená. :||

Nedá nám to žádnou práci,

už jsme jako dospěláci.

||: Papír, plasty, sklenice,

nápojové krabice. :||


Postup výtvarné činnosti

Na velkou čtvrtku nakreslíme tři kontejnery – na papír, plasty a sklo, vybarvíme je příslušnými barvami a připomeneme si, k ukládání jakého druhu odpadu budou sloužit. Dětem rozdáme letáky z potravinových supermarketů a nůžky. Domluvíme se, že zeleniny a ovoce si všímat nebudeme, neboť jejich zbytky patří do směsného odpadu. Každý se snaží vystřihnout, popř. vytrhnout alespoň jeden použitý obal od výrobku a ihned říci, do jakého kontejneru by patřil.

Vyjadřovací prostředky, které pro tuto činnost uplatníme, budou na rozhraní akumulace (hromadění stejných věcí) a asambláže (trojrozměrná obdoba koláže). Akumulacím se věnoval Arman, který používal předměty každodenního používání (víčka od lahví), objevoval tak krásu ve shlukování vysokého počtu předmětů.

Na jednu lavici umístíme čtvrtku s připravenými kontejnery a na druhou čisté „odpadky“ i s vystříhanými obrázky obalů. Nezávisle na tom, kdo jaký obrázek vystřihl, vybíráme a přilepujeme materiály do správných kontejnerů. V případě potřeby učitelka nabídne pomoc dětem, které si nejsou s umístěním jisté. Snažíme se děti vhodnými otázkami navést na správnou odpověď, nikoli jen sdělovat správnou barvu kontejneru.

Reflexe

Který kontejner jsme dokázali nejvíce naplnit? Do kterého jsme naopak nevyhodili skoro nic? Proč? Děti by samy měly dojít k závěru, že sklo bychom nepřilepily a mohly se pořezat o střípky a plastová lahev by se nám do našeho malého kontejneru ani nevešla.

Třídíme odpad

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: asambláž
  • Pomůcky: čtvrtka A2, tužka, temperové barvy, štětce, lepidla, odpadový materiál (PET víčka, čajové sáčky,.. ) vlny, knoflíky, korálky, látky, nůžky

 

Příprava

  • učitelka ze čtvrtky A2 vystřihne kruh, rozdělí ho tužkou na 6 stejných dílů
  • naznačí barvu dílků máznutím barvy
  • menší skupina dětí  ho malbou zaplní

 

Motivace

  • nejdříve ukazujeme třídě barvy, pojmenováváme si je; seznamujeme děti, že se jedná o barvy duhy a jmenujeme je přesně tak, jak jdou v duze za sebou-počítáme do 6
  • následně můžeme náhodně ukázat na barvu a zeptat se dítěte na její název+ si zahrát hry (Barevné domečky, Červení a bílý,.)

 

Postup výtvarné činnosti

  • na stolečky umístíme různé předměty ( knoflíky, korálky, látky, pet víčka,..) a na jeden stůl  barevný kruh
  • úkolem je si najít nějaký předmět a ten nalepit do dílku se shodnou barvou
  • pokud dítě najde předmět, jež má barvu,která na kruhu není, odloží ho a hledá dál
  • k dispozici jsou nůžky, díky nimž mohou odstřihávat vlnu,bavlnky, stříhat látky a následně je lepit
  • =skupinová práce celé třídy
Barvy duhy (1) Barvy duhy (3) Barvy duhy (4)

 

  • Výtvarný cíl: zvýraznění dominanty výškovým kontrastem
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: asambláž
  • Pomůcky: kartony A3, lepidlo, tavná pistole, izolepa, štětec, toaletní ruličky, kelímky od jogurtů, plechovky, víčka od lahví, igelitové pytlíky, barevné spreje, igelity, ukázka asambláží
Motivace
  • Co si představíme pod pojmem dominanta v krajině?
  • V přírodě můžeme nalézt dominanty v podobě kopců, hor, hradů, tvrzí, zámků (Bezděz, Trosky, Říp), které zkrášlují okolí, ale i ve formě sídlišť, paneláků a továren, jež na kráse ubírají.
  • Následuje diskuse o jejich úloze, v čem spatřují klady a zápory těchto výškových staveb.
  • Zhotovíme si malé makety krajin s dominantami pomocí asambláže (3 rozměrná koláž), která dodá obrazu prostorový rozměr.
  • Tento postup byl objeven dadaisty.
  • Předměty jsou k ploše upevňovány vázáním, lepením, svařováním, lisováním.
  • Nahlížíme na ně povětšinou z vrchu.
  • Protože my ale budeme tvořit výškovou asambláž, náš pohled bude směřovat z boku.
  • Inspirací pro nás budou především čeští výtvarníci jako Karel Nepraš, jehož asambláže působí až hrůzostrašně a Jaroslav Vožniak.
  • Můžeme poukázat i na obrovské stavby vyčnívající vysoko nad povrch země.

Postup výtvarné práce

Každý si vytvoří na karton krajinu s výraznými stavbami, které zásadním způsobem ovlivňují vzhled přírody a to tak, že budeme různé nepotřebné odpadky vkládat a lepit k podložce. Na materiál se neohlížíme. V závěru asambláž sjednotíme barvami pomocí sprejů, aby vznikl jeden celek s různě vyvýšenými místy. Tím narušíme harmonický řád přírody.

Reflexe

Hotové asambláže instalujeme po škole na uvážení dětí.Hledáme objekty s nejvyššími a nejvíce vrcholy. Naopak se pozastavujeme u těch, kde stavby pomalu splývají s horizontem krajiny. Žáci hovoří, co jednotlivé vytvořené dominanty představují.

Asambláž - dominanta v krajině Asambláž - dominanta v krajině