Archiv pro štítek: akční malba

  • Výtvarný záměr: experimentovat se stopou  netradičního nástroje, vyjádřit se pomocí stříkajících barev, vytvořit společné artefakty
  • Výtvarná technika/postup: akční malba
  • Pomůcky: 6 kartonů A1 a větší, 5 temperových barev, voda v plastové lahvi, 5 injekčních stříkaček, 5 plastových vaniček (např. od masa), 5 velkých štětců

Motivace a hra

Motivací pro děti je již samotné sdělení, že se na výtvarné tvoření vydáme ven, kde si zkusíme malování injekčními stříkačkami. Pokud nemáte ve škole dostatek stříkaček (např. ze sady u doktora), můžete v předstihu poprosit děti, zda by vám do MŠ nějaké nedonesly. Kromě stříkaček lze využít i malé stříkací pistole.

 

Realizace výtvarné činnosti

Aktivitu realizujeme po skupinách 4 až 5 dětí a to ideálně při pobytu venku, kdy máme u sebe i druhou kolegyni, která bude mezitím dohlížet na zbytek dětí čekající na akční malbu.  Nejprve si připravíme pracovní podmínky: Tři kartony opřeme o plot, keře, lavičky, kmeny stromů apod., aby mohla barva při práci stékat. Není vhodné je opírat o budovu školy, neboť nelze příliš zamezit stříknutí barvy mimo karton. Připravíme si 5 odlišných barev (žlutá, oranžová, červená, modrá, zelená). Do plastových mističek např. od masa vymáčkneme větší množství tempery, zředíme ji s vodou, kterou máme sebou v platové lahvi a štětcem promícháme. Barva musí být řídká, aby šla do injekčních stříkaček nasát a aplikovat ji vystříknutím na karton; ne však příliš řídká, aby byl pigment barev po stečení výrazný. Mističky položíme na zem/stoleček, před každou barvu položíme jednu injekční stříkačku a pozveme si první pětičlennou skupinu. Důležité je, aby se počet dětí rovnal počtu stříkaček.

Pravidla práce vždy vysvětlíme každé skupině. Nejdůležitější je dětem říct, že každá stříkačka má svou barvu, po použití ji položím před misku s danou barvou a počkám si na jinou volnou stříkačku. Stříkačky děti plní jen do poloviny a při stříkání míří co nejpřesněji na papír.  Neurčovala jsem, na jaký karton musí kdo stříkat, děti si samy vybírají barvy a dle jejich uvážení je i střídají, stejně tak mohou střídat plochu, kam budou barvu stříkat.  Záleží na pedagogovi, jak dlouho nechá skupinku pracovat (děti jen tak odejít nechtějí), 3 kartony nám vydržely pro 2 pětičlenné skupiny, poté jsem připravila nové kartony, aby děti čitelně viděly své cákance a nevznikla změť barev slévající se do špinavých odstínů.

Závěr

Kartony necháme schnout venku. Všechny děti se po skončení akce prochází mezi kartony a pozorují různost stop, které stříkání způsobilo, slévání barev a vznik dalších odstínů. Nejcennější však je, že si děti z tvoření odnáší pozitivní prožitek.

  • Výtvarný záměr: pozorovat barevné stopy pneumatik, která zanechávají auta za sebou; všímat si podvojných barev vzniklé smícháním dvou základních barev
  • Výtvarná technika/postup: otisky netradičním nástrojem – kolečky od autíček
  • Pomůcky: temperové barvy (žlutá, modrá, červená), 3 plastové kelímky (např. od čoko-piškotů Opavia), 3 malá autíčka barevně shodná s temperovými barvami, rampa (klouzačka, kostky), 2 balicí papíry, igelit, papírová lepenka.

 

Motivace a hra
  • Pozorování: Stopy pneumatik – Každé auto má trochu jiný vzorek pneumatik. Při vycházce tyto vzorky pozorujeme (u aut zaparkovaných u chodníku), můžeme sejmout frotáž pomocí voskovky, uhlu a vytvořit si vzorník různých pneumatik.
  • Seznámení se záměrem – Pokud auta při jízdě vjedou do bláta/vody, zanechávají za sebou stopy, které ale vlivem deště/sluníčka zmizí. Kdyby však vjela na silnici do barvy, otisk pneumatik by byl trvalý. Tak to ale ve skutečnosti nejde, silnice by byly sice plné barevných čar, ale řidiči by neviděli plné či přerušované čáry, směrové šipky, přechody a další bílé značení nakreslené na silnicích. Na papíře si však můžeme tyto barevné stopy vytvořit pomocí malých autíček.

 

Realizace výtvarné činnosti

Než započneme výtvarnou akci, je potřebná důkladná příprava podmínek ze strany učitelky. V prvním případě je potřeba vymyslet rampu, odkud budou autíčka sjíždět dolů. Nahoře by měla být rovná plocha, kam umístíme kelímky s barvou. My využili malou dřevěnou klouzačku, která byla ideální i díky postranním zábranám, díky nimž nám autíčka nesjížděla mimo dráhu. Rampu lze vytvořit i z pěnových či dřevěných kostek a prkének, tu pokrýt balicím papírem a papír připevnit papírovou lepenkou. Pod rampu umístíme velký igelit a na něj položíme druhý balicí papír. Před akcí ještě necháme sjet nenabarvené autíčko, abychom viděli, kam až dojede a podle toho popř. přidáme další balicí papír.

Osvědčilo se využít taková barevná autíčka korespondující s temperovými barvami. Děti tak automaticky vrací např. žluté autíčko do žluté tempery. Pro barvu zvolíme menší mističky, abychom příliš neplýtvali s barvou. Temperové barvy lehce naředíme vodou pro lepší otisky a vložíme do nich autíčka. Všechny děti si posedají okolo balicího papíru a postupně na vyzvání chodí k rampě a pouští autíčka z kopce. Autíčko položí na nakloněnou rovinu a nechají ho volně sjet dolů (neodráží ho). Opakujeme, dokud děti akce baví.

Závěr
  • Pozorování: Vznik druhových barev – Ne každé auto vždy jelo rovně, proto si děti mohou na konci akce povšimnout, že překrývající barevné stopy daly vznik novým odstínům. Objasnění, že ze základních barev (červená, žlutá, modrá), lze jejich vzájemným mísením namíchat další barvy. Jaké nové barvy se objevily na papíře? Z jakých dvou barev odstín vznikl?
  • Didaktická hra: Parkování aut – Auta po jízdě musíme zaparkovat. Neboť žijeme ve městě, kde jezdí hodně aut, je pro ně potřeba i mnoho parkovacích míst, proto existují patrové garáže. Na papír nakreslíme devět čtverců, vždy tři vedle sebe a pod sebou. Děti podle instrukce „zaparkují“ autem do patrové garáže (zaparkuj červené auto doprostřed 1. patra, modré auto do 2. patra vpravo, žluté nad modré apod.)

  • Výtvarný záměr: snažit se o zachycení drobných kostí v lidské ruce
  • Výtvarná technika/postup: akční malba (slash painting), koláž
  • Pomůcky: měkké černé papíry formátu A4, bílá temperová barva, kelímek na barvu, starý zubní kartáček, bílá pastelka, bílé vatové tamponky, lepidlo Herkules, nůžky, ubrus

 

Motivace a hra

  • Zkoumání: Kosti ruky – Pokud nemáme encyklopedii zaměřenou na anatomii lidského těla, vyhledáme na internetu fotografii kosti ruky, nebo můžeme dětem předložit rentgen ruky, která bude inspirací i pro následné výtvarné tvoření. Počítáme, kolik článků mají prsty (čtyři prsty po 3 článcích, palec po 2 článcích). Všímáme si, že dlaň tvoří 5 kůstek vycházející z prstů a že z ruky vybíhají dvě silnější kosti.
  • Vysvětlení: Rentgen – Může se stát, že si prst přivřeme do dveří, špatně chytneme při házení míč a uděláme si něco s rukou. Aby doktor zjistil, jestli nemáte zlomenou kost, musí udělat rentgenový snímek. Speciálním přístrojem ozáří ruku a objeví se mu na monitoru takovýto (viz níže) obrázek. Podle toho zjistí, zda je některá kost zlomená. Pokud je, dá prst do dlahy. Vyrobíme rentgenový snímek našich rukou – samozřejmě jenom na papíře, kdy kosti budou simulovat vatové tamponky.

 

Realizace výtvarné činnosti

Negativ dětských rukou vytvoříme jejich postříkáním (slash painting). Do kelímku např. od jogurtu Pierot vymáčkneme bílou temperu, kterou můžeme naředit s trochou vody. Na černý papír položí dítě obě ruce, druhé dítě namočí starý zubní kartáček do bílé barvy a přejížděním přes štětinky rozstřikuje barvu kolem rukou kamaráda. Negativní ruce podepíšeme bílou pastelkou a necháme zaschnout.

Na stůl připravíme obrazovou oporu kostry ruky, bílé vatové tamponky, nůžky, lepidlo Herkules a štětce na lepidlo. Děti dle potřeby stříhají vatové tamponky, aby co nejvěrněji dodržely články na prstech, a lepí je do vnitřku rukou. Pro lepší konečný výsledek je vhodnější natírat lepidlem přímo tamponky a ty pokládat na papír. Pro někoho je snazší potřít lepidlem papír a na něj klást tamponky, nicméně po zaschnutí bude lepidlo na papíře tvořit lesklé plochy.

Závěr

  • Ruce vypadají velmi strašidelně, mohou být i vhodným námětem pro Halloween.
  • Komparace fotografie s dětskými pracemi – dodržení drobných kůstek na prstech

  • Výtvarný záměr: plastický reliéf mraků doplněný v pozadí gestickou malbou a kresbou
  • Výtvarná technika (postup): kombinovaná technika (kresba tuší, muchláž, akční malba)
  • Pomůcky: karton formátu A1 a větší, ubrus nebo igelit na zem, vodové anilinové barvy, silnější kulaté štětce, voda, světle modrý hedvábný papír, bublinkové folie, nůžky, lepidlo, tuš, špejle

 

Motivace

Kdysi plul po obloze velký dešťový mráček, ve kterém žila malá kapička se svojí rodinou. Plula si tak nad zemí a z výšky pozorovala svět tam dole. Tolik se jí to líbilo, přála si seskočit dolů a skamarádit se s lidmi. Vždy záviděla svým sestřičkám, když se zatáhla obloha a ony mohly seskákat dolů! Jenže ona byla stále moc malá, a tak si musela na svou chvíli ještě počkat.

A tak jednoho dne, když kapička povyrostla a obloha se zatemnila a sluníčko šlo akorát odpočívat, vloudila se kapička mezi ostatní a čekala na povel, kdy mohou seskočit! Konečně se všechny kapky vyskládaly do řady a čekaly, až je mrak vypustí! Kapička samou nedočkavostí nemohla ani dýchat! A najednou – mraky se rozestoupily a kapky pomalu slétávaly dolů na zem. Kapička cítila, jak si s ní pohrává vítr, dívala se dolů na lesy, pole, louky, konečně to vše viděla zblízka! Tolik se těšila, až uvidí krásné barvy krajiny, rozesmáté tváře lidí a všechny ty střechy domů i auta, která nejsou seshora pořádně vidět….

 

Postup výtvarné činnosti
  • Pro tuto činnost je dobré děti rozdělit do menších skupinek, anebo postupně prostřídat děti na jednom díle.
  • Nejprve si vytvoříme dešťové kapičky. Kapičky stejně jako v pohádce stojí připravené v řadě – na hraně kartonu (karton máme opřený o židli, pod ním igelit, neboť dešťové kapičky, které budou stékat dolů, by nám zašpinily zem). Děti si štětce hodně namočí do vody, poté do barvy a lehce štětec přiloží na horní okraj kartonu. Pokud kapička stojí, je stále maličká na to, aby spadla k zemi, proto opět namočíme štětec do vody (již nemusíme do barvy) a přiložíme ho na stejné místo. Využíváme nejenom modrou barvu. Voda může mít různé podoby- zelenou, fialovou, žlutou.
  • Po zaschnutí začneme plasticky modelovat mraky. Menší mráčky se drží více nahoře na obloze, ale bouřkové mraky plné vody jsou již moc těžké a tak pomalu sestupují blíž k zemi. Dbáme na to, aby děti mraky nelepili až úplně domů, kde již je zem. Mraky sice klesají níž, ale ne úplně k zemi. K modelaci využijeme hedvábného papíru a bublinkové folie. Děti si na místo, kam chtějí umístit mrak, nanesou lepidlo a vymodelují (mačkáním, ohýbáním, trháním, stříháním) různé mraky.
  • Na závěr můžeme, ale nemusíme do dešťových kapek nakreslit deštníky (1 deštník-1 dítě), které lidé postupně otevírají, jak se začínají spouštět kapičky k zemi.

 

Reflexe
  • Na dílo, které si svisle podepřeme, nahlížíme z větší dálky a posuzujeme, zda ještě někam nepřidáme nějaký mráček, deštník.  Pozorujeme barevnost i směr kapiček, kam nám na papíře docestovaly. Zda stekly až dolů, nebo se v průběhu cesty zastavily. Čím to vlastně je? Který mrak je bouřkový a proč?

Mraky a déšť

 

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: akční malba – dripping, výtvarná hra
  • Pomůcky: voda, vodové barvy, či jiné hustší; balicí papír či čtvrtky větších formátů
  • Věková kategorie: 2-7 let

 

Postup výtvarné práce:
  • Děti míchaly samy barvy, které vidí v přírodě na podzim.
  • Poté jsme znázornili podzim pomocí barevné vody.
  • Děti si uvědomují nejen barvy ve svém okolí, ale také si mohou hrát s vodou a barvami.
  • Vzniklý „duhový podzim“ je velice bavil.

litý podzim

Autorka námětu: Pavla Bartáková

  • =umělecký směr, který se formoval v USA ve 30. – 40. letech
  • vrcholu dosáhl v 50. letech
  • vychází ze spontánní malby, která vyjadřuje pocity a dojmy umělce
  • potlačuje racionální uvažování
  • nedbá na kompoziční pravidla
  • využívá svobodného rukopisu a uvolnění barevnosti
  • z předchozích směrů je ovlivněn:
    • surrealismem
    • německým expresionismem (V. Kandinskij)
    • východní kaligrafií, orfismem, dadaismem (nekonveční materiály)

 

AKČNÍ GESTICKÁ MALBA

  • rozvinul se v 2 pol. 40. let v USA
  • důraz na samostatný akt malování a proces malby
  • důraz je kladen na svobodu a spontánnost
  • barevná skvrna vzniká pomocí gesta, náhody; má rytmus a pohyb
  • malíř vrhá, stříká barvy na plátno, nanáší je přímo z tuby, lije barvy z plechovky
  • impulzivně nanášené barvy vytvářejí neohraničené struktury
  • mnohdy dotvářeny noži, špachtlemi, zednickými lžícemi
  • charakter rituálu

 

JACKSON POLLOCK

  • zakladatel akční malby
    • Kompozice č. 13
    • Malba Vlnité dráhy
  • využívá gestického automatismu a techniky:
    • a) dripping
      • (lití barvy na plátno z plechovky, plátno leží na zemi; vrhání barvy na plátno, které visí)
    • b) slash painting
      • (cákání barvy na plátno)

 

WILLEM DE KOONING (kuning)

  • americký malíř holandského původu
  • vůdčí osobnost newyorské školy abstraktního expresionismu
  • cyklus: Ženy-brutální portréty žen, mají realistické tvary
  • posléze maluje světlé obrazy pomocí štětce a špachtlí
    • Policejní zpráva
    • Kompozice

LYRICKÁ ABSTRAKCE

  • vznik v USA
  • dominuje mu individuální rukopis, který barevnými plochami vytváří prostor
  • obrazy velkých formátů působí mysticky a spirituálně

 

MARK ROTHKO

  • Rus žijící v USA
  • široké pásy (obdélníky) čistých sytých barev bez pevného ohraničení

 

TAŠISMUS

  • léta, Francie
  • název z fr. la tache (lataše)=skvrna
  • překrývá se s lyrickou abstrakcí a informelem
  • spojuje surrealistický automatismus s akční gestickou malbou
  • =je evropskou obdobou americké akční malby
  • obraz tvořen z barevných skvrn různě velkých a volně ohraničeným tvarem
  • barvy kladeny na plátno spontánně

 

GEORGES MATHIEU (matjé)

  • často maluje před publikem, má na sobě kostým, kterým diváky šokuje
  • obrazy výsledkem energetických pohybů
  • barva je na plátno vrhána
  • základem malby: rychlost provedení, náhoda improvizace
  • zachycuje své podvědomí, obrazy pojmenovává dodatečně (důležité pro něj asociace)

INFORMEL

  • z fr. informe (informl)=netvárný
  • využívá spontánní záznam emocí autora
  • struktura nejrůznějších hmot se stává prostředkem k vyjádření pocitů
  • využívá materiály: hadry, provazy, dřeva, písek, hadry, umělou hmotu
  • techniky: propalování, prořezávání, destrukce hmoty, expresivní nanášení barev
  • omezení barevnosti: černá, bílá, šedá
  • velmi často metoda asambláže

 

ANTONI TÁPIES

  • vkládá slámu, písek, kůži a materiál v živém rozkladu
  • chce poukázat na rozpad lidských hodnot a jistot

 

VLADIMÍR BOUDNÍK

  • akce se skvrnami a prasklinami na omítkách zdí a domů
  • využívá aktivní, strukturální a magnetickou grafiku

 

MIKULÁŠ MEDEK

  • tvorba ne zcela abstraktní, vždy reálný prvek
  • řada obrazů má v sobě cosi posvátného (kříž, středem kříže je kruh)
  • vrchol tvorby: období preparovaných obrazů

ART BRUT (art bryt)

  • =umění surového stavu
  • poprvé pojem použil Jean Dubuffet pro tvorbu duševně nemocných dětí, vězňů a laiků= autorů bez výtvarného vzdělání
  • typická silná vrstva barvy +písek, omítka, perforace plátna

 

JEAN DUBUFFET (žán dybyfe)

  • inspiruje se životem, groteskností
  • používá různé materiály (sádra, klih, staniol, lepenka, asfalt, prach)
    • Groteskní krajiny
    • cyklus Ženských těl
  • vynalézal nové techniky:
    • plátno-koláž (pomalované plátno se rozstříhá a zase mozaikovitě slepí)
    • materiologie (kombinace papíroviny a staniolu)
    • využívá graffiti (znakové písmo)

 

SKUPINA KOBRA

  • jméno skupiny odvozeno z počátečních písmen měst, odkud umělci pocházejí
    • (Kodaň, Brusel, Amsterdam)
  • mezinárodní umělecké sdružení v Paříži
  • snaží se o bezprostřední, emotivní způsob vyjádření
  • inspirují se dětskou kresbou
  • prolínají se abstraktně expresivní prvky s konkrétní (nevzdali se figurace)
  • ASGER JORN

  • Výtvarný cíl: spontánní záznam rytmu a pohybu dešťových kapek
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: dripping, slash painting
  • Pomůcky: hřebeny, zubní kartáčky, kelímky, nůžky, lžičky, štětce, temperové barvy, čtvrtky formátu A0-A2, nahrávka zvuku deště, dešťová voda

 

Motivace

Téma námětu ukryjeme do nahrávky deště. Děti se položí na koberec a zaposlouchají se do zvuku přírody. Přemýšlí, co znění vykouzlilo a naslouchají jeho intenzitě. Poté diskutujeme o síle deště, zda byla stále stejná, nebo se stupňovala. Rytmus deště se pokusíme rytmicky ztvárnit pomocí orffových nástrojů i vlastního těla. Opíráme se pouze o sluch, oči necháme po celou dobu prožitku zavřené.  Hru započne pár dětí, ostatní se postupně přidávají, rytmus deště stále sílí až do zvuku lijáku, který postupně i ustane. Vše si řídí samy děti.

Jakou barvu mají dešťové kapky? Dětem ukážeme kontrast mezi vodou z kohoutku a dešťovou vodou. Upozorníme, že tato voda je nepitná. Děti se snaží mícháním temperových barev nalézt co nejvíce odstínů pro déšť.

 

Postup výtvarné činnosti

Barvy v kelímcích představují déšť v mracích. Pokud se mrak protrhne, začne kapat voda, jestliže se protrhne více, spustí se liják. Když v kelímku uděláme dírku, barva bude na čtvrtku kapat, pokud ji zvětšíme, bude tvořit barevné cestičky a někde i kaluže barev. Učitelka proděraví kelímky, do kterých si děti lijí barvu; k lití nám poslouží i malé lžičky. K drobnému deštíku poslouží zubní kartáčky a štětce – pokud s nimi uhodíme, na čtvrtce se objeví drobné i větší kaňky, které znázorňují kapky různých velikostí. Důležité je, aby barvy byly řidší. V závěru můžeme do práce zasáhnout hřebenem a vytvořit pravidelné linie padajícího deště.

Tímto způsobem tvořil Jackson Pollock, který lil a stříkal barvu na plátno. Této neobvyklé technice se říká akční malba a pro malé děti je velice poutavá.

 

Podoby deště

Reflexe

Pozorujeme škálu vytvořených barev. Hovoříme, kde se nám vytvořili kaluže barev, kde naopak jenom lehce poprchávalo. Která barva vody v nás evokuje čistou a která špinavou?

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: akční tvorba
  • Pomůcky: vyfouknutá vajíčka, tempery, voda, injekční stříkačka, lepící guma, plata od vajíček, velký karton, lepenka

 

Ke konci Velikonoc nám zbylo poměrně hodně vyfouknutých vajíček a co  s nimi? Na příští rok jsem je nechávat nechtěla, a vyhodit také ne. A tak jsme pojali ukončení Velikonoc trochu netradičně.

 

Příprava učitelky
  • jednu dírku ve vajíčku musíme utěsnit -já použila rychlou variantu lepící gumy „žvýkačky“=vydržela
  • poté jsem si připravila tempery lehce zředěné vodou, nasála barvu do injekční stříkačky a opatrně plnila vajíčka ještě nezatěsněnou dirkou
  • !! doporučuji utěsnit i druhou dirku, já to neudělala a pár dětí vajíčko uchopilo špatně a barva místo na papír šla na dětské oblečení :D
  • naplněná vajíčka jsem odkládala do plata od vajíček
Výtvarný postup
  • následně jsme se přemístili ven, na zídku jsem připevnila karton (svisle, aby mohla barva stékat) a děti postupně mohly začít
  • důležité je se snažit trefit do kartonu a použít větší sílu hodu
  • děti činnost moc bavila (paní učitelku mytí dětí už moc ne.. :D )

Házení vajíček-akční malba

  • Výtvarný cíl: spontánní záznam rytmu a pohybu dešťových kapek
  • Výtvarná technika (postup): dripping, slash painting
  • Pomůcky: hřebeny, zubní kartáček, kelímky, lžičky, štětce, temperové barvy, tónované čtvrtky A0, notebook, zvuk deště, dešťová voda, ukázky z tvorby Jacksona Pollocka

Motivace

  • Téma dětem ukryjeme do nahrávky deště.
  • Žáci si položí hlavu na lavici a zaposlouchají se do zvuku přírody.
  • Přemýšlí, co znění vykouzlilo a naslouchají jeho intenzitě.
  • Poté proběhne diskuse o síle deště, zda byla stále stejná, nebo se stupňovala; o zvuku, který vydávají drobné kapky a pořádný liják.
  • Rytmus deště se pokusíme rytmicky ztvárnit, kdy se budeme opírat pouze o sluch, oči necháme po celou dobu prožitku zavřené.
  • Při hře můžeme využít různých nástrojů i těla.
  • Zamyslíme se, jakou barvu mají dešťové kapky.
  • Dětem ukážeme kontrast mezi vodou z kohoutku a dešťovou vodou.
  • Upozorníme, že tato voda je nepitná.
  • Snažíme se najít co nejvíce zajímavých odstínů deště představující jak čistou, tak špinavou vodu, aby nám mezi nimi vznikl světlostní kontrast.
Jackson Pollock, Podzimní rytmus

Realizace výtvarné činnosti

Tyto barvy představují déšť v mracích. Pokud se mrak protrhne, začne kapat voda, pokud se protrhne více, spustí se liják. Pokud v kelímku uděláme dírku, barva bude na plátno kapat, pokud ji zvětšíme, bude tvořit barevné cestičky a někde i kaluže barev. Použijeme k lití lžičky, zubní kartáčky i štětce. Pokud s ním uhodíme, na čtvrtce se objeví drobné i větší kaňky, které mohou znázorňovat kapky různých velikostí. Důležité je, aby barvy byly řidší. V závěru můžeme do práce zasáhnout hřebenem a vytvořit pravidelné linie padajícího deště.

Tímto způsobem tvořil Jackson Pollock, který lil a stříkal barvu na plátno. Vše vznikalo na základě náhody. Tento umělec chtěl být součástí malby, ladně se nad ní pohyboval s plechovkami barev. Záleželo na hustotě barvy, jejím proudu, síle úhozu i dopadu. Této neobvyklé technice se říká akční malba.

 

Reflexe

V závěru tvoříme krátké příběhy o tom, jak probíhal náš dešťový den, jak se postupně měnila intenzita, pohyb a rytmus kapek. Pozorujeme škálu vytvořených barev; hledáme, zda nám nějaké odstíny nezanikly a pokud ano, proč.

Rytmus a pohyb dešťových kapek Rytmus a pohyb dešťových kapek Rytmus a pohyb dešťových kapek