• Výtvarný záměr: přeměnit sebe samého v houbu
  • Výtvarná technika (postup): kresba tuší a pastelkami, koláž
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, černá tuš, špejle, pastelky, zbytky látek, lepidla v tubě, nůžky, navíc: přírodniny (např. dýňová semínka), mouka

 

Motivace a hra
  • Poslech pohádky: O rozpustilých houbách – Byl jeden les a v tom lese rostlo mnoho hub. Ty houby se spolu kamarádily, hlavně ty malé právě vykouknuté. Povídaly si, hrály různé hry a prováděly všelijaké lumpárny. Co se starý moudrý hřib s nimi nazlobil, když se po lese rozléhalo tak hlasité chichotání a pokřikování, že ostatním houbám nadskakovaly klobouky. Nebylo dne, kdy by neprováděly nějakou neplechu – píchaly se jehličím, házeli po sobě šišky a dokonce pokřikovaly na slimáky ošklivá slova! Nepomáhalo nic, žádné napomínání, domlouvání, ani strašidelné historky o tom, že skoro každá hlasitá houba skončí na talíři. Jednoho dne šel po lese houbař, v ruce košík a v kapse kudličku. Zlehka našlapoval, pozorně se rozhlížel kolem sebe, ale ačkoliv les voněl po houbách, neviděl kromě prašivek nic. Staří hříbkové se krčily pod spadaným listím a ani nedutaly. Houbař už měl namířeno domů, když v tom uslyšel slaboučké chichotání. Ušel pár kroků a chichotání sílilo a sílilo, až bylo slyšet zcela zřetelně. Jak by ne, když se mlaďoučké houby navzájem lechtaly stéblem trávy a ani si nevšimly přicházejícího houbaře. A než byste napočítali do sta, měl košík plný rozpustilých hub. Od té doby už žádná houba v lese nepromluví. (upravená verze z http://www.vasedeti.cz/pohadky-a-povidky/pribehy-pro-deti/)
  • Motivace: Proměna dětí v houby – Čáry máry fuk, ať tu není kluk. Ať tu nejsou holčičky, jenom samé houbičky (dřep, ruce spojit nad hlavou = klobouk).
  • Diskuse: V jakou rozpustilou houbu se proměnil? – následuje výtvarné ztvárnění

 

Realizace výtvarné činnosti

Úkolem dětí je tuší a špejlí nakreslit sebe jako houbu na výšku čtvrtky A4. Aby kresba zaplnila celý formát, začneme u kresby klobouku v horní části papíru, popřípadě hlavou přibližně uprostřed čtvrtky. Houbu zasadíme do mechu (trávy v zahradě/na louce, půdy), děti mohou okolo dokreslit další prvky dle své fantazie. Po zaschnutí tuše vykreslíme celý obrázek pastelkami, klobouk a nohu necháme nevyplněnou pro následnou koláž.

Pro koláž využijeme zbytky látek. Děti vybírají vhodnou barevnost, látku stříhají na menší kousky a ty lepí je do vymezeného prostoru. Látky se mohou překrývat, ležet těsně vedle sebe, nebo mezi nimi nechat drobné mezery (mozaika). Pokud si děti vybraly houbu, která má bílou nohu, kromě látek lze využít hrubší mouku. Pro tečky u muchomůrek dýňová semínka, kolečka z papíru, bílé korálky, drobné kamínky. Některé materiály však již vyžadují přilepení tavnou pistolí.

Závěr
  • Interpretace děl – V jakou houbu ses přeměnil? Jsi jedlá nebo jedovatá houba? Myslíš, že tě houbař bude hledat?
  • Hra na tiché houby – učitelka (=houbař) chodí po třídě (=lese) s košíkem. Děti obsadí libovolné místo v herně společně se svým obrázkem. Houbař je „neználek“, proto se musí mít na pozoru i jedovaté houby. Prochází lesem, a kdo nechce skončit na talíři, musí mlčet. Za každým hlukem se houbař otáčí, a pokud neustává, utrhne houbu (obrázek) a vloží si ji do košíku. Z kolika hub bude mít dnes večeři?


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *