RENESANČNÍ SOCHAŘSTVÍ

1. léta 15. století – konec 16. století

HLAVNÍ RYSY RENESANČNÍHO SOCHAŘSTVÍ

  • v renesanci nastává programové osvobozování sochařství od architektury
  • nebylo podřizováno architektuře
  • změna estetiky, hledání krásy
  • pro sochy určené pro volné prostranství sílí tendence vytváření plastik harmonicky působících při pohledu z více stran
  • volná plastika nabývá v renesanci převahu nad plastikou výzdobnou
  • změna stylového charakteru sochařství:
    • plastika se zaměřuje na zobrazování skutečnosti na základě jejího vědeckého studia
    • základem sochařství je DŮSLEDNÝ REALISMUS

 

  • raná renesance (1420-1500)
    • zbavení se gotické idealizace, schematičnosti
    • usiluje o reálný anatomický vzhled postav

 

  • vrcholná (1500-1540)
    • vrchol úsilí o zachycení krásného lidského těla, pohybu, monument.sochy → nadále však působí klidným dojmem

 

  • pozdní (tzv. manýrismus 1540-1590)
    • základy barokního tvarosloví, klid nahrazen neklidem
    • úsilí o zachycení vnitřního dramatu a psychol. napětí postav
    • realistické zachycení postav není cílem→ snaha o věrné tlumočení vnitřních prožitků

 

Volná plastika

  • Hl. cíl: realistické znázornění skutečnosti
  • lidské tělo je zachycováno ve správných proporcích, v přirozeném poměru byly i figury vůči sobě navzájem – zcela mizí hieratická perspektiva
  • anatomie je studována dle živých modelů
  • věrně jsou zachycovány přirozené postoje lidí, i souvislosti těla a drapérie
  • inspirací je antická volná plastika (od idealizujícího se zaměření se prosazuje individualizace tváří, celých figur, snaha vyjádřit duševní stavy člověka mimikou tváře, gestem a přirozeným pohybem

 

Reliéf

  • mění se pojetí výjevu → zasazovány do reálného krajinného a architektonického prostředí, které podléhá zákonům perspektivy
  • figury mají odstupňovanou výšku modelace podle své pozice v prostoru

 

Výzdobná plastika

  • střídmé zdobení architektury
  • podpora jejích výrazných článků (římsy, oblouky, sloupy – patky, hlavice, dříky)
  • a pozd. renesance → přibývání výzd. prvků → na štítech, na atikách
  • základní prvky → z antiky
  • oblíbené → girlandy, festovy, emblémy, kartuše, medailony, putti (dětské postavičky), maskarony, mušle, atd.

 

Tématika děl se mění

  • ústup od náboženského námětu zesvětšťování
  • přibývání námětů světských, mytologických, alegorických, historických
  • rozmach sochařských žánrů → akt a jezdecký pomník
  • rozvoj portrétní tvorby (hlavy, busty, celofigurové pomníky)
  • tvorba kašen, změna pojetí náhrobku (→ památník bez ležící postavy zemřelého).

 

Materiál

  • tradiční (kámen, dřevo, bronz) → nepolychromovány
  • nově se uplatňuje majolika, glazovaná terakota (pálené hlíny červenohnědé barvy), štuk

 

Oblíbené

  • malé bronzy → výzdoba palácových interiérů
    • 20-30 cm sošky zvířat, lovecké scény, pastýřské a mytologické motivy
    • prohlubovaly smysl sochařů pro optické kvality soch

 

VÝZNAMNÍ SOCHAŘI V ITÁLII

 RANÁ RENESANCE

Lorenzo Ghiberti (čti gyberty)

  • florentský sochař a zlatník
  • první pojal reliéf jako obraz se zasazením výjevu do perspektivně pojatého prostoru
  • vytvářel bohatě zalidněné kompozice s figurami v několika plánech
    • figury v popředí jsou i plně plastické
    • prostorová věrohodnost je zdůrazněna i změkčením tvarů a zeslabením detailů v pozadí

 

  • 1) severní dveře florentského baptisteria (křtitelnice, křestní kaple)
    • zvítězil v soutěži
    • jde o biblické scény ve 14 čtyř listech – realisticky uskupené postavy s výraznými gesty a lehce naznačeným pozadím lesnaté krajiny

 

  • 2) východní dveře florentského baptisteria San Giovanni, zv. Rajské dveře
    • jsou z pozlaceného bronzu, mají dvě křídla po 5 reliéfech ve čtvercové desce se scénami ze Starého zákona
    • rám dveří má bohatou figurální a rostlinnou výzdobu

 

  • 3) reliéfy na křtitelnici kostela San Giovani v Sieně

 

 

Donatello

  • vytvořil prototyp renesančních volných plastik
    • (poprvé od antiky-realistické zpodobení lidského těla, dokonalá znalost proporcí a anatomie, mohutné tvary)
  • první také individualizuje obličeje, usiluje o vyjádření charakteru postavy i jejího psychického stavu
  • dovršil osamostatnění plastiky od architektury a vytvořil první renesanční plastiku pro volný prostor (socha Davida)
  • poprvé realisticky pojatý mužský akt, první jezdecký pomník

 

  • Jan Evangelista pro florentský dóm (mohutná sedící postava – inspirovala Michelangelova Mojžíše)
  • cyklus proroků pro Giottovu zvonici ve Florencii (imaginární portréty sv Jeremiáše, Abraháma, Habakuka zv. Plešatec)
  • David – mnoha pohledová socha z bronzu , akt
  • Atyse-Amoryna – první realistická dětská plastika, bronz
  • oltář kostela San Antonio
    • z 22 soch se dochovalo 8
    • poprvé zde uplatnil zdokonalé pojetí reliéfu – vytvořil stlačený reliéf (schiaccato=skjakáto) → zřetelná redukce objemů na pouhý plastický náznak, popředí masivnější, v pozadí se snižující ve velmi grafický znak

 

Andrea del Verrocchiho (Verokio)

  • sochař, zlatník, malíř, vedoucí významné uměl. dílny, kde se učili např. Botticelli
  • jeho žákem byl Leonardo da Vinci
  • vytvořil nový typ náhrobku bez figury na víku sarkofágu
  • jezdecký pomník kondotiéra Bartolomea Colleoniho v Benátkách

 

VRCHOLNÁ RENESANCE

Michelangelo Buonarrotti

  • nejvýznamnější osobnost
  • sochař, malíř, architekt, básník
  • jako první v VR zdůrazňoval duchovní obsah díla
  • postavil na první místo svého zájmu vyjádření své subjektivní představy, svých osobních rozporů a tragického hledání nového výrazu
  • vycházel z antiky a z Donatella

mladá tvorba (1488-1504)

  • 2 roky byl příslušníkem dvora Lorenza Medicejského
  • sousoší Laokoon
  • Madona na schodech – nízký reliéf, s jemností vyjadřuje monumentální smutek
  • Boj kentaurů s Lapithy – vysoký mnoha figurový reliéf inspirovaný antikou
  • Pieta
    • vytvořena pro chrám sv. Petra
    • dokonalá jednota postav, statičnost a klid, s přesným vyjádřením smutku a pokorného přijetí osudu a s účinkem založeným na kontrastu nahého mrtvého těla a bohatosti rozvinuté drapérie Mariina šatu
  • David
    • umístěn před palácem signorie (= siňoryje) jako symbol odhodlání bránit město
    • nadsazení tvarů, proporcí a modelace nahého těla v nadživotní velikosti (4m),což má přispět k vyjádření vůle, jistoty i vnitřního napětí, soustředěného ve výrazu očí, který kontrastuje se zdánlivým vnějším klidem figury

 

zralá tvorba (1505-1534)

  • v této době vytvářel monumentální zakázky náhrobků Julia II. ve sv. Petru v Římě a Medicejského v Nové sakristii kostela San Lorenzo ve Florencii
  • oba náhrobky zůstaly nedokončeny

 

  • Náhrobek papeže Julia II.
    • původně počítal se 40 sochami otroků, ctností a proroků
    • projekt nebyl realizován pro neshody autora s papežem a dokončený náhrobek je podstatně skromnější
    • jeho výzdobu tvoří ústřední socha Mojžíše a boční sochy Ráchel a Lev
    • zachovali se i 4 nedokončení otroci, kteří jsou dokladem M. pracovního postupu a jeho mistrovství ve vyjádření tragiky člověka spoutaného osudem (Umírající a Hrdinský otrok)
    • socha Mojžíše je považována za jednu z nejvelkolepějších M. soch
    • (monumentalita, expresivita, šroubovité natočení těla, výraz hněvu a hrdosti v kontrastu se zdánlivým klidem sedící postavy)

 

  • Náhrobky Giuliana a Lorenza Medicejských
    • ve florentském kostele San Lorenzo
    • z původně 4 → dokončeny pouze 2 náhrobky
    • (1) náhrobek se sochou Lorenza a postavami Úsvitu a Soumraku
    • (2) náhrobek se sochou Giuliána a alegoriemi Dne a Noci
    • sochy už mají barokní pohyb a vzrušení
    • expresívnost výrazu je podtržena i gigantickým vyjádřením sochařské struktury
      • (mohutné ženské figury jsou málo odlišeny od mužských, Den má zhruba otesanou hlavu, která je v kontrastu s tělem a podtrhuje bolestný výraz)

 

pozdní tvorba (1534-1564)

  • úvahy o smrti jsou hlavně sochařským vyjádřením bolesti
    • Pieta Palestina
    • Pieta Rondanini – pracoval na ni před svou smrtí  → nedokončil  → hrubě otesaná

 

POZDNÍ RENESANCE

  • sochaři většinou vycházejí z díla Michelangelova v tendencích po dramatické složitosti, dynamičnosti a patetičnosti
  • stylová vytříbenost, dokonalost formy, vyhledávali technické obtíže a rafinované efekty a detaily, řešili komplikovaná kompoziční schémata

 

Benvenuto Cellini  (čelíny)

  • sochař, zlatník, velmi bouřlivého života, básník, rytec, memoárista (Vlastní životopis)
  • vraždil, byl pronásledován
  • bronzové monument. sochy (Perseus, Diana Fontainebleuská – monumentální protáhlý jemný ženský akt – reliéf
  • Slankaodlévaná ze zlata

 

Bartolomeo Ammannati

  • sochař, architekt
  • Neptunova fontána ve Florencii
    • její ústřední postavou je monumentální socha Neptuna z bílého mramoru
    • Na mramoru kašny je umístěn dynamicky pojatý dav bronzových nymf a faunů
  • přínos  → umělecké využití kontrastu bronzu a mramoru

 

Giovanni da Bologna (džovany boloňa, džaboloňa)

  • zaměřoval se na kompozice složitých sousoší s mytologickými a přírodními náměty
  • plastiky → výrazná dynamičnost a vyváženost spirálovitého pohybu figur, pojatých v jemně zaoblených tvarech
  • Únos Sabinek – kompozice 3 figur, plnou poetických gest
  • Letící Merkur – bronz, i přes nadživotní velikost je elegantní a působí dojmem lehkosti
  • Neptunova fontána v Bologni – nový dynamický prvek – voda tryskající přímo z bronzových figur (např. z ňader, z tlam delfínů, apod.)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *