Dětská kresba jako…

Dětská kresba jako diagnostický nástroj

Dětská kresba má své místo při psychologickém vyšetření dítěte. Vypovídá o jeho vnitřním světě, jeho představivosti, kreativitě. Využívá se také během psychoterapie; vychovatelům prozrazuje stupeň vývoje dítěte vzhledem k průměru (pokročilejší, nebo opožděný vývoj).

Autor, klinický psycholog, vychází ve své knize ze své klinické psychologické praxe s dětmi a dospívajícími. Věnuje se nejprve tzv. volným kresbám, ukazuje vyjádření úzkosti, traumatických epizod a sexuálního násilí v kresbách dětí. Dále porovnává volné kresby s testovými kritérii TAT a přestavuje modelové záznamy postupů při rozhovorech s jednotlivými dětmi, analýzy obrázků a vytváří analytické tabulky grafických postupů v kresbě.

V závěru jsou analyzovány tematické kresby (lidské postavy, kresby, rodiny, stromu aj.), které autor využívá ve své praxi a pro něž navrhuje interpretační postupy. Knihu budou s prospěchem číst dětští psychologové a terapeuti, studující psychologie, rodiče.

Vlastní recenze

Kniha francouzského psychologa a psychoterapeuta mě příjemně překvapila. Nejde v ní totiž tak o diagnostikování, jako spíš o porozumění dětské kresbě a její interpretaci. Autor klade zvláštní důraz na komunikační funkci volné kresby, která je vždy výtvorem určeným konkrétní osobě: rodiči, učiteli, psychologovi, psychoterapeutovi aj. Kresebný projev dětí je pro něj spíš cestou k poznání dítěte a jeho vnitřního uspořádání, než konečným diagnostickým výstupem. Kniha je doplněna o nespočet autentických obrázků dětí sloužící k lepšímu porozumění autorových tvrzení a interpretací, díky nimž získáte představu, co v kresbách sledovat.

Druhá kapitola popisuje rozdílné koncepce velkých postav psychologie, které se dětskou kresbou zabývaly. Doporučuji ji povinně přečíst, neboť nejen nahlédnete do rozdílných možností zkoumání dětské kresby, tak se vám začnou otevírat oči, jak na kresby dětí začít pohlížet jinak. Pro méně znalé v oblasti psychologie, může být kniha na některých místech méně srozumitelná vlivem odborné terminologie.  Autor však využívá poutavé plynoucí vyprávění o vlastních zkušenostech s dětmi a cizí slova tak nebrání v orientaci v textu.

Třetí kapitola se věnuje symptomatickým vyjádřením v kresběneboli, jak poznat, zda děti trpí úzkostí, depresemi, psychickými traumaty, sexuální agresí. Autor zde odkrývá několik kresebných indicií ilustrovaných na konkrétních kresbách, které by mohly značit problém. Jako pedagog oceňuji i další zmíněné dlouhotrvající příznaky u jednotlivých symptomů, které se dají vypozorovat z vnějšího chování dítěte, díky čemuž nás mohou utvrdit v tom, že s dítětem není něco v pořádku.

Čtvrtá kapitola je spíše věnována psychologům, kteří s dětmi provádí vyšetření. Pro učitele nemá moc využití v praxi. Jedná se o různé příklady postupů práce při grafické produkci bez jasného závěru.

Stěžejní kapitolu představuje: Testy tematických kreseb, které lze též nazvat: kresbami na téma, kde najdeme kresbu lidské postavy, rodiny, test stromu, ale i neznámé testy v ČR (kresba dámy). Velmi stručně bych zmínila pár postřehů z vybraných podkapitol. U kresby postavy najdete 51 položek, podle kterých lze hodnotit dětskou kresbu body, a při jejich součtu zjistíte, do jaké Q skupiny dítě patří. Ne že bychom potřebovali vědět, zda dítě spadá do Q4 (nejhorší), či Q1 (nejlepší), ale díky tomuto testu si ověříte, do jaké míry zvládá dítě správné zachycení postavy. Ne vždy totiž věnujeme všem položkám význam.

U kresby rodiny jsem se těšila na kresbu začarované rodiny, kde bych konečně objevila podrobnější výklad o symbolizaci nakreslených zvířat, tu však v knize nenajdete. Objevíte zde rozbory reálné či vymyšlené kresby rodiny, kde hraje roli pořadí nakreslených členů, jejich umístění na papíře, velikostní hierarchie, vynechání členů, zakreslení detailů. Jak u rodiny, tak u testu stromu se jedná se o nastínění testu se základními údaji, nikoliv o podrobnou interpretaci. Pokud byste chtěli s dětmi test realizovat, je potřeba vyhledat ještě i jiný zdroj.

Mé stránky jsou věnované pedagogům, tudíž předpokládám, že tuto recenzi čtou především oni, než psychologové, pro které je kniha určena. Nicméně vzhledem k tomu, že především v MŠ děti při ranních i odpoledních spontánních hrách se hojně věnují volné kresbě, určitě se vám za dobu své praxe stalo, že některé dítě kreslilo nápadně malé kresbičky v temných odstínech mnohdy s hrůzostrašnými motivy – a vy první si toho můžete všimnout a upozornit na to rodiče.  Zkusme dětským kresbám na volné téma více věnovat pozornost.  Ráda bych však upozornila, abyste po přečtení této publikace neviděli v každé kresbě skrytý problém. Berte kresbičky jako vodítko, jak více poznat vaše děti, co se v nich odehrává.

 


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *