Inkluze v mateřské škole

Inkluze v mateřské škole: Děti s PAS, ADHD a handicapem 

S postupnou proměnou vzdělávání se i v mateřských školách čím dál častěji setkáváme s dětmi s postižením. Jejich rodiče stojí o to, aby se děti vzdělávaly spolu se svými zdravými vrstevníky, a v řadě případů inkluze a integrace dětí s handicapem probíhá úspěšně. Tato kniha je průvodcem pro pedagogy, kteří by rádi do mateřské školy přijali dítě s postižením, ale nevědí si s tím úplně rady, a užitečná je i pro ty, kdo už se integraci věnují. Autorka v ní nabízí řadu příkladů z praxe a na jejich základě formuluje doporučení pro učitele.

Vlastní recenze

Narodí-li se do rodiny dítě s postižením, je to zátěž pro rodiče, ale i pro děti, neboť se nemohou plnohodnotně podílet na činnostech, které jsou pro zdravé děti typické.  Jakmile dítě nastoupí do MŠ, můžeme my, pedagogové, přispět ke zvýšení jeho kvality života. Ne vždy je ale integrace dítěte do běžné MŠ nejlepší cestou v závislosti na jeho stupni postižení. Je však vhodné při setkání s takovýmto dítětem ihned nedělat předčasné závěry a neříkat inkluzi NE.  Je potřeba překonat počáteční obavy, pokusit se dítěti věnovat více trpělivosti, času a tolerance. Děti s postižením, kterým budete věnovat minutu svého času, vám ji vrátí trojnásobně.

Odborná publikace v černobílém provedení bez oporných fotografií je velmi čtivá a i pro laiky v tomto oboru dostatečně pochopitelná. Její čtivost a porozumění je umocněná hojnými příklady z praxe. Knihu využijí jak rodiče, tak pedagogové MŠ. Pro učitele ZŠ není přímo určená, neboť se autorka převážně zabývá dětmi do 6 let věku.

PRVNÍ KAPITOLA popisuje pět fází, kterými prochází rodiče, při zjištění, že mají dítě s postižením. U každé fáze autorka uvádí reálný příběh rodiny, který nám danou fázi více přibližuje. Zabývá se i tím, jaký dopad to může mít na staršího zdravého sourozence z hlediska větší péče o postiženého a nedostatku financí.

DRUHÁ KAPITOLA nás seznamuje s jednotlivými postiženími: mentálním (downův  syndrom, demence a pseudooligofrenie), tělesným (mozková obrna, progresivní svalová dystrofie), smyslovým (zrakové, sluchové), autistického spektra a ADHD, ADD. Autorka u jednotlivých druhů postižení definuje možné příčiny vzniku, jeho různé formy a projevy, vzhled dětí, vliv na psychiku, inteligenci, další poruchy v rámci společnosti, nejčastější onemocnění pojící se k danému postižení, jak s dětmi doma i v MŠ pracovat, jaké pro ně vytvořit podmínky. Na konci každého postižení autorka shrnuje hlavní zásady práce s těmito dětmi. V textu hojně uvádí internetové odkazy, kde najít fotografie speciálních pomůcek, podobu strukturovaného úkolu, ukázku fotoalba s hlasovým výstupem apod.

TŘETÍ KAPITOLA pojednávající o nástupu dětí s postižením do MŠ je spíše přínosnější pro rodiče. Autorka předkládá obecné informace při rozhodování, zda zvolit běžnou MŠ, speciální nebo rehabilitační stacionář, kdy je vhodný nástup, co to přináší dítěti a jakou zátěž to má pro pedagogy. Kapitola však neobsahuje informace, jak navázat spolupráci s dítětem a jeho rodiči při nástupu do MŠ. Ač ČTVRTÁ KAPITOLA je přímo věnovaná spolupráci, nepřinesla mi žádné zásadní poznatky, které by mi v praxi pomohly. Jedná se o obecné konstatování, jak by měla fungovat spolupráce mezi pedagogy a asistentem pedagoga. Pozitivum však shledávám u poradenských pracovníků, kdy autorka objasňuje ranou péči, PPP, SPC – její přínos pro rodiče a pedagogy. Dozvíte se, na co se jednotlivé poradny orientují, jak spolu mohou spolupracovat, v čem pomáhají rodičům i učitelům.

Metody práce s dětmi s postižením tvoří PÁTOU stěžejní kapitolu celé knihy. Dozvíte se, jak polohovat děti na vozíku, jak často měnit polohu. U rozvoje grafomotoriky najdete několik praktických a ověřených námětů na hry pro uvolnění a posílení spastické ruky. Kapitola se zabývá i důležitostí strukturovaného učení (především pro autisty) a alternativní a augmentativní komunikací určenou pro děti, kde zaostává řeč. Je vhodné zde říct, že u předškolního věku se snažíme stále řeč rozvíjet, podporovat mluvený projev, avšak lze využívat některé prvky AAK.  Jedná se o znaky, gesta, obrázky, kterými dítě prostřednictvím nich sděluje, co má na srdci. Tato komunikace je však srozumitelná jen nejbližším, kteří jsou s ní seznámeni. V běžném světě se s ní dítě nedomluví.

Pokud byste do třídy skutečně dostali dítě s postižením, tak kromě získání informací od rodičů, poradenských pracovníků, budete muset vyhledat literaturu, která se podrobněji zabývá daným druhem postižení a poskytuje konkrétní příklady pro práci s dítětem. Tato kniha představuje pouze náhled do jednotlivých druhů postižení, abychom měli povědomí o tom, co prožívají rodiče, s jakými druhy postižení se můžeme při inkluzi setkat, na koho se můžeme obrátit v případě pomoci a jakými speciálními metodami lze pracovat.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *