Pravdivý příběh o prasátku

Pravdivý příběh o prasátku 

Jednoho dne našli Líza a Petr v lese malé selátko, a protože nemělo maminku ani tatínka, vzali si jej domů. Ze selátka se vyklubala malá slečna Miriam, která brzy věděla, kdy poprosit, poděkovat, jak jíst příborem a kdy se chodí včas spát. Měla svoje rodiče moc ráda, a protože to byla zvídavá prasečí slečna, začala jednoho dne chodit do školy. Stejně jako ostatní děti i Mirinka ráda běhala, skákala panáka, hrála páku, dělala hlouposti. Nikomu nevadilo, že Miriam není obyčejná holčička. Že ona totiž vůbec není holčička. Až se jednoho dne Mirinka zamilovala…
Pro děti od 4 do 6 let.

Vlastní recenze

Kraťounká pohádková knížka kde převládá ilustrace a textu je pomálu. Z tohoto důvodu je vhodná i pro začínající čtenáře, odpovídá tomu i velikost písma. S dětmi knihu přečtete na jeden zátah po obědě, nebo před spaním. Ovšem přemýšlení, o čem kniha je, vám zabere daleko víc času.

Kniha uvádí, že je pohádka vhodná od 4 let. Nejsem si zcela jistá, zda u některých pasáží bude vše zcela pochopitelné tomuto věku. Já osobně jsem si musela přečíst knížku 2 krát. Při prvním přečtení jsem měla rozporuplné pocity, o čem vlastně příběh je. I závěr se mi zdál takový useknutý. Kdyby byla kniha určená pro dospělé, pochopila bych to, ale děti potřebují jasnou tečku na konci.  Možná by i bylo lepší, kdyby autorka vynechala úplně poslední stránku s textem – v této chvíli by se mi zdál příběh víc ukončený. Poslední odstavec mi trochu popletl hlavu, co nám tím chtěla autorka říci. Na knize se mi ale velmi líbí ilustrace, které jsou detailní, popisné vycházející z textu, který kopírují nebo ho dále ještě více doplňují.

Příběh pojednává o postarším páru Líze a Petrovi, kteří našli v lese zatoulanou prasečí slečnu a vzali si ji domů, aby ji měli rádi. Miriam byla na divočáka krásná a chytrá, mluvila lidskou řečí. Rodiče ji naučili čistit zuby, zdravit, jíst vidličkou a nožem.  Miriam byla strašně zvědavá, chtěla vědět všechno na světě (proč jsou rajčata kulatá, kytky zelené, proč lepidlo lepí…), a proto se rodiče rozhodli, že ji pošlou do školy mezi normální děti. Miriam se ve škole chovala stejně jako ostatní a byla stejně jako všechny ostatní holky zakoukaná do nejhezčího kluka.  Jednou ho ale viděla s jinou holkou držící se za ruce. Rafael jí řekl, že se do ní nemůže zamilovat, protože není jako ostatní.  Nechápala to, viděla se krásnou a přemýšlela, v čem je jiná než Nina. A tak se na to zeptala maminky. Líza jí vyjmenovala několik příkladů, v čem jsou lidé různí, a že ona je jiná – je jediné prasátko, které umí mluvit, číst, počítat. Pověděla jí také o životě normálních divočáků, jak se chovají, kde žijí a jak většinou skončí (na talíři).  Miriam si uvědomila, že má vlastně velké štěstí, že má takové rodiče a může se denně koupat a jíst palačinky.

Kniha má zajisté hlubší význam, který je ale malinko skrytý. Pojednává o jedinečnosti a zároveň odlišnost lidí.  Slouží k uvědomění si, že každý je jiný, že to někdy obnáší odmítání ostatních, ale že okolo existují lidé, co nás mají rádi a je jim jedno jací jsme. Důležité je tuto roli přijmout, najít na sobě to pozitivní a jít si vlastní cestou, která nás naplňuje.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *