Archiv autora: Mgr. Žaneta Křížová

Tvořte svůj Věčný příběh 

Rozviňte svůj výtvarný styl pomocí kreativních projektů inspirovaných pohádkami.

Věčný příběh je soubor plný výtvarných projektů inspirovaných pohádkami, lidovými báchorkami a klasickými literárními díly od uznávané mixed media výtvarnice Tamary Laporte, autorky Knihy života.

„Jak si můžu vybudovat svůj vlastní výtvarný styl?“ je otázka, kterou Tamara slýchává často na svých kurzech a která ji přivedla k vytvoření této knihy. Spolu s osmi dalšími umělkyněmi připravila cvičení rozdělená do několika kapitol, ve kterých se seznámíte s příběhem, jeho symbolikou a konkrétními možnostmi, jak směřovat k rozvoji vlastního stylu.

Zkoumejte zkušenosti, pocity a nápady, které rozdmýchají vaši vášeň. Přizpůsobte si motivy a vizuální prvky tak, aby byly opravdu vaše vlastní. Naučte se být neustále otevření inspiraci, zapojit ji do své umělecké praxe a tvorby. Objevte strategie, jak pracovat se svými obavami a soustředit se na umění. Najděte správnou cestu, jak se vyrovnat s negativní kritikou a překážkami, které vám brání v osobním rozvoji. Užívejte si radost z vývoje vaší tvorby a stylu. Naučte se vyprávět svůj vlastní příběh skrze umění, aby se vaše přání – stát se umělcem, jakým jste vždy chtěli být – stalo skutečností.

V knize najdete tyto pohádky, bajky a příběhy: Alenka v říši divů, Bambi: Život v lesích, Ledová královna, Kráska a zvíře, Zlatovláska a tři medvědi, Petr Pan, Šípková Růženka, Malá mořská víla a mnoho dalších.

Vlastní recenze

Od Tamary Laporte vlastním knihu: Vytvořte svou Knihu života, jejíž recenzi naleznete na tomto odkazu.  Další její titul jsem identifikovala na první pohled díky jejím jemným pastelovým kresbám specializující se převážně na ženské postavy. Kniha: Tvořte svůj věčný příběh“ je v některých bodech podobná té předcházející, a to v rozvoji svého stylu, používání velmi specifických výtvarných pomůcek, výtvarných netradičních technik a podrobným vedením při kresbě konkrétního obrazu. Předchozí autorčina kniha mě příliš neoslovila, ale to nebyl důvod dát autorce navždy KO.  A co mě zaujalo na této knize? No přece pohádky, které provází životem každou maminku i učitelku pracující s malými dětmi.

Autorka radí kapitoly nepřeskakovat, aby nám neunikly klíčové prvky procesu vývoje vlastního stylu. Domnívám se však, že je přeskakovat trochu můžeme, neshledala jsem mezi nimi zásadní návaznost. Ač je hlavním cílem knihy objevení vlastního stylu prostřednictvím pohádek, celá kniha je koncipována v dodržování pokynů lektorů při kresbě konkrétního motivu. Autorka chce, abychom přesně reprodukovali obrázky v knize tvořené různými technikami a až následně nechali zaznít svůj vlastní projev při kresbě vlastního obrázku vycházející ze stejné pohádky. Souhlasím, že je dobré se v něčem inspirovat od jiných umělců, ale ne reprodukovat tah po tahu každou uměleckou práci téhož autora. Pravdou je, že ne všechny projekty lektoruje autorka, díla jsou i od jiných umělkyň pracující s jinými technikami, ale s dost podobnými motivy a popravdě by se mi příliš nechtělo malovat tolik panenek.

Výtvarné pomůcky, se kterými autorka pracuje, jsou velmi speciální média, která málokdo najde ve svém výtvarném šuplíku. Ani já nemám takového instrumenty doma – a co teprve začátečník, který začíná hledat svůj vlastní styl? Kniha se dělí na 4 hlavní kapitoly.  Každá kapitola obsahuje 1-2 kreativní cíle, které nás stimulují pro vytvoření vlastního stylu (např. vybrat prvky, které se nám líbili, přivlastnit si je, pozměnit a v následné malbě je opakovat) a 4 lekce = pohádky. Celkem v knize najdeme 16 známých pohádek (Červená Karkulka, Bambi, Alenka v říši divů, Locika, Princezna Husopaska, Malá mořská víla, Šípková Růženka, Děvčátko se sirkami, Ledová královna, Mulan, Zlatovláska a tři medvědi, Blodeuwedd, Petr Pan, Kráska a zvíře, Žabí princ, Nerozhodný drak). Oceňuji to, že každá pohádka začíná stručným popisem děje, kdo je jejím autorem, z jakého století pochází, různými konci pohádek, co do příběhu chtěla umělkyně prostřednictvím malby přinést. Další přibližně 4 stránky obsahují podrobný slovní i vizuální popis, jak dílo krok za krokem vznikalo. Oceňuji uspořádanost, přehlednost, podrobnost, pochopitelnost při vysvětlování.

Když jsem četla název knihy a anotaci, očekávala jsem něco jiného. Nechci však ostatní potencionální čtenáře od publikace odradit. Při tvoření mám už svůj vlastní styl, nerada do puntíku kopíruji práce druhých, proto mi kniha nebyla blízká. Ale vy, co začínáte a vedení krok za krokem je to, co hledáte a potřebujete, tak si knihu v knihkupectví vyhledejte a prolistujte se v ní. Třeba zrovna pro vás bude tím pravým ořechovým.

 

Vnímejte svět kreativně: Jak se dívat, propojovat a tvořit

Jak často si všimnete textury natřené zdi nebo vůně v domě vašich přátel? Uvědomujete si pocity, které to ve vás vyvolává? Propojte pozorování s emocemi a v praktických kreativních cvičeních objevujte nové možnosti, jak se dívat na svět okolo.

Prozkoumávání a procvičováni vlastní kreativity je proces. Nejsou zde žádné testy, které by ověřovaly vaši úroveň pokroku, žádné známky, žádné složené či neúspěšné zkoušky – pouze vytrvalá hra a experimentování.

Umělkyně a lektorka Philippa Stanton vám pomocí rad, tipů, cvičení a příkladů z vlastní praxe napomůže vnímat všemi smysly, propojovat je, pozorovat barvy nebo do kreativního vývoje zapojit tak obyčejnou věc, jako je nudění se.

„Nuda je nezbytnou součástí kreativního procesu a neměli bychom ji opomíjet. Naše mysl je neustále připoutána, často k našim elektronickým zařízením, a konstantní proud podnětů nenechává žádný prostor pro zahálčivé myšlenky. Kdo ví, kolik báječných nápadů nám už takhle uteklo, zatímco jsme hráli videohry nebo brouzdali sociálními sítěmi? Říká se, že vědec Galileo se kdysi nudil během mše v Pise. Začal tedy měřit dobu kmitání obrovského lustru v katedrále za pomoci vlastního pulsu. Díky své zatoulané mysli tak vynalezl způsob, jak měřit čas.“

Vlastní recenze

Ve chvíli, kdy od knihy neočekávám nic zvláštního, tak mě svým obsahem velmi překvapí, stejně tak to bylo u této publikace. Důvodem, proč jsem si ji vybrala, byla líbivá titulní strana a první věta v anotaci, která ve mně vzbuzovala potřebu vědět víc: Jak často si všimnete textury natřené zdi nebo vůně v domě vašich přátel?“

A co se mi na knížce líbilo, když jsem ji skutečně držela v ruce? Velmi příjemný formát padnoucí přesně do ruky, styl i velikost písma, přehlednost textu, pastelová barevnost fotografií vzbuzující svou tématikou i barvami k okamžité představivosti a chuti tvořit; dále citáty, které jsou zakomponovány v celé knize a vždy tematicky korespondují s danou podkapitolou.  Pokud se do knihy začtete, zjistíte, že text autorky je velmi čtivý, příjemný, psaný v ich-formě. Díky tomu, že autorka ve svých pojednáních zapojuje vlastní poznatky, znalosti z historie, zmiňuje malíře, filmy, kde se s motivem můžeme dále setkat, nám přirozeně nabízí další možnosti, kde hledat inspiraci. Taktéž to svědčí o jejím hlubokém rozhledu v oboru. Textu je v knize přiměřeně, není psán nikterak odborně, abychom mu neporozuměli.

Myslím, že si o knize uděláte největší představu, pokud vám naznačím její obsah. Jedná se o publikaci plnou úžasných cvičení/úkolů od začátku do konce pro rozvíjení vaší kreativity. Pojďme si některá cvičení ve vybraných kapitolách přiblížit.

  • Plán, praxe a překážky – navštívit dvě místa ve vašem bydlišti, kde jste ještě nebyli; pozorovat tající kostku.
  • Pozorování – pozorovat stíny, která vrhají stropní světla a odrazy v kalužích; ochutnat něco, co jste nikdy nejedli; projít ulici, kterou jste nikdy neprošli; počítat různé druhy povrchů pod nohama – asfalt, kočičí hlavy.
  • Textura a wabi sabi – nasbírat 20 abstraktních snímků různých textur.
  • Barvy – sbírat venku/doma všechny příklady od jedné barvy, na které nám padne zrak a vytvořit z nich sbírku.
  • Smysly a synestezie – sběr smyslových zážitků – vůní, chutí, dotyků a zvuků.
  • Atmosféra a nicnedělání – pozorovat páru horkého čaje, dívat se po celou dobu z okna než se čaj ochladí, při pití i dopití.
  • Světlo a stín – sbírka stínů pomocí fotoaparátu.
  • Kompozice – vybrat něco čeho máme hodně (propisky, příbory, nářadí, ponožky, suché listí), rozhodit předměty, přemisťovat je a skládat.

Zpočátku jsem si myslela, že je kniha určena jen výtvarníkům, kteří ztratili múzu pro tvorbu. Mýlila jsem se. Kniha je určena všem, kdo hledají kreativitu ať už pro psaní, hudbu, fotografování, vymýšlení nápadů pro své projekty i děti. Dále si myslím, že by si knihu měli prostudovat bez rozdílu všichni dospělí, aniž by chtěli svou kreativitu rozvinout. Jsou zde jednoduché nápady, které vás maximálně motivují se skutečně dívat na svět okolo vás se zaujetím, všímat si jeho nepatrných krás, prožívat ho všemi smysly, stejně tak jako jsme to dělali kdysi, když jsme byli dětmi.

 

Na rozcestí ke štěstí / od štěstí 

Dvojkniha pro mladší školní věk, která spojuje příběh s poučením. První kniha prostřednictvím jednoduchých zážitků, které jsou dětem důvěrné známé z jejich prostředí (sourozenecká nevraživost, neochota půjčovat své věci, žárlivost na úspěšnější kamarády, vlastní lenost atd.) seznamuje čtenáře se sedmi největšími lidskými špatnostmi. Každý z příběhů je zasazen do dětského světa, odehrává se v nebližší rodině nebo v dětském kolektivu. Druhá kniha obsahuje též sedm příběhů se stejnými hrdiny, ovšem hlavní postava se tentokrát zachová jinak, dobře. Rodiče a děti mohou díky jednoduchým příběhům citlivě pracovat s otázkami toho, co je správné a špatné, co jsou lidské slabosti a jak je zároveň skvělé jim nepodlehnout.
Knihu uvítají děti mladšího školního věku, rodiče, prarodiče, pedagogové.
Daniela Krolupperová je překladatelka a novinářka, vydala řadu oceňovaných knih pro děti, v Portále např. Mizící hmyzíci, Jde sem lesem, Polární pohádka, Tajemství olivového háje aj.


Vlastní recenze

Vždy mě víc zaujmou pohádkové knížky, které jsou i poučné. Od Daniely Krolupperové mám ve své knihovně už dvě takové – Rybí sliby a Jde sem lesem. Zmíněné knihy mají funkci vzdělávací (děti se dozvídají informace o rybách, vodních živočiších a bylinkách), publikace Na rozcestí ke štěstí/ od štěstí obsahuje efekt výchovný.

Jedná se o dvojknihu, která z jedné strany líčí příběhy se špatným koncem (Na rozcestí od štěstí) a při otočení celé knihy „vzhůru nohama“ popisuje příběhy s dobrým koncem, kdy se podaří hlavnímu hrdinovi slabost překonat (Na rozcestí ke štěstí). Každá knížka má svůj začátek na titulní straně, konec uprostřed a i svou barevnost. Střed knihy je znázorněn mapou s domy, silnicemi a hlavním hrdinou na koloběžce. Každá „kniha“ obsahuje 7 příběhů na PÝCHU, LAKOMSTVÍ, ZÁVIST, VZTEK, LHOSTEJNOST, NESTŘÍDMOST a LENOST. Příběhy dlouhé na 8-9 stránek jsou až na jejich úplný závěr zcela totožné, proto by mi patrně přišlo zbytečné číst hned za sebou dva stejné příběhy. Možná by stačilo přemýšlet, jak by mohl znít příběh s opačným koncem, poté si ho přečíst a následně zahájit diskusi.

Za každou kapitolou najdeme přibližně 7 otázek vycházející z příběhu a 7 obecných otázek týkající se dané problematické vlastnosti nutící děti k hlubšímu zamyšlení. Tyto otázky najdeme v obou částech knihy.  Z mého úsudku bych řekla, že otázky k Jirkovu příběhu jsou méně náročné s možností dohledat je v textu než otázky obecné (např. Jaký je rozdíl mezi lakomstvím a opatrností? Kde končí opatrnost a začíná lakota? Proč je důležité nepodléhat vzteku? Koho vztek ohrožuje?) U knihy: „Na rozcestí od štěstí“ najdeme na konci každého příběhu v několika větách definici dané lidské slabosti, která je pro děti velmi srozumitelně vysvětlena.

Příběhy pojednávají o Jirkovi, klukovi ze 3. třídy, který rád rošťačí. Bydlí ve Všechovicích, má maminku, tatínka a dvě sestry – starší Olgu ze 6. třídy a Blanku chodící do 1. třídy.  Nejvíc ze všeho ho baví jezdit na koloběžce, která ho provází celým příběhem. Jirka se však pyšní, že na ní umí nejlepší triky, setkává se s lakotou, kdy nechce svou koloběžku i další věci půjčit svým kamarádům, aby mu je nezničili; závidí bohatému klukovi jeho lepší koloběžku; vzteká se, když mu nejde trik a to tak, že mrští koloběžkou o zem atd. Líbí se mi, že jsou výchovné prvky podány na zcela běžných situacích, které jsou dětem známé. Vlivem toho dobře pochopí špatnou vlastnost a dokáží o ní více přemýšlet a diskutovat.

Věkově je určena dvojkniha pro mladší školáky. Můžeme ji sice předčítat předškolním dětem, ale otázky na konci kapitol jsou po menší děti velmi náročné. Taktéž bych řekla, že je publikace o něco vhodnější pro pedagogy na základě otázek určených k hromadným diskusím, ale věřím, že s ní dokáží stejně dobře pracovat i rodiče a prarodiče, kteří chtějí, aby si jejich ratolesti uvědomili, co je v životě správné a špatné.

Kulihrášek a Budulínek 
Dvojitá kniha a tudíž i dvojitá porce výpravně ilustrovaných pohádek pro děti. Vedle klasické lidové pohádky o neposlušném Budulínkovi se děti setkávají i s malým, ale chytrým Kulihráškem, který nejen dokáže tatínkovi donést na pole těžký oběd, ale přelstí i bohatého knížepána.
Kniha navazuje na známou edici dvojitých pohádek, které v nakladatelství Portál vyšly již dříve (Kůzlátka a Dvě pohádky). Jejich kouzlo stojí především na textech známých lidových pohádek doprovázených podmanivými ilustracemi Vladimíra Krále.

Vlastní recenze

Dvě pohádky v jedné čtvercové knížce v pevné vazbě na necelých 50 stran jsou kvalitně tištěné na pevném křídovém papíře. Je to tedy kniha velmi praktická z hlediska pevných stránek, rozsahu, množství i velikosti písma. Od nakladatelství Portál existují v této podobě už další dvě oboustranné pohádkové knihy (Kůzlátka a Dvě pohádky), mě se však tato varianta do rukou dostala poprvé. Publikace je určená pro nejmenší.

Z jedné strany objevíme známou lidovou pohádku BUDULÍNEK a při otočení celé knihy „vzhůru nohama“, novou autorskou pohádku od M. Ďuričkové KULIHRÁŠEK. Každá má svůj začátek na titulní straně a konec uprostřed. Střed knihy, kdy přechází příběh z příběhu na příběh, je výborně znázorněn spirálou – prostě dočtete jednu pohádku, zavřete knihu, otočíte a čtete jinou pohádku z druhé strany, což pokládám za velmi originální. Kniha je plná obrázků s menším množstvím textu, takže knihu ocení začínající čtenáři a ti, co si rádi prohlíží poutavé obrázky.

Pohádku o neposlušném Budulínkovi zná myslím každý. Patří mezi klasiky, kterou rodiče rádi řadí do svého repertoáru díky jeho výchovné funkci. Pohádka je velmi krátká, jako rodič ji máte přečtenou do 5 minut. Celou knížku i s důkladným prohlížením ilustrací máte zvládnutou za 15 až 20 minut. Překvapil mě dějový spád o Budulínkovi, příběh zůstává nezměněný, ale je velmi zestručněný, proto je vhodný i pro první čtenáře. Pohádku o chytrém Kulihráškovi jsem neznala, děj mě nadchl svým nápadem a věřím, že osloví i ty nejmenší. Pohádka se zpočátku trochu podobá Palečkovi, která se ale záhy změní v originální příběh.

Knížka mě však jako výtvarnici zaujala především svou osobitou ilustrací, která výrazně dominuje nad textem. V knize nenajdete jediné volné bílé místo, každá stránka hraje překrásně sytou barevností. V podstatě bychom ani nepotřebovali text, stačilo by vyprávět děj podle kreseb. Ilustrace u Kulihráška jsou laděné do zelena a u Budulínka díky lišce do oranžova. Nezaměnitelné ilustrace Vladimíra Krále jsou hravé, moderní. Vyjadřují přesně to, co je v textu a přesto maximálně otevírající prostor fantazii. Trochu se však obávám, že ne jednomu dítku se budou zdát strašidelné. Přičítám to kresbě malých očí, ale třeba se dětem ilustrace budou velmi líbit. Pokud mám ale jako výtvarnice ohodnotit styl ilustrátora, zařadila bych je mezi ty nejzajímavější, které jsem kdy viděla a řekla bych, že mají velmi umělecký ráz.

Lidové písničky a hry s nimi 2 

Pokračování úspěšného titulu Lidové písničky a hry s nimi představuje téměř sto českých, moravských a několik slovenských lidových písní v jednoduché notové lince a s akordy. Každou píseň doprovázejí inspirativní podněty pro práci ve skupině, návody ke hrám a činnostem, které souvisejí s tématy a situacemi v písni, s její náladou a dějem.

Vlastní recenze

Publikace je pokračováním: Lidové písničky a hry s nimi. Na základě srovnání z pouhé anotace bych řekla, že první titul obsahuje populární lidovky vhodné pro děti již od 3 let.  Ve zpěvníku: Lidové písničky a hry s nimi 2 převažují méně známé písně a to především se zaměřením na moravské lidové písně, proto bych ho doporučila až pro děti mladšího a staršího školního věku.

Pojďme začít tak trochu od konce. V závěru publikace nalezneme podrobný obsah písní, které jsou řazené abecedně a to nejen v obsahu, ale i v celé knize, proto je velmi snadné v ní vyhledat píseň, pokud známe její název. Taktéž v obsahu najdeme vepsáno, která z písní je nahrána na přiloženém CD. Tomuto seznamu předchází obsah CD, ve kterém najdeme 34 písní ve zpívané verzi a dále 22 vybraných doprovodů, které usnadní pedagogovi práci při výuce. Na CD se objevují pro mě písně neznámé, což je fakticky dobře. K čemu bychom nutně potřebovali mít nahrané známé písničky? Takto si vytvoříme u 34 písní ze zpěvníku představu o jejich melodiích, tempu i možnostech sól. Písně jsou na CD řazené postupně tak, jak jdou vzestupně ve sborníku.

Písně jsou nazpívány dospělými i dětmi za velmi kvalitního doprovodu klavíru, klarinetu, violoncella či kytary.  Výběr písní je dobře zvolený po stránce harmonické, melodické i rytmické. Avšak vlivem nářečí, složitosti významu textu, většímu tónovému rozsahu jsou vhodné až pro děti základní školy. Pedagogové v MŠ tento zpěvník s dětmi myslím moc nevyužijí.

Popularita písní v titulu je zcela individuální. Za mě jich znám pouhých 12 ze 100 (a to si myslím, že můj zásobník písní není tak chudý), mezi které patří například: Čerešničky, Dobrú noc, K Budějicům cesta, Kolíbala bába čerta, Na tom bošileckým mostku, Ptala se Zuzana Kuby, To ta Helpa. Někoho může převážná neznalost písní odradit od výběru zpěvníku, někdo naopak rád vyhledává nové lidové písničky.  Pokud na tom tedy budete podobně jako já, 34 písní naposloucháte díky CD a u zbytku bude nutné si sednout ke klavíru a přehrát si je.

Notové záznamy písní jsou krátké v rozsahu na 2 až 4 notových linek s vepsanými akordy a českými názvy tempových výrazů. Pod písní jsou uvedené texty dalších slok a 3 symboly pro práci s písní. První symbol stručně objasňuje, v jaké situaci se nachází postavy v písničce (např. děda si dělá legraci z vnoučka, který se učí psát). Druhý symbol sděluje hlavní téma písničky a třetí symbol (za mě nejlepší, díky němuž bych si knihu pořídila) obsahuje několik hravých námětů (diskuse, různé typy her) vztahující se ke konkrétní písni sloužící k jejímu většímu pochopení a prožití. Uvedu příklad u známé písničky: Dobrú noc – Uspáváme plyšáka rychle a překotně x klidně a laskavě; Uděláme dvojice, jeden je miminko a druhý je máma, která ho kolíbá a tiše mu zpívá: Halí, belí; Povídání: Zdají se Vám sny? O čem? Věřím, že pokud bychom aplikovali tyto činnosti při seznamování s písní, tak by se i menší děti dokázaly některé složitější písně naučit. Ne však všechny činnosti jsou vhodné od nejmenšího věku.

 

Vesmírné luštění a doplňování: Turistický průvodce Sluneční soustavou

Mimozemšťan Qark cestuje se svým kamarádem Xylem vesmírem. Pokud rádi luštíte křížovky, písmenková domina, číselné spojovačky, máte rádi bludiště a doplňovačky, můžete se vydat s nimi. Na cestě se dozvíte ještě něco z vesmíru, třeba jak se jmenuje naše nejbližší hvězda, z čeho jsou vytvořeny okolní planety, co na nich najdete a mnoho dalšího.

Zábavné luštění pro všechny kluky a holky prvního stupně, kteří se navíc rádi dozvídají nové informace.
Jana Majetičová je pedagožka na prvním stupni. Vesmírné luštění vzniklo původně jako pracovní listy pro děti v odpolední družině a je tedy testováno přímo na dětech.

 

Vlastní recenze

Knížka v měkké vazbě ve formátu A4 a v černobílém provedení (tedy ideální na kopírování) obsahuje soubor pracovních listů na téma VESMÍR vhodný pro žáky 2. -3. tříd, ale zabavíte jimi i starší děti a některé úkoly zvládnou i děti předškolního věku.

Neděste se, že jste v zápatí neobjevili čísla stránek. Publikace má očíslované jednotlivé pracovní listy přímo před zadáním úkolu, kdy ve většině případů platí co strana, to jeden pracovní list. Občas se objeví pracovní list na 2 strany –  například při skládání puzzle, kdy na jedné straně najdete dílky k vystřižení a na druhé straně text se zadáním a obrysem, kam části vlepovat. Autorka vytvořila celkem 57 listů na téma Vesmír, což je úctyhodný počet. Co mi možná drobet chybí je obsah, ale kniha není zas tak obsáhlá, aby v ní člověk sáhodlouze hledal vybraný úkol. Navíc pokud si knihu důkladně projdete, zjistíte, že autorka vytvářela příběh, který na sebe plynule navazuje. Putování začíná od planety Merkur a končí u Pluta, po nich následují komety, mlhoviny, hvězdy, černé díry. Kromě planet najdeme úkoly i na měsíce Jupiteru, Saturnu i naší Země. Autorka vytvořila pro každý vesmírný objekt minimálně 2 pracovní listy. Nové poznatky o planetách i dalších objektech Sluneční soustavy jsou obsažené přímo v zadání úlohy anebo je děti získají prostřednictvím luštění.

Text s objasněním úkolů je dlouhý na 2 až 3 řádky, kde jak jsem zmínila výše, je buď obsažena přímo teorie anebo sděluje, co vyluštěním děti zjistí. Kromě mnoha rozmanitých typů úloh, kdy děti budou luštit, vybarvovat, dokreslovat, vystřihovat, skládat, slepovat, tak si navíc rozvíjejí čtenářskou i matematickou gramotnost a procvičí jemnou motoriku. Typy úloh se opakují, což je při takovém počtu pracovních listů logické (klobouk dolů před tím, kdo vymyslí 57 zcela odlišných úkolů). V souboru najdete: skládání dominových kostek, číselné spojovačky od č. 1 do cca č. 65, hledání rozdílů, labyrinty a bludiště, puzzle, hledání správného stínu, osmisměrky, sudoku, vyškrtávání určených písmen, šipkovaná.  Dovolím si tvrdit, že několik pracovních listů lze využít i v MŠ u předškoláků a to převážně tam, kde se nepíše (puzzle, labyrinty a bludiště), primárně má však největší využití na 1. stupni ZŠ. Co mi však jako pedagogovi chybí je absence správného řešení úloh na konci publikace.

Závěr chci konstatovat, že mě kniha překvapila svým vzdělávacím přínosem. Pracovních listů, ve kterých děti skutečně zjišťují podnětné informace do výuky, není nikdy dost a zde i kdybyste vesmír s dětmi probírali každý rok, máte vždy možnost jim po několik let nabídnout nové neopakující se pracovní listy.

 

  • Výtvarný záměr: zpodobnit svou představu o vzhledu masožravé rostliny podle své fantazie
  • Výtvarná technika/postup: papírová koláž, asambláž
  • Pomůcky: čtvrtky A4, turecká káva, hrníček, širší kulaté štětce, vlnitá lepenka, barevný vlnitý papír, nůžky, tužky, bílé pastelky, černý Centropen, barevné papíry, plata od vajec, lepidlo Herkules, ubrus.

Motivace a hra
  • Hledání odpovědí na otázky – Jak může vypadat masožravá rostlina? Jak se svým vzhledem asi liší od běžné květiny, která jídlo přijímá stonkem? Má ústa a zuby? Myslíš, že by tě kousla do prstu? Může mít oči? A čím se vlastně živí? Jmenuj některý hmyz. Čím láká své oběti k sobě – vzhledem, vůní? Čím je chytá?
  • Píseň: Masožravá kytka a cvrček
  • PL: Masožravá kytka – Pedagog vytvoří trojice kartiček květin, přičemž jedna bude kresba, druhá její stín a třetí chybný stín (od jiné květiny, nebo s malým rozdílem). Pracujeme v kruhu. Učitelka rozloží vždy 3 karty (1 kresba, 2 stíny) a vybrané dítě umístí berušku (z kamínku/zátky) na stín, kam si může sednout – tedy na chybný stín. Správný stín shodný s kresbou patří kytce masožravé, která by ji mohla sežrat.

 

Realizace výtvarné činnosti

Aby nám květiny jednak voněly a zároveň jsme natónovali i pozadí, použili jsme malbu kávou (lógr s trochou vody). Čtvrtku necháme schnout a mezitím se jdeme věnovat výrobě masožravých rostlin, pro které jsme zvolili decentní barevnost. Pokud se podíváte na fotografie hmyzožravých rostlin, zjistíte, že masožravky mají všemožné odstíny, takže vy můžete sáhnout po pestřejších vlnitých papírech. Přírodní barevnost jsme získali z běžných krabic a pro ústa masožravky jsme použili plata od vajec, které pedagog vystřihne na jednotlivé dílky a děti si je samy už upraví do podoby, kterou požadují. Děti si rostlinu prozatím sestavují na stůl či jiný starý papír, a jakmile natónovaná čtvrtka uschne, lepíme na ni. Masožravky lze doplnit o personifikované prvky jako jazyk, zuby, oči, ruce apod. Lze se inspirovat i různými fotografiemi masožravých rostlin, v našem případě se vycházelo jen z fantazie dětí.

  Závěr

  • Představení masožravek – Její název, popis, čím loví a jak k sobě láká hmyz.

    • Výtvarný záměr: navrhnout jednoduchou podobu květiny, která by byla malinko v něčem jiná, než mají ostatní; z koláže provést barevný tisk
    • Výtvarná technika/postup: tisk z papírové koláže
    • Pomůcky: 3 čtvrtky A4/dítě, tužky, nůžky, lepidlo v tubě, barevné tiskařské barvy, plastová/skleněná destička, tiskařské válečky a těrky, noviny, stará lžíce, ubrus.

Motivace a hra
  • Seznámení s výtvarným  motivem – Necháme kolovat opravdovou květinu. Ať si ji děti lehce ohmatají, přivoní si k ní. Kde se můžeme setkat s květinami?
  • PH: Uvíjíme věnečekUvíjíme věneček, ze všech našich kytiček. Zapleteme do věnečku kvítek, lístek i kytičku. Jaké jméno máš? Pojď ty mezi nás! Učitelka nebo vybrané dítě chodí mezi dětmi, které sedí na koberci v tureckém sedu. Na otázku: „Jaké jméno máš?“ odpoví vybrané dítě názvem kytičky a chytí se kamaráda, který se ptá. Hra pokračuje, dokud se nedrží všechny děti.
  • VV: Naše zahrádka – Děti sedící na zemi si posílají klubko vlny, které zanechává po rozmotání barevnou linii, a přitom sdělují, o jakou květinu by se chtěly na své zahrádce starat. Pak si vyhlédnou ze vzniklých tvarů a linií „záhonek“ a pustí se opodál do tvoření květin. Každý dostane čtvrtku A5, na kterou si nakreslí jednoduchou květinu, kterou je schopen vystřihnout a vloží ji do vybraného záhonku.

Realizace výtvarné činnosti

Dvě čtvrtky budeme potřebovat pro koláž a třetí pro tisk z koláže. Některým dětem chvilku trvá pochopit, že nakreslené prvky nebudou po tisku viditelné, že je potřeba vše nakreslené vystřihnout, proto je vhodné dětem na příkladu ukázat, že např. střed květiny bude vidět, pokud vystřihneme kolečko a to nalepíme do jejího středu.

Zvolíme si podkladový papír, na který budeme prvky lepit a papír, na který budeme prvky kreslit tužkou a ty následně vystřihovat. Z vystřižených prvků sestavujeme květinu/y. Jakmile mají děti částečně hotovou kompozici, je vhodné prvky přilepit lepidlem na podkladovou čtvrtku, aby se ve změti odstřižků neztratily.  Až poté doporučuji lepit detaily jako kolečka na vázu apod.  Každé dítě si zvolí 2 tiskařské barvy, které bude chtít pro svůj tisk použít. Ty pedagog nanese na plastovou/skleněnou desku, rozválí do plochy a děti si je pomocí válečků nanáší na koláž ležící na novinách. Každá barva by měla mít svůj váleček. Ideální je začít světlejší barvou, nebát se barvy i částečně překrývat. Do míst, kam se váleček nedostane, použijeme látkové těrky (viz…). Na koláž opatrně přiložíme bílou čtvrtku a provedeme tisk pomocí válečku a staré lžíce.

Závěr

    • Komparace dětských prací – Porovnáváme, zda se mezi výtvory neobjevují stejné květiny, podobné řadíme k sobě. Poukazujeme a oceňujeme originální prvky i kompozice.
    • Pozn. Při této technice se dá vytvořit pomocí jedné matrice více otisků, nicméně počítejte s tím, že tisky z formátu A4 pojmou mnoho tiskařské barvy, takže opakované otisky využívejme jen v nutných případech.

KORUNKOVÉ UZÁVĚRY JAK JE NEZNÁME
  • Výtvarný záměr: použít zátky jako podporu svých kreseb a objevit tak vlastní tvůrčí možnosti
  • Výtvarná technika/postup: dokreslovaná asambláž
  • Pomůcky: čtvrtka/karton A6, korunkové uzávěry od skleněných lahví, lepidlo Herkules, mistička a štěteček na lepidlo, černé fixy

 

Motivace a hra

  • SH: Uhádni předmět – Kolování uzávěru za zády, poznávání hmatem.
  • Diskuse: Zátky – Na čem je najdeme? (na skleněných lahvích) Kde je nejčastěji můžeme vidět? (na pivních lahvích). Co je natištěné na víčku? (logo výrobce)
  • Matematika se zátkami – Pomocí matematických znamének > < porovnáváme jejich množství; počítáme, kolik máme odlišných zátek dle loga, kolik jich máme od určité značky; třídíme víčka podle loga do skupin.
  • Rozvoj představivosti: Co by mohlo víčko představovat? – Učitelka děti navede, že by se mohlo jednat o oči lidí, zvířat, víčko by mohlo znázorňovat míč, Slunce…prostor po nápady dětí.
  • Inspirace tvorbou umělce – Portugalský umělec Victor Nunes Faces využívá předměty denní potřeby (tužky, odřezky od tužek, části zeleniny, preclíky, plata od léků, sirky, malé nůžky, těstoviny, olivy, kolíčky, popcorn, soletky, tamponky od uší, sítky od ovoce, korunkové uzávěry) k tvorbě obrázků zvířat, lidí, věcí a vytváří z nich 3D ilustrace. Fascinující imaginární svět v každodenních předmětech dokáží vidět i ti nejmenší. Teď už to jen zvládnout zachytit i na papír.

Realizace výtvarné činnosti

Úkolem je zakomponovat do svých kreseb korunkové uzávěry. Sami se přesvědčíte, že dětská vynalézavost se bude u některých jevit jako nevyčerpatelná. Čím víc děti vytvoří kreseb, tím víc se začne v jejich práci objevovat nápad, humor, asociace.

Čtvrtky/kartony A4 rozdělíme pomocí pravítka a tužky na 4 stejné díly a rozstřihneme. Vzniknou nám tak kartičky formátu A6, které jsou pro tvorbu s víčky zcela dostačující. Na stůl vysypeme dostatek uzávěrů, děti si je pokládají na karton a přemýšlí, co vytvoří, co přesně budou znázorňovat. Pokud mají nápad promyšlený, potřou lepidlem stranu s logem a přilepí na čtvrtku. Neměli bychom děti limitovat v počtu nalepených víček, ani v počtu vytvořených kreseb.  Do samotného víčka děti mohou dokreslit drobné detaily (oko, ručičky, šrouby). Pozadí dokreslujeme černým fixem. Nevybarvujeme. Hotové výtvory děti pokládají na předem určené místo, aby si je mohli všichni prohlédnout – jednak pro inspiraci, jednak pro ověření, že můj vlastní nápad už někdo přede mnou neztvárnil, protože jedním z pravidel bylo se příliš v motivech neopakovat.

Závěr

Kromě výše zobrazených nápadů děti znázornily víčka jako: bublinky v limonádě, ruské kolo, oči sovy, tělo motýla, jablíčka na stromě, vnitřek květiny, puk, kruhová okna u lodi, hudební nástroj – Banjo apod. Stačilo mít jen v zásobě dostatek víček a vést děti k přemýšlení nad novými nápady.

  • Výtvarný záměr: z odpadového materiálu vytvořit funkční užitečnou věc
  • Výtvarná technika/postup: práce s textilem a odpadovým materiálem
  • Pomůcky: nápojový karton (od mléka, džusu), bavlněné látky (ne satén, semiš), lepidlo Herkules, pravítko, nůžky, štětce a mističku na lepidlo, ubrus, plastová destička, knížky na zatížení, nýtovací knoflík na silné látky, kladívko, dřevěné prkýnko, potřeby pro nýtování.

Motivace a hra

  • Peníze (diskuse) – Víš, kde dospělí berou peníze? K čemu slouží? Máš už teď nějaké svoje peníze? Co si za ně chceš koupit? Víš, kolik peněz na to musíš ušetřit?
  • Jak peníze vypadají? – prohlédnutí kovových mincí z obou stran.
  • Miskovaná (didaktická hra) – hra ve dvojicích s opravdovými penězi. Dětem dáme ke hře 1 Kč, 2 Kč, 5 Kč, 10 Kč a to od každé hodnoty 5 krát. Děti se pravidelně střídají. Pokud se hráč trefí mincí do misky, započítává se její hodnota do jeho skóre, pokud mine, jde na konto protihráče. Hráči si sami volí, jaké mince budou házet.
  • Seznámení se záměrem – Drobné se schovají v parádní peněžence z nápojového kartonu, který si mají děti za úkol přinést do školky. Motivací je už samotná výroba peněženky.

 

Realizace výtvarné činnosti

Dle věku a zručnosti dětí provede krok 1-5 pedagog, zbytek (kromě nýtování) provádí děti.

  1. Z krabice odstraníme dno i vršek.
  2. Boční strany vtlačíme dovnitř.
  3. Stranu, která obsahuje spoj, rozstřihneme přesně uprostřed a krabici rozložíme, kromě přední (střední) strany naměříme odshora 5,5 cm široký pásek a ustřihneme ho.
  4. Krabici opět složíme a tu část, která je dvojitá, přehneme na polovinu.
  5. Přes ni přehneme vyšší stranu a přitlačíme.
  6. Na rozloženou potištěnou stranu krabice naneseme dostatečné množství lepidla Herkules (ale tak, aby se netvořily loužičky) a položíme na rub vybrané látky. Na karton položíme plastovou destičku, zatížíme knížkami a chvíli takto necháme. Posléze látku okolo obstřihneme – nad vyšší stranou je potřeba mít cca 10 cm látky, u zbytku stran stačí ponechat 1,5 cm.
  7. Dolní hranu přilepíme tak, že ji přehneme přes okraj, stejně tak i obě horní hrany. Horní díl nejprve přilepíme na bocích, poté celý proužek přehneme dolů a přilepíme.
  8. Z tvaru zůstaly trčet okraje látek na bocích. Jeden natřeme lepidlem zevnitř a druhý zvenku a přiložíme je na sebe tak, aby se krabice spojila do původního tvaru.
  9. Jakmile lepidlo zaschne, vtlačíme dovnitř boky (jako v kroku 2) a složíme peněženku (krok 4).
  10. Celou vnitřní část, která je polepená látkou, potřeme hojně lepidlem, přehneme na půl, ohneme přes ni nejvyšší stranu a dáme do druhého dne lisovat pod knížky.
  11. Druhý den pedagog narazí na potřebná místa nýtovací knoflík, jehož barvu si děti vyberou, pokud samozřejmě mohou.

 

Závěrečná činnnost

  • Výroba mincí – rozklepání kovových zátek, vepsání číslic 1, 2, 5, 10; jejich vložení do peněženky.
  • Zaplať (sčítání) – učitelka každému dítěti (popř. hromadně) řekne částku, kterou má zaplatit. Vyndání mincí z peněženky v dané hodnotě.

  • Výtvarný záměr: rozfoukáváním tuše záměrně tvořit křížící se linie, vzniklé prostory barevně vyplnit osobní škálou barev
  • Výtvarná technika/postup: rozfoukávání tuše, kresba fixy
  • Pomůcky: černá tuš, mistička na tuš, brčka, tvrdé kartony A4 s lesklejším povrchem (nebo čtvrtky A4), fixy (popř. voskovky, pastelky), ubrus.

 

Motivace a hra 
  • Pozorování: Typy pavučin – Když kdekoliv objevíme zajímavou pavučinu, nastříkáme ji lakem na vlasy a sejmeme na barevný papír, kam se díky laku přilepí. Mezi nejznámější patří kruhová, ale mnoho pavouků tká i sítě plachetkové, kráterové, horizontální, prostorové.
  • PH: Pavučina a mouchy – Děti jako mouchy prolézají pavučinu z provázku napnutou prostorově mezi stromy (či nábytkem a nářadím v tělocvičně) tak, aby se co nejméně krát pavučiny dotkly, protože jinak by se přilepily a pavouk by je dostal.
  • Seznámení se záměrem – Naším úkolem bude vytvořit neuspořádanou síť, kterou hravě vytvoříme rozfoukáváním tuše. Jak lze vidět i na fotografii, vlákna tvoří uzavřené otvory a ty zkusíme vybarvit. Víme, že moucha vidí barevně (kromě červené, ale malé děti tím nezatěžujeme) a třeba díky dekorativní barevnosti ji bude pavučinka více lákat k prozkoumání a zamotá se nám do ní.

 

Realizace výtvarné činnosti

Na papír si děti pomocí brčka kápnou černou tuš. Kapku rozfoukávají všemi směry tak, aby vytvořila rozvětvenou pavučinku. Také se ale snaží o to, aby se linie vzájemně protínaly a vytvářely co nejvíce uzavřených prostorů, které budeme záhy vykreslovat.

Jakmile jsou děti s pavučinkou spokojené a mají v ní dostatek uzavřených ploch, začneme je vybarvovat. Snahou je, aby dvě stejné barvy nikdy neležely v pavučině vedle sebe. Pokud použijeme lesklejší karton, rozfoukávání tuše půjde daleko líp, ale je vhodné pro vybarvování zvolit pouze fixy. Pokud jste použili jako podklad klasickou čtvrtku, tuš se sice rychle zapíjí do podkladu, rozfoukávání je náročnější, ale na kresbu lze volit mezi pastelkami, voskovkami i fixami.  Aby pavučinky nebyly tolik barevně divoké, doporučila jsem dětem vybrat si 4 fixy, které se jim líbí a ty střídat. Kdo má ovšem potřebu využívat více barev, nebraňme mu v tom.

Závěr

  • Rozvoj fantazie – Nepřipomíná nám celkový tvar/část pavučinky něco konkrétního? Neobjevíme v ní třeba nějaké skryté zvířátko?
  • Komparace dětských prací – Kdyby si byl/a moucha, jaká pavučina by tě nejvíce lákala k tomu se na ni letět podívat zblízka?

  • Výtvarný záměr: proměnit hrací karty v postavy ztvárňující konkrétní povolání
  • Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika
  • Pomůcky: bílé čtvrtky A4-A3, hrací karty, lepící guma, tužky, pastelky, slabý černý fix.

Motivace a hra

  • Vyprávění děje: Alenka v říši divů – Alenka zahlédla mluvícího bílého králíka a vydala se za ním. Upadla do hluboké králičí nory, dopadla do podivného domu, kde našla dortík s nápisem „sněz mě“. Když tak učinila, zvětšila se natolik, že jí byl dům malý. Ze zoufalství plakala. Po vypití lahvičky s nápisem „vypij mě“ se zmenšila, až byla úplně malinká, proto se málem utopila v kaluži svých slz. Alenka chtěla zpět svou původní velikost, houseňák jí doporučil, aby snědla houbu, po ní ji ale narostl pouze krk, a to natolik, že si ji holubice spletla s hadem. Další sousto z houby jí vrátilo její původní velikost. Při svém putování narazila i na karty.
  • Předčítání: Karty – Od stati, kdy Alenka narazí na zahradníky barvící růže na červeno, přes hru kroketu s plameňáky a ježky až po soudní přelíčení.
  • PH: Hra kroketu – Místo plameňáků (dřevěných paliček) využijeme vařečky, místo ježků (koulí) kulaté ovoce. Některé děti se mohou proměnit v karty a mostem vytvořit branky.
  • Seznámení se záměrem – V pohádce z karet se objevují vojáci, zahradníci, královny i král. Kdyby se Alenka neprobudila a putovala dál světem karet, určitě by potkala další povolání. Kromě karet mohou děti zakomponovat do obrazu i Alenku.

 

Realizace výtvarné činnosti

Každý si nejprve promyslí, jaké povolání bude chtít zachytit a kolik osob bude kreslit. V případě jedné karty volíme formát A4, v případě dvou až tří karet formát A3. Abychom karty nezničili a mohli je použít ještě pro hru, na zadní stranu přilepíme do všech čtyř rohů lepící gumu a děti si kartu/y připevní na čtvrtku. Následně si tužkou načrtnou postavu i s pozadím a pastelkami kolorují. Na závěr vše obtáhnou slabým černým fixem/Centropenem.

 Závěr

Oceňování originality. Uhádneme povolání?

Písmomalba: Objevte krásu ručního písma

Písmomalba je cennou příručkou pro každého, ať už jste úplný nováček nebo zkušený designer, který chce rozšířit své dovednosti. Naučte se vytvořit svoje vlastní jedinečné písmo k ozdobení všeho od vzkazů s poděkováním po pasparty, hrníčky, psací podložky a další. Expertka na malování písmen Kiley Bennett vás kreativně povzbudí moudrými radami, šablonami abeced, inspiračními grafikami a zábavnými projekty, do kterých se můžete pustit, jakmile vaše umělecké sebevědomí prudce vzroste!

Uvnitř najdete vše, co potřebujete na začátek vašeho písmomalířského dobrodružství:

  • 20 kreativních abeced
  • průvodce pomůckami a technikami
  • užitečná praktická cvičení
  • zábavné projekty
  • umělecké výtisky k zarámování
  • listy na procvičování

Vlastní recenze

Když jsem poprvé vzala knihu do ruky a prolistovala ji, viděla jsem jen různá ozdobná černá písmena na bílém pozadí, minimum textu, žádné popisky u abeced. Jednoduše mě publikace na první pohled příliš nezaujala kromě názvu, který mě vybízel k tomu dát publikaci druhou šanci. Ne nadarmo se říká, že nemáme dávat na první dojem. Kniha obsahuje opravdu vše, co potřebujete pro kresbu ozdobného písma vědět. Vše je psáno pochopitelně, jednoduše, jen to není z prolistování hned patrné. A k čemu že ozdobné písmo využijete? Na jmenovky, obálky, pozvánky, oznámení, pasparty, monogramy, loga, dárky, hrníčky, sešity, svatební menu apod.  Publikace v barevném provedení na 144 stran se dělí na 6 kapitol. Vždy na začátku každé kapitoly autorka stručně shrnuje, co v kapitole najdete. Název kapitol zabírá vždy jednu celou stranu, která je celobarevná, takže je velmi rychle v knize nalistujeme .

V první kapitole nás autorka seznamuje s POMŮCKAMI. Uvádí přesné názvy produktů, které používá. Protože ale není Češka, nelze 100% spoléhat na to, že všechny produkty jsou zde běžně k dostání. Autorka však na dalších stranách ukazuje v detailu pera s různými hroty, které se pro písmomalbu používají, proto si myslím, že stačí vysledovat tvar hrotu a pořídit si pera od libovolné značky.  V knize se po celou dobu pracuje se čtyřmi různými fixy pro dosažení různých stylů. Pokud se chcete učit ozdobnému písmu, doporučuji si pořídit všechny čtyři typy, a to 2 s tvrdým hrotem (monolinkové) a 2 s poddajnou špičku, které se ohýbají podle tlaku (štětcové).

Zajímavé bylo pro mě poznání, že tvorba ozdobných písmen vzniká tak, že při tazích směrem dolů se používá silný hrot, v tazích nahoru hrot slabý. Autorka na jedné abecedě zakroužkovala tahy dolů a na druhé straně vytvořila cvičení na obtahování obloučků zaměřené na tloušťku. Stačí si toto pravidlo vrýt dostatečně do paměti a poté ho používat při kresbě všech abeced.

Kapitola ABECEDY je nejrozsáhlejší kapitolou knihy rozkládající se na 90 stran, ve které najdete 20 odlišných abeced. Jsou mezi nimi abecedy pro štětcové písmo, monolinkové abecedy, jednoduché i ozdobné abecedy, kudrnaté, plné křivek, rovné, silné, tenké. Abecedy jsou očíslované od 1 do 20, každé patří 4 stránky v knize. První dvě strany obsahují velká a malá písmena sloužící pro obkreslování, abyste ji dostali do ruky. Vlevo je navíc u každé abecedy několik nápadů, kde ji můžete využít (např. na jmenovky, obálky, svatební menu apod.). Na dalších dvou stranách se učíme danou abecedu již sami psát a to tak, že každé písmeno je rozčleněno do jednotlivých tahů pomocí šipek a číslic, abychom viděli, jak se píše, čehož jsem si vůbec při prvním prolistování nevšimla. Vedle každého písmene je pak místo, kam máme napsat své vlastní písmeno. Mezi abecedami najdete celkem 4 odlišná praktická cvičení na dvoustranu, která si můžete vyzkoušet – jedná se o patkování písma, kombinování písma, ozdobování písmen kudrlinkami, vytvoření vlastní jedinečné abecedy do rámečků. PROJEKTY obsahují pět nápadů, ve kterých můžete využít ruční malování písmen. Jedná se z mé strany o nikterak zvlášť zajímavé nápady (ozdobení psací podložky, hrníček, vzkaz, ozdobný papír), které jsou však v jednotlivých krocích nafoceny a popsány. Zcela na konci má kniha vyhrazeno 12 nalinkovaných stránek určených pro nacvičování písmomalby, které se mi z hlediska množství možná zdají až zbytečné.

 

  • Výtvarný záměr: vyrýt do sádry brouka ze současnosti a uchovat si tak jeho stavbu těla do budoucnosti
  • Výtvarná technika/postup: sádroryt
  • Pomůcky: plastové desky A4, modelína (nebo hlína), sádra, plastová miska např. od masa, stará lžíce, černá tuš, silné kulaté štětce, dlouhé špendlíky, ubrus, obrazová předloha brouků.

Motivace a hra

  • Pozorování: 3D zkameněliny – Zajímavou pomůckou pro ukázku 3D zkamenělin je brožurka „Geologie pro zvídavé – Zkameněliny“, kterou lze zakoupit na webu: http://obchod.geology.cz. Zobrazuje 2D rostlinné a živočišné organismy, z nichž se zkamenělina vytvořila. Aby se organismy dětem zobrazily v rozšířené realitě tedy v 3D, stačí si na Google Play zdarma stáhnout do telefonu či tabletu stejnojmennou aplikaci: Geologie pro zvídavé-Zkameněliny“. Přes aplikaci se podíváte na zvolený motiv v knize a zobrazí se vám animace v 3D – tedy nejen 3D schránky, ale také i živočich, který žil v dané schránce. Je to pro děti skutečný zážitek.
  • Seznámení se záměrem – Vytvoření zkamenělin brouků pro uchování pozůstatků z naší současnosti.

 

Realizace výtvarné činnosti

Na plastové destičce si vytvoříme z modelíny/hlíny ohrádku, kterou posléze vylijeme sádrou. Záleží na dětech, zda chtějí obdélníkovou/čtvercovou/kruhovou/ atypickou formu. Z modelíny vymodelujeme silnější hady, které upevňujeme k podložce a po celé délce zmáčkneme, abychom vytvořili vyšší stěny. Neboť budeme při rytí na sádru vyvíjet tlak, je vhodnější vylít silnější plát, který při větším přítlaku nepraskne. Sádru připraví podle návodu pedagog a buď děti, nebo učitel jí zalije formy. Vhodné je si vzít ke stolečku 5-6 člennou skupinu dětí, která si vytvoří ohrádky. Po jejich dokončení začne učitelka teprve připravovat sádru, která je po nalití do formy během pár minut suchá. Odstraníme modelínu, plát otočíme na druhou hladkou stranu a tu potřeme černou tuší.

Děti si vyberou brouka z poskytnutých obrazových předloh a špendlíkem ryjí do sádry, čímž odkrývají spodní bílou vrstvu. Starším dětem lze na tomto principu objasnit sgrafito na renesančních domech.

 

Závěr

  • Vodorovné vystavení exponátů, poznávání brouků (zkamenělin)

Cesta do pohádky 

Cílem této knihy je ukázat jednu z možností, jak propojit literární předlohu a metody dramatické výchovy při práci s předškolními dětmi. Inspiruje k tomu, jak učit děti a dospělé hledat společnou cestu k příběhům, pohádkám, poezii, dramatické výchově, ale hlavně k životu právě přes pohádkové hrdiny, jejich svět a problémy a také přes tvorbu a realizaci literárně-dramatických projektů.
Kniha nabízí postup při plánování vlastních projektů, zabývá se výběrem literatury, prací s textem, volbou cílů, metod a her. Také představuje několik již realizovaných projektů, které popisují konkrétní činnosti a situace, reflektují průběh, líčí reakce dětí. Projekty jsou doplněné ukázkami grafických listů.
Kniha je určená pedagogům předškolní výchovy, zejména učitelkám a učitelům mateřských škol, ale i dalším, kteří se zajímají o práci s předškolními dětmi. Chce podpořit každého, kdo si rád hraje, čte a hledá inspiraci, jak vše využít v praxi.

Vlastní recenze

Publikace je svým obsahem trochu podobná knize: Od podzimu do léta pohádka k nám přilétá ovšem s tím rozdílem, že výše jmenovaná kniha pracuje se známými pohádkami, obsahuje více čteného textu rozděleného na kratší úseky a více rozličných aktivit rozvíjející schopnosti a dovednosti předškoláka.

Cesta do pohádky v černobílém provedení je vkusně a decentně doplněna o kreslenou ilustraci tvořenou papírovou koláží z novin, což pokládám za velmi originální. Kniha je rozdělena na tři hlavní části, přičemž první dvě kapitoly zabírají přibližně 20% z knihy. Jedná se o teorii napsanou pochopitelným jazykem, kterou doporučuji přečíst. Pojďme si všechny tři kapitoly přiblížit.

Literatura v MŠ – Autorka se zabývá výhodami i nevýhodami předčítání a vyprávění, jak ona sama u dětí vzbuzuje zájem o knihy, tématem dramatizace, výběrem literatury, která by měla splňovat jistá kritéria, aby děti nenudila. Oceňuji uvedení titulů knih, se kterými má autorka při práci s dětmi dobrou zkušenost. Zmiňuje i jak řešit překážky s jazykem (délka textu, zastaralá slova a slovní spojení). Taktéž vybízí k přečtení literární předlohy dřív než s ní začneme pracovat.

Dramatická výchova v MŠ – V této kapitole jsou uvedené různé možnosti osvědčených pravidel. Jedním z nich je vytvoření kruhu, aby na sebe všichni viděli – kromě počítání do pěti, natažení lana, položení polštářků, autorka seznamuje s dalšími zajímavými možnostmi, i jak děti ztišit a upoutat jejich pozornost. V této kapitole jsou popsány metody vedení (předčítání, vyprávění, instrukce, narativní pantomima, učitel v roli atd.).

Literárně-dramatické projekty v praxi je název třetí kapitoly, kvůli které si knihu případně pořídíte. Skládá se z 10 projektů, přičemž kromě tří (O dvanácti měsíčkách, O Ježíškovi, Bruncvík a lev) jsou projekty rozdělené na 4 – 10 lekcí, kdy jedna lekce by měla odpovídat 45 minutám tedy jednomu dni v MŠ v rámci řízené činnosti.  Na konci projektu jsou doplněny lekce o další aktivity, rozsahově se vejdeme vždy na 1 stranu A5. Autorka vychází z autorských méně známých literárních předloh od V. Čtvrtka, dále H. Ch. Andersena, P. Šrámka, L. Seifertové, J. Žáčka. Každému projektu předchází úvodní text, ve kterém jsou uvedeny důležité detaily a skutečnosti plynoucí z realizace. Dále každý projekt na svém začátku obsahuje citaci literární předlohy, hlavní téma a podtémata (díky čemuž dokážeme projekt zařadit do konkrétnějšího týdenního plánu), cíle (osobnostně sociální, poznatkové, dramatické – pochopitelné, psané vlastními slovy), metody a potřebné pomůcky (pro celý projekt). Po úvodní hlavičce projektu následují jednotlivé lekce, které na sebe navazují. Lekce jsou po formální stránce velmi dobře členěné, uspořádané. Čtený text z knihy a vyprávění (přímá řeč) učitelky je zvýrazněné kurzívou. Každá lekce se skládá z 8-12 krátkých aktivit, mezi nimi nechybí četba z dané knihy – čtení cca 2krát za lekci v rozsahu na 5 řádek. Mezi četbami autorka užívá komunikační kruh, různé hry, písně, učitele v roli, pantomimu, opakování rytmu, vyprávění, diskusi, vyrábění.  V závěru knihy se také nachází 13 pracovních listů, na které se odkazuje přímo u konkrétního projektu. Ty dobře fungují po skončení jednotlivých lekcí jako připomenutí předešlého dne. Hezky zpracované pracovní listy rozvíjejí logické uvažování (řazení děje, spojování dvou obr.), grafomotoriku (dokreslení deště, vln) a matematické představy (počítání ryb).

Pokud se ve své školní praxi výhradě držíte tematických plánů a hledáte nové projekty, které byste mohla využít po celý týden, aby aktivity korespondovaly s jednou tématikou, kniha vás asi zklame.  Zde je hlavním tématem daná kniha a vlivem její četby a her se dotknete více témat. Pro představu – projekt Jablečňák – září, poprvé v MŠ, kamarádi, podzim přichází; Brunclík a lev – znalosti o ČR, poznáváme cizí kraje, jak si představuji středověk; Kolotoč v Africe – pouť, práce námořníků, Afrika, exotická zvířata, svoboda pro zvířata. Já, která nechtěla pracovat s konkrétní literární předlohou, jsem si vytáhla z knihy jen pár her ze dvou lekcí zabývající se exotickými zvířaty, což nesplňuje záměr knihy, ale i takto se dá kniha využít. Pokud nejsou děti zvyklé na dramatické metody hry, půjde Vám jejich uskutečnění zpočátku určitě hůř. Z praxe vím, že mnohdy pouhá pantomima činí dětem obtíže, natož složitější metody dramatické výchovy.  Nicméně věřím, že pokud dané metody budeme opakovaně zařazovat, půjdou dětem s každým cvičením líp a líp.

  • Výtvarný záměr: zkonstruovat ve skupině neuspořádané vrabčí hnízdo, usadit do něj vrabce a celý objekt si umístit na hlavu
  • Výtvarná technika/postup: prostorová tvorba – objekt, instalace
  • Pomůcky: hnízdo: papíry ze skartovačky (pokreslené papíry, časopisy, noviny), drátky, malé izolepy, motouz, ptačí peříčka (popř. pedig, sláma atd.), nůžky; vrabčák: čtvrtka A6, tužka, fixy, malé nůžky, špejle, tavná pistole, obrazová dokumentace vrabce
Motivace a hra
  • Prohlížení: Ptačí hnízda – Hnízdo je místem zrodu nového života ptáků. V knížce si prohlížíme vzhled různých ptačích hnízd (doporučuji: Jana Modrá, Malý průvodce naším běžným ptactvem I-II). Každý druh má vzhledově jiné hnízdo lišící se použitým materiálem i místem jeho umístění. Vycházka do přírody, kde se snažíme objevit některá z ptačích hnízd např. vlaštovek, jiřiček, čápů apod.
  • Vysvětlování: Vrabec a vrabčí hnízdo – Vrabci rádi žijí v blízkosti lidí, kde vždy najdou něco k snědku (ovoce, obilí, odpadky, hmyz, pavouky). Večer se sejdou s přáteli na stromě a pročimčarají hodiny svým čimčarara čim čim čim. Jejich hnízda jsou rozcuchané ze slámy, papíru, peří i kousků umělé hmoty. „Vrabčí hnízdo“ je také název jednoho lidského účesu díky neupravenému způsobu stavby.
  • Seznámení se záměrem – Víte, jak vypadáte po ránu, když jste rozcuchaní? Máte na hlavě takové hnízdo, že by vám tam mohli bydlet vrabci? Ve skupinách zhotovíme vrabčí hnízda, usadíme do nich rodinku vrabců a hnízdo umístíme na hlavu. Z našich výrazů by mělo jít znát, jak bychom se cítili.

 

Realizace výtvarné činnosti

Podle počtu dětí utvoříme 3-4 skupinky pracující společně u stolečků.  Protože je vrabčí hnízdo složené z papíru, slámy, peří i kousků umělé hmoty, snahou bude se při stavbě co nejvíce přiblížit v použitém materiálu.  Děti dostanou na stůl dostatek skartovaného papíru, ze kterého se snaží společně vytvarovat hnízdo. Aby konstrukce držela tvar, svazujeme ji provázky, drátkem, izolepou. Společně s papírem lze použít i slámu. Děti se učí spolupracovat, vázat uzly. Jakmile hnízdo drží tvar, chodí si děti k dalšímu stolečku pro pedig, který si lámou a zapichují do hnízda – ten společně se zapíchanými ptačími peříčky podtrhne neuspořádaný vzhled hnízda.  Kdo má hotovo, uklidí si své místo a pustí se do kresby ptáčka, protože co by to bylo za vrabčí hnízdo, kdyby nemělo své vrabce.

Na stůl dětem položíme fotografii/ilustraci vrabce a nabídněme čtvrtky A6, tužky a fixy.  Každý si vrabce nakreslí, vybarví a na závěr vystřihne. S problematickými úseky může dopomoct pedagog. Pedagog taktéž na každého vrabce připevní pomocí tavné pistole krátký kousek špejle a děti si svého vrabčáka zapíchnou do hnízda, které stavěly.

Závěr

  • Fotografování: S vrabčím hnízdem na hlavě – Vždy pozveme skupinku dětí, která pracovala na stejném hnízdě, a vyfotografujeme ji. Fotografie pak dětem ukážeme na TV či interaktivní tabuli.

  • Výtvarný záměr: kresbou podle předlohy vystihnout včelu se všemi jejími částmi a umístit jí na zvětšenou buňku
  • Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika
  • Pomůcky: čtvrtky A3, čtvrtky A5, kružítko pro výrobu šablony šestiúhelníku, tužky, nůžky, temperové barvy, malé mističky, ploché štětce, kus bublinkové folie, plastová deska, černé Centropeny a fixy, lepidlo v tubě, obrazové předlohy včel, ubrus.

Motivace a hra
  • Vaření mateří kašičky (krupicové kaše) – Místo cukru můžeme do kaše přidat med a naučit se při vaření básničku:

Míchám, míchám kašičku

v šestibokém rendlíčku.

Pod pokličkou zavaříme

hodně medu připravíme.

Už se těšte, larvičky,

na pylové špalíčky.

Medem si je osladíte,

naši práci oceníte. (Souralová V., Včelí domeček: Prázdniny v úlu)

  • SH: Krmení kašičkou – Mateří kašičkou se krmí larvičky, ze kterých budou dělnice nebo budoucí matky. Dospělé matky jsou krmeny kašičkou denně, aby mohly vyprodukovat mnoho vajíček, ze kterých se vylíhnou včely – nakrmení dětí, aby byly schopné zhotovit kreslené včeličky.

 

Realizace výtvarné činnosti

Pedagog narýsuje šablonu buňky, k jejíž výrobě bude potřebovat kružítko. Pravidelný šestiúhelník sestrojíme tak, že kružítko otevřeme co nejvíce a narýsujeme kružnici přes formát A3. Přesuneme hrot kružítka na kružnici, nastavený poloměr nijak neměníme. Na kružnici uděláme bod, do kterého zabodneme kružítko a uděláme kružítkem přes kružnici druhý bod. Následně zabodneme hrot kružítka do druhého bodu a opět stejným způsobem vyznačíme další bod.  Šest bodů vyznačených na kružnici propojíme pravítkem a vznikne nám šestiúhelník, který vystřihneme.

Šablonu šestiúhelníku si děti obkreslí na čtvrtku A3 a vystřihnou. Do malé mističky každému kápneme trochu hnědé tempery. Aby měl každý trochu jiný odstín buňky, vyndáme na stůl další tempery – červená, oranžová, žlutá, bílá, černá. Každý si vezme jakoukoliv barvu, kápne si ji do mističky s hnědou a barvy spolu promíchá. Při spokojenosti s odstínem barvou natře celou buňku a nechá zaschnout. Na plastovou desku vymáčkneme žlutou temperu s příměsí bílé (její množství si určí děti) a rozetřeme do plochy. Na tuto plochu položíme bublinkovou fólii, sejmeme ji a položíme na buňku, opatrně folii přitlačíme a z buňky sundáme.

Na čtvrtku A5 si děti nakreslí včelu – nejprve tužkou a posléze ji obtáhnou černým Centropenem. Na oči, pruhy použijeme černý fix. Vhodné je poskytnout několik vizuálních předloh, aby si děti mohly vybrat z návrhů a nebyla každá včela stejná.  Hotovou včelu si děti vystřihnou a nalepí na buňku.

 Závěr

  • Kontrola částí těla včely – hlava, hruď, zadeček, křídla, 3 páry nohou, tykadla, sosák.