Ryby, voda

 RYBKA
Hbitá je, až dech se úží,
nikdy nemá husí kůži.
Nezná kašel ani rýmu
i pod ledem přečká zimu.
Nechybí jí vůbec nic,
penízků má na tisíc.

 

DĚTIČKY – RYBIČKY
Nejprve se rozcvičíme,
do vody se namočíme.
Všechny malé dětičky
plavou jako rybičky.
Plavou tam a plavou sem,
plavou skoro celý den.
Unavené potom jsou,
a tak z vody vylezou.

 

RYBY
Řeklo by se okouni,
pořád někde okouní.
Kdepak, nejsou takoví!
Ti jsou čilí, každou chvíli
někde něco uloví.

Řeklo by se štiky,
mají kruté zvyky.
Všechny žravé jsou až běda,
na ty sotva stačíme.
Od snídaně do oběda
alespoň deset svačinek.

Řeklo by se kapři,
ryby jak se patří.
Šupináče pozná každý,
jakmile ho spatří.

Řeklo by se jelci,
nebudou moc velcí.
Inu, to se rozumí…
Přesto však na celé čáře
vítězí i nad rybářem,
když to s nimi neumí.

Řeklo by se líni,
budou tuze líní.
Snad se někde na dně
vyvalují v bahně.
Lín je vážně lenoch.
Do proudu by nemoh!

Řeklo by se sumci,
váží tisíc uncí.
Právě tomu největšímu
zachtělo se na mělčinu,
hřát se v letním slunci.
Sumče, nech si zajít chuť.
Patříš na dno, tak tam buď!

Řeklo by se lipani,
ti milují čvachtání.
Tyhle ryby mají rády
splavy, jezy, vodopády.

 

RAČÍ POHÁDKA
Jeden rak si pozpátku
četl celou pohádku.
Nejvíc se mu líbilo
skončit „Bylo, nebylo…“.

 

KRUHY NA VODĚ
Mihotá se teplý den
vystřižený z duhy.
Ruka sáhne pro kámen.
Hodíš jeden, druhý…
Vodou běží zevnitř ven
po hladině kruhy.

ZRCADLO
Voda je zrcadlo, všichni to vědí.
Vidí se každý, kdo do vody hledí.

Zrcadlí zajíce, lišku i kukačku,
tlamička k tlamičce, zobáček k zobáčku.

Katka si borůvkou zmaluje pusu.
Voda se podiví jejímu vkusu.

 

Jitka si třešněmi ozdobí uši.
Voda se podiví, jak jí to sluší.

Lucka si si udělá klobouček z kapradí.
Voda si povídá: „Ta se zas parádí!“

Voda je zrcadlo, všichni to vědí.
Vidí se každý, kdo do vody hledí.

Když zrovna nedělá zrcátko pro Katku,
obrázek nekreslí žádnému zvířátku,
voda si zrcadlí jenom tak pro sebe.
Skrz listí na vrbě kouká až do nebe.

SLANÁ A SLADKÁ
Hádala se Hana,
že je voda slaná.
Hádala se Hana,
že je voda sladká.

Vodu, plnou soli,
žene mořská vlna.
A co voda v řece?
Je snad cukru plná?

Není, co vás nemá?
Kdo tu fámu pustil?
Po takové vodě
byli bychom tlustí.

Plná cukru není.
Nikdo by ji nepil!
A co po koupeli?
Jak by každý lepil!

K řece místo vážek
létaly by vosy.
Za dešťových srážek
sládly by nám nosy.

Slyšíte to, Hanky?
Slyšíte to, Radky?
Čtěte tyhle řádky,
bude konec hádky.

 

Říkanka s pohybem: VODA, VODIČKA
Voda, voda, vodička,
(plácáme do kolen)
ryba, ryba, rybička,
(plácáme do ramen)
žába, žabka, žabička
(tleskáme)
udělala: „žbluňk!“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *