Realistické portréty tužkou

Realistické portréty tužkou 

Kreslení je základní formou vizuálního umění. Každý umělec, od sochaře po malíře, se kresbě v nějaké podobě věnuje. Je to také nejjednodušší a nejpřístupnější forma uměleckého vyjádření. Potřebujete jen tužku a papír a kouzla mohou začít. Pokud chcete nakreslit dobrý portrét, musíte umět zachytit nejen věrnou podobu člověka, ale také jeho osobnost.

V knize Realistické portréty tužkou umělec a lektor Justin Maas nabízí podrobný výklad pro nováčky i zkušené portrétisty, kteří se chtějí dále zdokonalovat. Jím popisované techniky jsou osvědčené a vyzkoušené v praxi a pomohou vám naučit se správně zachytit proporce, umístění i zpracování detailů při kresbě portrétů hlavy a obličeje. Vašim kresbám dodají energii a vytvoří z nich snadno rozpoznatelná a působivá díla.

Můžete se těšit na: Základy kresby včetně výkladu o linkách, stínování a anatomii. Rady, jak pracovat s fotografiemi i živými modely, a rady, jak si model vybrat. Podrobné popisy kresby klíčových prvků, jako jsou oči, uši a vlasy. Popis postupů při portrétování včetně metody mřížky, metody obkreslování i vlastní autorovy metody, Maasovy metody. 15 detailních popisů postupu vzniku portrétu s modely různého věku, pohlaví i etnické příslušnosti. Galerii dalších ukázek portrétů jak v barvě, tak kreslených tužkou.

Vlastní recenze

Pokud se chcete naučit kreslit portrét nejjednodušším a zároveň cenově dostupným médiem, zvolte TUŽKU, která dovoluje detailní a propracované zobrazení předlohy. Stačí mít pár tužek v různé tvrdosti (HB, 2B, 4B, 6B) bílý uhel, těrky na prolínání odstínů, plastickou gumu, ořezávátko a kvalitnější papír. Od nakladatelství Zoner Press vlastním už dvě knihy zabývající se kresbou portrétů a to: Suchý pastel-portréty a Portréty podle fotografií.  Pokud bych si měla mezi těmito třemi knihami vybrat jednu, sáhla bych po této.

Celá publikace je vhodně tištěná na lesklém papíře. V kresbách lze vypozorovat každý tah jednak díky velikostem fotografií a jednak díky vhodně zvolenému kreslířskému papíru i mediím. Autor doporučuje pro kresbu tónovaný papír, na kterém lze současně pracovat se světlými (bílý uhel, pastelka) i tmavými (tužky různých tvrdostí) tóny. Ač kresba patřila mezi mé hlavní techniky, nenapadlo mě získat světlé tóny tímto jednoduchým způsobem. A co víc? Díla vypadají famózně.

Autor kreslí podle fotografií, protože se nehýbou a může na nich pracovat, jak dlouho chce. Nepokládám to vůbec za chybu – ba naopak si myslím, že většina z nás by stejně portréty takto kreslila. Sděluje nám výhody barevné i černobílé předlohy; ukazuje jak si vytvořit náčrty kresby pomocí mřížky, obkreslování, skicování od ruky i jeho vlastní metodu. Nastiňuje práci se sérií fotek, kdy modelku vyfotí například 5 krát, z každého snímku si pro kresbu vybere různé prvky a ty poskládá ve výslednou kresbu (výraz, pozadí, osvětlení, detail pramínků vlasů).

Umělec si je vědom, že i malá odchylka při kresbě může dramaticky změnit vzhled člověka, proto se dostatečně snaží věnovat výkladu všem maličkostem obličeje. Předkládá pravidla aplikovatelná na většinu tváří týkající se proporcí, tak i jednotlivých částí obličeje (řasy se zužují, zuby nejsou nikdy čistě bílé, horní ret je tmavší a spodní světlejší atd.) Kapitolu, ve které se podrobně věnuje jednotlivým částem obličeje, považuji za nejpřínosnější z celé publikace. Každému prvku je určena dvojstrana, kde kromě detailních dostatečně velkých kreseb najdeme rady, kde přesně budou nejsvětlejší a nejtmavší odstíny. Autor neopomíná na části, s kterými mnoho umělců zápasí jako vlasy, obočí, vousy.

Pátá nejdelší kapitola obsahuje kresby 14 portrétů, konkrétně 7 žen, 1 dítěte, 2 dívek, 3 mladších a jednoho staršího muže. Každý portrét, kterému jsou věnovány 4 stránky, obsahuje fotografii, podle které autor kreslil a 11 postupných kroků. Já osobně nejvíc vypozorovala to nejdůležitější na kresbách z poslední kresby tištěné na celou stranu A4. Text u jednotlivých kroků spíše už jen radí, čemu se věnovat nejdřív, čemu později.

Mezi hlavní pozitiva knihy pokládám:

  • Fotorealismus – autorovy nakreslené portréty vypadají jako fotografie,
  • na velkých kresbách tištěných přes celou stránku lze vypozorovat nejnepatrnější barevné odstíny i jednotlivé tahy,
  • používání bílého uhlu pro světlé části kresby,
  • mnoho ověřených pravidel, rad protkané celou knihou, které skutečně dopomůžou k tomu, aby portrét vypadal jako skutečný.

 


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *