• je nejčastější technikou ve školní praxi
  • obsahuje širokou škálu výrazových prostředků – pozitivní a negativní linie, kontrast bílé a černé plochy, dekorativní výplň ploch a modelace objemů
  • pro matrici je vhodná rubová strana linolea, která není zpevněna odolnou povrchovou vrstvou
  • rydla různých profilů zanechávají odlišné stopy
    • nejvhodnější jsou rydla s úzkou stopou, která reprodukují linku, vybírají plochu a vytváří hustou texturu
    • rydla se širokou stopou se uplatní na velkých formátech, ve výrazně odrytých plochách

 

VÍCEBAREVNÝ LINORYT

  • vzniká postupným vrstvením otisků, a to buď od světlých k tmavým nebo od tmavých ke světlým barvám
  • výsledné působení obou postupů se výrazně liší
    • první způsob: každý následující odstín je tmavší a dobře kryje a uchovává barvy čisté a výrazné – poslední barva je černá a ostře rámuje spodní barevné plochy
    • druhý způsob: prosvítají tmavší tóny podkladu, výsledek vyvolává dojem, že je tisk podstatně barevnější, protože se v každé vrstvě objevují nestejně jasné tóny – poslední barva bílá prosvětluje potištěnou plochu a celek působí měkce
  • ve škole se využívá jedna matrice, kterou žáci po tisku každé barvy umyjí a dále odrývají (šetří se čas a materiál)

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI VÝTVARNÝMI TECHNIKAMI

  • slepotisk – vytisknutí linorytu bez použití barvy (plastický tisk)
  • černobílá nebo barevná frotáž na matrici – matrici otáčíme, posouváme, vybíráme si detaily, opakujeme je, klademe je přes sebe nebo vedle sebe
  • lze spojit s kresbou, navázat koláží

 

VELIKOST FORMÁTU

  • záleží na záměru učitele a zkušeností žáků, na čase, který linorytu chceme věnovat
  • zprvu je vhodné pracovat na formátech A5 – A4 – lze je dobře držet a omezit tak možného zranění ruky
  • postupně lze formát zvětšovat nebo využít delší a užší formát pro práci ve dvojicích

 

METODICKÉ PROBLÉMY

  • ovládání rydel a vedení linky – technika linorytu klade velké nároky na správné držení rydla
    • rydlo žák opírá o dlaň a prsty ho svírá, na linoleum ho klade v úhlu asi 60° a během tlaku na nástroj ho jemně sklání níž
    • matrici si děti přidržují volnou rukou u těla, rydlem směřuje od ruky dopředu, před sebe
    • matricí podle potřeby otáčí
    • šířka rydla – některá rydla jsou pro děti nevhodná – rydlo s široce rozevřeným ostřím (ve tvaru U)
  • nepochopení grafické redukce tvarů a jejich vzájemného vztahu
    • pochopit vztah pozitivních a negativních forem
    • vhodné je před tím děti seznámit s přípravnými technikami, které řeší podobné otázky

linoryt

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 118-121. ISBN 80-902267-1-X.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *